Mají si snad Češi obviňování z rasismu stále nechávat líbit? (polemika se Zdeňkem Bártou)

Byla či nebyla interpelace českého ministra zahraničí v záležitosti údajně rasistických dětských fanoušků fotbalové Sparty na místě?

Kolega bloger Zdeněk Bárta napsal během uplynulých tří dnů hned dva blogy, ve kterých kritizuje počin českého ministra zahraničí Jakuba Kulhánka, který si kvůli urážkám českých dětí ve skotských médiích předvolal britského velvyslance a jeho prostřednictvím požadoval omluvu od skotské fotbalové asociace za výrok jejího poradce o „zkaženém ovoci“. Pan Bárta to ve svém prvním zmíněném blogu označuje jako trapné a podezírá pana Kulhánka i jeho stranického šéfa Hamáčka z toho, že tímto gestem chce zachránit ne úplně růžové vyhlídky ČSSD v nadcházejících sněmovních volbách. Ve svém druhém blogu pak „oslavuje“ skutečnost, že se Skotská fotbalová asociace za slova svého poradce Marvina Bartleyho omlouvat nehodlá, neboť nejde o jejího zaměstnance.

Byla tedy aktivita českého ministra zahraničí zbytečná a česká strana se díky ní jen zbytečně ztrapnila (jak tvrdí nejenom pan Bárta, ale například i bývalý ministr financí a někdejší předseda TOP 09 Miroslav Kalousek)? Já osobně si to nemyslím a pokusím se v tomto blogu vysvětlit proč. Nejde totiž jen o jeden hloupý výrok něčího poradce pro rovnoprávnost, napsaný na sociální síti.

Pokud chceme celou kauzu zhodnotit objektivně, je třeba se vrátit o necelých sedm měsíců zpět, kdy soupeřem mužstva Glasgow Rangers byla Slavia Praha, která v osmifinále Evropské ligy skotský tým vyřadila. Zejména pro slávistického stopera Ondřeje Kúdelu to však bylo Pyrrhovo vítězství. Po zápase totiž byl hráčem Rangers Glenem Kamarou obviněn z rasistického urážení, a dokonce v prostorách stadionu fyzicky napaden. Přestože dle všeho pro tvrzení Kamary neexistoval žádný věrohodný důkaz, disciplinární komise UEFA udělila slávistickému obránci stopku na deset soutěžních zápasů, zatímco finskému fotbalistovi tmavé pleti za fyzické napadení soupeře pouhé zápasy tři. A i přesto Kamarův právník Aamer Anwar veřejně prohlašoval, že trest pro Kúdelu je příliš mírný a UEFA mu měla udělit minimálně roční zákaz startu…

Pro spoustu Čechů, zajímajících se o fotbal, tak nebylo žádným překvapením, když tento právník pákistánského původu začal před zářijovým zápasem Rangers se Spartou dopředu mluvit o „nebezpečných českých rasistech“ a když pak při samotném zápase publikum, které z velké části tvořily děti do 14 let, dávalo najevo své antipatie vůči několikrát zmiňovanému Glenu Kamarovi, Anwar (přestože sám na zápase vůbec nebyl) ihned přispěchal s tvrzením, že rasisticky naladěné dětské publikum bučelo na všechny černé hráče v dresu Rangers.

Pokud by tato nesmyslná obvinění pronášel jen poněkud pomatený pan Anwar, dalo by se nad tím mávnout rukou a opravdu by nemělo smysl, aby se k celé záležitosti vyjadřovalo nejenom vedení letenského klubu, ale i samotný ministr zahraničí. Jenže Anwarových slov se vzápětí chytla i mnohá britská média i média z některých jiných zemí, která zápas komentovala v duchu, že samotnou prohru skotského týmu zastínily rasistické projevy diváků vůči hráči tmavé pleti. A jak jsem se včera dočetl například zde, UEFA již oznámila, že zahájila vyšetřování průběhu zápasu Sparta Praha – Glasgow Rangers kvůli „potenciálnímu podezření na diskriminační chování diváků.“  Přičemž s ohledem na zkušenosti z vyšetřování kauzy Kúdela se tak řada nejenom sparťanských fanoušků právem obává, že český klub může čekat tvrdý trest i přesto, že žádný „rasismus“ dětských diváků objektivně prokázaný nebude.

Proto se na rozdíl od pana Bárty i některých dalších domnívám, že předvolání britského velvyslance ministrem Kulhánkem bylo vzhledem k výše uvedeným skutečnostem v pořádku. Byť se jedná o fotbalovou záležitost, celá událost má hlubší společenský význam. Rozhodně netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že v Česku žádní rasisté nejsou. Ovšem to není případ dětí, které minulý týden přišly na Letnou fandit pražské Spartě. A proti nesmyslnému obviňování z rasismu a nálepkování všech Čechů jako nějakých „rasistických buranů z Východu“ či „zkaženému ovoci“ je potřeba se ozvat – třeba i diplomatickou cestou.