Rusům se v Tokiu daří. Nejvíc to zřejmě vadí sportovcům USA a českým novinářům

Letní olympijské hry v Tokiu vstoupily do své druhé poloviny. Kromě českých sportovců, o jejichž úspěších jsem psal v minulém blogu, se na nich zatím daří i ruským olympionikům.

V čele medailového pořadí národů na olympijských hrách v Tokiu jsou po pondělku Číňané, těsně následováni sportovci USA. Na pátém místě tohoto pořadí se pak objevuje na první pohled poněkud divná zkratka „ROC“. Ti, kdo sportovní dění pozorně sledují, jistě vědí, že tato zkratka patří ruským olympionikům a je odvozena od anglického názvu pro Ruský olympijský výbor (Russian Olympic Committee). A také nejspíš vědí, jaké jsou důvody toho, proč v Tokiu startující ruští sportovci nemohou mít na svých dresech typický nápis „Russia“ a proč si ani v případě olympijského vítězství nebudou moci na stupních vítězů vyslechnout hymnu své země.

Pro ty méně znalé: je to součást trestu, který byl Rusku před dvěma lety udělen výkonným výborem Světové antidopingové agentury WADA (viz odkaz zde) a souvisí s kauzou možného systematického státního dopingu. Podezření z něho totiž Rusové čelí již někdy od roku 2015 a zfalšované záznamy z moskevské antidopingové laboratoře RUSADA přispěly k verdiktu WADA, v jehož důsledku reprezentanti jedné z největších sportovních velmocí v Tokiu jakoby nestartují za svou vlast, ale pouze za Ruský olympijský tým.

Asi nejenom mně přijde něco takového poněkud absurdní, ale na druhou stranu je dobře, že mnohým sportovcům není úplně zakazován start na olympiádě jen proto, že se narodili a žijí v Rusku. Jsou však takoví, kteří i s tímhle mají problém a házejí všechny ruské sportovce do jednoho pytle bez ohledu na to, zda měli někdy během své kariéry pozitivní dopingový nález…   

Jak už jsem zmínil v prvním odstavci, reprezentantům ROC se zatím na olympiádě daří, o čemž svědčí zisk 50 medailí (12-21-17) po osmi soutěžních dnech. Pro srovnání: před 5 lety v Rio de Janeiro získalo Rusko 56 medailí za celé olympijské hry. Což však ne všichni jejich soupeři unesli a jak je napsáno například v článku zde, americký plavec Ryan Murphy zjevně neunesl po závodě na 200 metrů znak porážku od svého ruského soupeře Rylova a v narážce na dřívější ruské dopingové skandály prohlásil, že „finále zřejmě nebylo čisté.“ V obdobném duchu se vyjádřila i jeho krajanka, veslařka Kalmoeová, která na adresu svých ruských soupeřek dokonce prohlásila: „Je to dost ošklivý pocit, když vidím, jak si tu jdou pro stříbrné medaile lidé, kteří by tu ani neměli být.“

Sportovce dělá velkým nejenom to, že dokáže vyhrávat důležité závody, ale i to, když dokáže sportovně přijmout porážku, pokud se mu zrovna nezadaří dle jeho představ. A s tím druhým mají občas někteří jinak skvělí (samozřejmě nejenom ti američtí) sportovci problém. Opravdu mi nepřijde fér obviňovat kohokoliv bez důkazů z dopingových podvodů a uplatňovat na někoho princip kolektivní viny. Nebo snad někomu přijde spravedlivé, když například před 5 lety v Riu nesměl startovat žádný ruský atlet (vyjma v USA žijící dálkařky Klišinové) bez ohledu na to, zda mu byl někdy v kariéře doping prokázán, a například americký sprinter Justin Gatlin mohl startovat a získat tak v běhu na 100 metrů stříbrnou medaili, přestože měl během své kariéry hned dva pozitivní dopingové nálezy?

Dosavadní ruské úspěchy v Tokiu způsobily neklidné spaní nejenom Američanům, ale i některým Čechům. Nikoliv však českým sportovcům (aspoň jsem tedy od nich žádné vyjádření ve stylu, že by Rusové v Tokiu neměli být, do dnešního dne nezaznamenal), ale jako už téměř tradičně některým českým novinářům. Například redaktor serveru Seznam Zprávy Jiří Hošek v komentáři s výmluvným titulkem Kaťušu jim zatrhli. Jinak ale Rusové jako by v Tokiu ani nebyli v trestu na tohle téma konkrétně napsal: „Do Tokia přijelo 335 ruských sportovců. Sice nemůžou mávat ruskou vlajkou ani si v případě olympijského triumfu zanotovat ruskou státní hymnu, ale mají třeba na sobě ruské národní barvy. I to je v rozporu s původním rozhodnutím WADA, aby Rusové, kteří prokáží svou dopingovou čistotu, startovali na OH coby neutrální sportovci. U jejich jmen svítí zkratka Ruského olympijského výboru, R.O.C., tedy instituce, která rozhodovala o složení týmu i v časech dopingových žní.“

Takže panu Hoškovi vadí i to, že ruští olympionici mají na sobě oblečení v barvách ruské vlajky a zkratku ROC. To si pan Hošek vážně myslí, že nebýt těchto skutečností, tak by se sportovní fanoušci nedovtípili toho, z které země například plavec Jevgenij Rylov, tenista Karen Chačanov nebo gymnastka Angelina Melnikovová pocházejí? Nad fanatismem některých novodobých „paličů čarodějnic“ zkrátka zůstává rozum stát…