Příbuzným obětí střelby na filozofické fakultě i vedení samotné Karlovy univerzity se nelze divit, když se nechtějí smířit s konstatováním ředitele GIBS, že zasahující policisté nespáchali trestný čin (což nikdo nezpochybňoval).
Jak se trefně říká, po bitvě je každý generálem. A platí to i v případě tragické události, ke které došlo v prosinci loňského roku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a bohužel ji zaplatilo životem 14 nevinných obětí. Proto bychom měli být opatrní s voláním po potrestání těch, co zásah na policejním štábu řídili, případně pak po okamžitém odstoupení policejního prezidenta Vondráška či ministra vnitra Rakušana. Na druhou stranu by však oba uvedení pánové měli poté, co byly závěry vyšetřování zveřejněny v některých médiích (viz například zde na iDnes Premium) uznat, že zásah policie nebyl až tak precizní, jak o něm záhy po události veřejně mluvili.
Nemám tím přitom na mysli ty zasahující policisty, kteří do budovy na Palachově náměstí dorazili po 15. hodině jen několik minut po oznámení střelby a svým profesionálně provedeným zásahem nejspíš zabránili tomu, aby obětí šíleného střelce bylo ještě mnohem víc. Jenže jak nyní vyplývá ze zveřejnění některých částí vyšetřování, vrah mohl být za jistých okolností odhalen policií ještě předtím, než k samotnému činu došlo.
Jak již bylo mnohokrát při rozborech události zmíněno, řídící policisté vsadili prakticky vše na budovu filozofické fakulty v Celetné ulici, kde měl vrah coby student fakulty dle rozvrhu přednášku. Nicméně i do budovy na Palachově náměstí poslali hlídku, která tam dorazila zřejmě jen pár minut poté, co do ní vešel vrah. Ten se mezitím ukryl na toaletách ve 4. patře, kde zahájil přípravu na svůj hrůzný čin. Policisté však dle zveřejněných informací prohledali pouze přízemí a první patro budovy…
Není samozřejmě stoprocentně jisté, zda by se připravujícího střelce podařilo nalézt i při důkladnějším prohledání budovy, nicméně s ohledem na to, že policie v té době již věděla o vraždě jeho otce a nastražení výbušného systému v jejich rodinném domě na Kladensku, učinit tak dle všeho měla. Omluvy policejního prezidenta či ministra vnitra ohledně toho, že policie pracovala s verzí, že dotyčný student chce „pouze“ spáchat sebevraždu, příliš věrohodně nepůsobí.
Další věcí, která mě při čtení článku o závěrech vyšetřování překvapila, bylo to, že vrahovi byl vloni v březnu vydán zbrojní průkaz, přestože nedávno předtím absolvoval několik sezení u psychiatra. A jestliže psychiatr opravdu nemůže informovat příslušného praktického lékaře, pokud mu pacient jeho jméno nesdělí, pak by asi bylo na místě v legislativě příslušnou věc změnit. Psychicky nemocné či labilní osobě by opravdu zbrojní průkaz být vydáván neměl.
S ohledem na výše napsané se proto nelze divit příbuzným obětí či zraněných při prosincové tragédii i vedení samotné Karlovy univerzity, když se nechtějí smířit s konstatováním ředitele GIBS, že zasahující policisté nespáchali trestný čin (což ostatně nikdo nezpochybňoval). Přičemž v dnešní době bohužel nelze vyloučit, že k hrůznému činu podobného typu může v budoucnu dojít znovu. Proto by se příslušní policejní i vládní představitelé neměli tvářit, že při prosincovém zásahu bylo všechno precizní, a z chyb, ke kterým došlo, by se naopak měli co nejvíc poučit.
