Jak novináři a Česká školní inspekce zase jednou objevili Ameriku

Mohou učitelé v dnešní době účinně bojovat s problémem záškoláctví? Na tuto otázku se pokusím na základě vlastních zkušeností odpovědět v tomto článku.

Ve středeční MF DNES mě zaujal článek redaktorky Radky Hrdinové s názvem „Nový školní sport: omluvené ulejvání“ (v elektronické podobě na iDNES článek zatím není). Jak titulek napovídá, píše se v něm o problému záškoláctví. Záškoláctví samozřejmě není v souvislosti se školní docházkou ničím novým, skoro každý si asi vzpomene na případ, kdy během svých školních let někdy nešel do školy, i když nikterak vážně nemocný nebyl. Problém však je, když někteří žáci tuhle činnost praktikují hodně často a jejich rodiče je v tom plně podporují.

Ve zmíněném článku v MF DNES se konkrétně mluví o tom, že za poslední školní rok se dle zprávy České školní inspekce na českých školách snížil průměrný počet neomluvených hodin na jednoho žáka, naproti tomu však narostl počet zameškaných omluvených hodin. Dle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse to totiž nejspíš svědčí o tom, že narůstá počet případů takzvaného skrytého záškoláctví. Tedy případů, kdy se žák sice ze školy „ulije“, ale omluvenku přinese. Většinou díky tomu, že mu ji napíše jeho zákonný zástupce, případně, jedná-li se o zletilého středoškoláka, si ji jednoduše napíše sám. A právě na středních školách jsou počty zameškaných hodin nejvyšší, ačkoliv ze zdravotnického hlediska to příliš logické není (nejvíce nemocné totiž bývají děti menšího věku, což souvisí s vývojem jejich imunitního systému).

Mně jakožto učiteli, který ve středním školství působí již 25 let, něco takového naopak zcela logické přijde. Za jednu z hlavních příčin, proč je u středoškoláků vyšší absence než u žáků základních škol, považuji to, co již bylo zmíněno výše: pokud je student zletilý, může se omlouvat sám. Přičemž 18 let věku dovrší dnes každý student nejpozději během třetího ročníku a pokud jde o někoho, kdo měl při nástupu do základní školy roční odklad (takových žáků stále přibývá), tak již během druhého ročníku. Úplně výjimečné nejsou ani případy, kdy je student zletilý již v době nástupu na střední školu.

Nejenom mně asi přijde právo zletilého studenta omlouvat se sám jako zcela nesmyslné. Dovede si snad někdo představit, že by některé firmy tolerovaly svým zaměstnancům, aby se v případě nemoci omlouvali sami a zaměstnavatel by od nich nevyžadoval neschopenku či jiné potvrzení (samozřejmě vyjma případu, kdy se zaměstnanec rozhodl čerpat dovolenou)? Mnozí učitelé na tuto absurditu upozorňují již spoustu let, ovšem zcela bezvýsledně. Většinou se jim od ministerstva školství či jiných příslušných orgánů dostane odpovědi, že pokud má třídní učitel podezření na záškoláctví, může od daného žáka v případě jeho absence lékařské potvrzení vyžadovat.

To sice může, jenže problém je bohužel v tom, že ne všichni lékaři jsou ochotni lékařské potvrzení žákům dávat. Ostatně, i ve zmíněném článku v MF DNES dětská lékařka Hana Cabrnochová argumentuje slovy: „Omlouvat má zákonný zástupce. Lékaře to zatěžuje, je tu od toho, aby léčil, ne omlouval.“ I když si lékařského povolání velmi vážím, tenhle přístup některých lékařů mi přijde vůči nám učitelům poněkud nekolegiální. Kolik času by lékařce či její zdravotní sestře zabralo, kdyby žákovi do omluvného lístku dala razítko a do příslušné kolonky napsala třeba „nemocen 1. 4. – 5. 4.“?

Málokterý žák či jeho rodič, který mu vše ochotně omlouvá, totiž přijde včas na to, že častá absence téměř vždy vede ke zhoršení studijních výsledků, na střední škole pak dost často i k tomu, že žák školu vůbec nedokončí. Přitom by jako prevence proti záškoláctví v mnohých případech stačilo, kdyby lékaři měli povinnost opravdu nemocným žákům omluvenku dát, a u zletilých žáků bylo zrušeno, aby se mohli omlouvat sami. Nemohla by něco takového navrhnout ministerstvu školství právě Česká školní inspekce?