Tolerance alkoholu na vodě: proč někteří politici dělají z Čechů nesvéprávné jedince?

Poslanecká sněmovna včera schválila zákon, umožňující vodákům požít před plavbou na lodi alkohol bez hrozby pokuty. Vyhráno však vodáci ještě nemají, některým politikům se zákon nelíbí…

Konec sucha na vodě? Tak by se asi nejjednodušeji dal charakterizovat zákon, který včera schválila Poslanecká sněmovna. Zhruba dvoutřetinová většina přítomných poslanců totiž včera zvedla ruku pro zákon, který umožní vodákům beztrestně požít alkohol před plavbou na většině řek a vodních ploch. Pouze pro vůdce malých plavidel (například „zadáky“ na cestovních kánoích či raftech) bude platit limit 0,5 promile alkoholu v krvi a na některých významných vodních tocích (na Labi, Vltavě a Moravě) bude stále trvat nulová tolerance (viz odkaz zde). Tato nulová tolerance dosud platila všude a při jejím nedodržení hrozila přistiženým vodákům až stotisícová pokuta.

Přijetí tohoto zákona, jehož iniciátory byli poslanci z řad Pirátů, vidím jako rozumný počin. Opravdu si nemyslím, že by vodák, který vypije jedno až dvě piva, ohrožoval při sjíždění řeky sebe či ostatní vodáky. Zrovna tak se nedomnívám, že by cyklista, jenž obdobné množství alkoholu požije před jízdou na kole, představoval zvýšené nebezpečí pro chodce, bruslaře či ostatní cyklisty na stezce. Rozhodně ne v tom smyslu, že by padal z kola nebo nebyl schopen rovné jízdy. Přitom pro cyklisty u nás rovněž platí nulová tolerance alkoholu krvi, zatímco v řadě zemí na západ od nás platí i pro řidiče motorových vozidel tolerance ve výši 0,5 promile (někde i více).

Někteří zákonodárci (například senátor Ivo Valenta, před ním Zdeněk Škromach) se přitom dříve již několikrát pokusili nulovou toleranci pro cyklisty či vodáky prolomit, většinou však narazili na odpor vládních politiků, především pak příslušných ministrů dopravy. Z jejich strany se obvykle argumentovalo tím, že zrušením nulové tolerance se prolomí jakási Pandořina skříňka a zastánci konzumace alkoholu na kolech či na vodě budou přicházet s dalšími požadavky. Případně tím, že Češi jsou na rozdíl od ostatních evropských národů méně uvědomělí a řada českých občanů už teď nulovou toleranci nedodržuje. Když se prý povolí nějaký limit, budou před jízdou na kole nebo plavbou v lodi pít ještě víc.  

Já se naopak domnívám, že při nulové toleranci řada lidí uvažuje ve stylu, že když jim hrozí pokuta již po konzumaci jediného piva nebo dvou deci vína, tak už je pak jedno, zda si dají i nějaké další. Kdežto když bude nastavený nějaký rozumný limit, většina lidí si bude dávat pozor, aby ho nepřekročila. Samozřejmě, že se vždy najdou i takoví, kteří to řešit nebudou, ale to jsou případy lidí, které od nadměrné konzumace alkoholu neodradí ani sebevětší pokuta. A přijde mi nesmyslné, když jsou kvůli tomu striktně trestáni i ti, kteří si v horkém létě dají jedno pivo na žízeň. Za zvlášť absurdní pak považuji, když byla u nás postavena z evropských dotací spousta vinařských cyklostezek, a cyklisté si na nich v přilehlých stáncích či vinných sklepech úředně žádný alkohol dát nesmí. Nebo snad příslušní bruselští úředníci věří tomu, že se tam prodávají pouze nealkoholická vína?

Bylo by proto dobré, kdyby zrovna tak jako u vodáků byla prolomena nulová tolerance i u cyklistů. Vyhráno však zatím nemají ani vodáci – zákon ještě musí schválit Senát a lze očekávat, že organizace typu Svazu vodáků či někteří politici budou v horní parlamentní komoře lobovat za to, aby nulová tolerance zůstala zachována. Například ve včerejších Televizních novinách na Nově vyslovoval ostrý nesouhlas s novým zákonem ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, představitel z organizace záchranářů zase argumentoval tím, že se s prolomením nulové tolerance u vodáků riskujeme zvýšení počtu utonulých (pak by ovšem logicky měly být zavedeny kontroly na alkohol i u těch, kteří si jdou k jezeru či rybníku pouze zaplavat…).