Proč po každých volbách někdo mluví o hloupém národě a nesvéprávných voličích?

Po každých volbách je vždy část voličů spokojena a část naopak zklamána, části lidí (těm, co zpravidla k volbám vůbec nechodí) jsou pak jejich výsledky lhostejné. Je však dost těch, kteří na výsledky voleb reagují velmi emotivně.

Máme za sebou volby do krajských zastupitelstev i první kolo voleb do horní parlamentní komory. Rozbor toho, které strany lze považovat za vítěze čerstvě skončených voleb a které naopak za hlavní poražené, přenechám politologům či politickým komentátorům z mnoha našich médií. V tomto blogu se spíše zamyslím nad tím, jak zbytečně velké emoce u některých lidí volební výsledky někdy vyvolávají.

Když v roce 2013 zvítězil v první přímé prezidentské volbě v historii naší země Miloš Zeman nad Karlem Schwarzenbergem, někteří lidé po nich prohlašovali, že jako jediné východisko vidí emigraci do některé země na západ od nás. Obdobné to bylo i po vítězství Babišova ANO v parlamentních volbách v roce 2017 či o rok později, kdy Miloš Zeman obhájil svůj prezidentský mandát, tentokrát po těsném vítězství nad Jiřím Drahošem. Troufnu si říct, že s velkou pravděpodobností neodešel z těchto lidí natrvalo do ciziny vůbec nikdo, a pokud náhodou někdo přece jen ano, tak to nebylo kvůli Zemanovi ani Babišovi.

Vidno dle internetových diskusí, příspěvků na sociálních sítí či debat, které člověk občas na různých místech vyslechne, se však někteří lidé nemohou s výsledky zmiňovaných voleb smířit dodnes, a mluví o tom, že většina našeho národa je hloupá (protože inteligentní lidé by nikdy někoho takového přece zvolit nemohli), nepoučitelná z minulosti a snadno uvěřivší populistickým slibům toho či onoho politika.

Nelze ovšem říct, že se takto chovají jenom Babišovi či Zemanovi zarytí odpůrci. Když jsem včera pročítal některé diskuse pod články, komentující výsledky krajských a senátních voleb, také jsem narazil na řadu komentářů ve stylu „co za hlupáky či blbce to chodí volit.“ Někteří například v reakci na úspěch Pirátů píší o tom, že jenom nesvéprávní lidé mohou dát hlas „novodobým komunistům“. Výrazné vítězství Miroslavy Němcové v prvním kole senátních voleb v Praze pak jeden diskutér okomentoval slovy, že „na Praze 1 musí bydlet samí tupci, když jsou schopni volit takovou politickou fosilii.“ O hlouposti pražských voličů pak podle některých diskutérů svědčí i to, že na Praze 5 poslali do druhého kola bývalého diplomata Michaela Žantovského a senátora Václava Lásku.

Já osobně jsem z některých výsledků čerstvě uplynulých voleb také dvakrát velkou radost neměl. Rovněž jsem si kladl otázku, co obdivuhodného (tedy kromě soustavné kritiky Zemana a Babiše) Miroslava Němcová během své politické kariéry předvedla, když tuto političku z Vysočiny málem poslali pražští voliči do Senátu již po prvním kole, dále jsem kroutil hlavou například nad tím, že brněnští voliči dali při senátních volbách více hlasů bývalé ombudsmance Anně Šabatové než bývalému úspěšnému rektorovi VUT Karlu Raisovi… Ale beru to tak, že zrovna tak pražští či brněnští voliči se zase mohou divit tomu, které politiky poslali do druhého kola senátních voleb voliči ve Zlínském kraji či kdekoliv jinde.

A především si myslím, že každý rozumný člověk by měl skousnout, že ne vždy volí většina národa tak, jak si přeje on, a když tomu tak není, tak to nutně neznamená, že většina voličů je na rozdíl od něho hloupá. Zvlášť, když výhodou demokracie je, že mandát každého politika je časově omezen, a nejpozději za čtyři či šest let se při příštích volbách zase rozdávají karty znovu.