Že v českém školství již nelze vymyslet větší nesmysly? Tak to se tedy mýlíte…

Od školního roku 2020/2021 se má informatika na českých základních i středních školách učit zcela jiným způsobem než dosud.

Co byste řekli tomu, že při závěrečných zkouškách v autoškole se nebude příliš testovat to, jak uchazeč o řidičské oprávnění umí jezdit a jak zná dopravní předpisy, protože výuka v autoškole bude nově zaměřena především na to, aby její absolvent precizně chápal, jak funguje čtyřdobý spalovací motor, případně další důležité části auta? Že vám něco takového připadá absurdní? Tak věřte tomu, že podobným způsobem má být podle záměru Národního ústavu pro vzdělávání od září roku 2020 změněna výuka informatiky na našich základních i středních školách.

„Revoluční“ návrh spočívá konkrétně v tom, že v hodinách informačních technologií se žáci nově budou učit především programování a robotice, zatímco znalostem pro praxi důležitých aplikací, jako například Wordu, Excelu či PowerPointu, se naučí v jiných předmětech. Psaní a úpravu dokumentu ve Wordu s nimi budou ve svých hodinách procvičovat češtináři, výpočty v Excelu s využitím příslušných funkcí zase matematikáři, a podobně. Dle slov pracovnice Národního ústavu pro vzdělávání Dany Růžičkové je totiž především důležité, aby žáci uměli informaticky myslet a pochopili, jak počítač funguje, než aby podrobně uměli ovládat textový editor, tabulkový procesor či některé další aplikace. Podrobně se o tom mluví v rozhovoru, který paní Růžičková poskytla televizi DVTV.

Co na tento nápad říkám já jakožto středoškolský učitel informačních technologií, případně většina mých kolegů? Myšlenka, že žáci by se ve škole měli učit nejenom detailně ovládat některé aplikace, ale i informaticky myslet, k čemuž poslouží například výuka základů algoritmizace nebo robotiky, samozřejmě špatná není. Ovšem i zde by mělo platit to staré známé všeho s mírou. Třeba na středních školách technického směru by jistě bylo prospěšné do informatiky více zahrnout výuku programování ve vyšších programovacích jazycích, tvorby webových stránek či počítačové grafiky. Vždyť programátoři, počítačoví grafici či obecně jacíkoliv IT specialisté patří nejenom v naší zemi mezi nejžádanější profese na trhu práce.

Ovšem opravdu nevidím příliš smysl v tom, aby se v informatice téměř celou střední školu věnovali výše zmíněným tématům například i studenti zdravotnických škol, hotelových škol, obchodních akademií a dalších středních škol netechnického směru. Není pro tyto studenty přece jen důležitější, aby uměli vytvořit v potřebné kvalitě strukturovaný dokument ve Word nebo multimediální prezentaci v PowerPointu? A opravdu jsem nejenom já skeptický k tomu, že je tyhle dovednosti dokáže naučit kterýkoliv vyučující češtiny, matematiky nebo ekonomiky. Tím se rozhodně nechci nikoho z učitelů, vyučujících kterékoliv předměty dotknout, a nechci tím říct, že by snad češtináři či chemikáři s počítačem pracovat neuměli. Ale kdybych zrovna tak já měl začít své studenty místo informatiky učit  větný rozbor nebo dělat s nimi chemické pokusy, tak by to asi také nedopadlo úplně nejlépe.

Výmluvné ostatně je, jak v rozhovoru, na který jsem dal výše v článku odkaz, odpověděla paní Růžičková na otázku, zda věří tomu, že všichni učitelé budou schopni za rok a půl podle této nové koncepce informatiku učit. Redaktorce DVTV totiž odpověděla slovy: „Někteří určitě.“ Což bohužel názorně ukazuje, jak to v současném českém školství funguje. Stále někdo přichází s „revolučními“ nápady, kterým se v médiích udělá potřebná publicita, aniž by se někdo zamyslel nad jejich možnými reálnými dopady. Tím rozhodně neříkám, že by se ve školství, včetně výuky informatiky, nic měnit nemělo. Ovšem v tomhle konkrétním případě se obávám, aby „školní počítačová revoluce“ nepřinesla žákům a studentům mnohem více škody než užitku.