Do práce jsem dnes v černém nepřišel, ale…

Přestože učitelé v naší zemi slaví dnes svátek, někteří z nich přišli do práce v černém. Učinili tak kvůli tomu, aby upozornili politiky na závažné problémy, které české školství má a které řadu let nikdo neřešil.

Jak asi někteří z vás zaregistrovali, Poslanecká sněmovna schválila v úterý většinou jednoho hlasu usnesení, které Babišovu vládu zavazovalo k tomu, aby se od roku 2020 navýšily učitelské platy na 130 procent průměrné hrubé mzdy. Jenže co se schválilo v úterý večer, ve středu ráno již neplatilo. Poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna totiž přišel s tím, že ačkoliv je na výsledcích hlasování u jeho jména uvedeno „pro“, ve skutečnosti se při hlasování zdržel. Hlasování se tak muselo opakovat a podruhé již usnesení o jeden hlas neprošlo (viz odkaz zde). Učitelé se tak mohli ze slibovaného navýšení svých platů radovat ani ne jeden den. Ironií osudu je, že se tak stalo 27. března, tedy den před jejich svátkem, který se na počest výročí narození Jana Ámose Komenského již řadu let slaví.

Pro zmiňované usnesení hlasovali ve Sněmovně vesměs poslanci z opozičních stran (z řad vládní koalice pro něj zvedli ruku pouze tři poslanci z ČSSD a jeden poslanec z ANO). Jako učitel bych jim měl za jejich snahu tleskat, na druhou stranu mi ovšem přijde dosti zvláštní, že když byli u vesla například politici z ODS a TOP 09, tak pro ně školství zrovna velkou prioritou nebylo a na učitelích šetřili více, než bylo i přes tehdejší ekonomickou krizi nutné.  Ostatně, příslušná tabulka na konci článku na iDNES, na který výše v mém textu odkazuji, jasně ukazuje, jak nízké byly platy českých učitelů na všech stupních škol v roce 2013, kdy neslavně končila vláda ODS, TOP 09 a ministrany LIDEM. Současným vládním politikům z ANO a ČSSD proto slouží ke cti, že za posledních 5 let se kantorské platy dostaly aspoň na jakž takž slušnou úroveň, byť k ideálu je samozřejmě stále daleko.  Což však nic nemění na skutečnosti, že zpochybněním úterního hlasování si dali současní vládní politici hloupý vlastní gól, zvlášť když stále ujišťují veřejnost, že školství bude i nadále patřit k jejich hlavním prioritám.

Když jsem se včera v podvečer vrátil domů z metodického setkání učitelů informatiky ze Zlínského kraje, ve své emailové schránce jsem objevil výzvu od představitelů Pedagogické komory, aby učitelé v den svého svátku přišli do školy v černém smutečním oblečení. Jako důvody této akce byly uvedeny nejenom zmíněné neschválení navýšení učitelských platů ve Sněmovně, ale i další dlouho neřešené problémy v českém školství, a také solidarita s protestujícími učiteli na Slovensku.

Byl jsem dlouho na vážkách, zda dnes do práce v černém oblečení přijít či nikoliv. Nakonec jsem tak neučinil. S ohledem na to, jaký je přístup politiků k českým učitelům, bych totiž v Den učitelů musel chodit do práce v černém již nejméně 20 let. Navíc si myslím, že nejenom pro mě, ale i pro většinu mých kolegů není tou úplně nejdůležitější věcí výše cifry, kterou mají na své výplatní pásce. Kdyby pro ně byly peníze tou nejdůležitější věcí, tak už by dávno ze školství odešli. Řadě kantorů totiž mnohem více například vadí, když příslušní lidé na ministerstvu či v Národním ústavu pro vzdělávání neberou v potaz jejich připomínky k tomu, jak špatně je realizováno například zavádění inkluzivního vzdělávání, jaké nesystémové změny se provádí při změnách rámcových vzdělávacích programů či jak jsou dnešní kantoři stále více zahlcováni byrokracií.

Příslušní politici by si proto měli uvědomit, že ani trpělivost českých učitelů není nekonečná a že jejich slibům ohledně zlepšení stavu českého školství nebudou věřit do nekonečna. A tím, že učitelům srdečně popřejí k dnešnímu svátků a napíší jim, jak moc si jejich práce váží, si u nich opravdu vše nevyžehlí. Moc by mě ostatně zajímalo, jakou známku by těm, co dnes mají oblast vzdělávání na starosti, udělil Jan Ámos Komenský Komenský…