Kdybychom psali azbukou…

Některé jazyky užívají více písem. Jak by to vypadalo, kdybychom používali latinku i azbuku? Nebo kdybychom měli jenom azbuku?

Názvy obchodů v azbuce. Víte, kam pro co jít?

Existují jazyky, které používají více písem. Japonština může být psána čínskými znaky, dvěma slabičnými písmy (hiragana a katakana); někdy se používá i latinka. Nemusíme chodit tak daleko: srbština používá azbuku i latinku (hlavně na dopravních značkách a na internetu).

Prvním písmem Slovanů byla hlaholice, vytvořená z malé řecké abecedy. Běžně se užívala do 10. století, avšak v Chorvatsku se udržela až do století 19. Slované potom přešli buď na latinku, nebo na cyrilici.

Cyrilice byla stvořena v Bulharsku koncem 9. století. Byla odvozena od velké řecké abecedy. V Rusku proběhlo několik úprav cyrilice (za Petra Velikého, po 1. světové válce). Moderní cyrilice se často označuje jako azbuka (tento termín je sporný, v ruštině slovo azbuka znamená abecedu obecně).

Azbuku jsem se naučil sám před dvaceti lety. Avšak nikdy jsem se neučil ruštinu, ani jiný jazyk používající azbuku. Proto dodnes nejsem schopen vnímat slovo (psané azbukou) jako celek. Dodnes slabikuju, což mi působí potíže při sledování ruských filmů (než si přeslabikuju nápis, zmizí). Uvažuju o tom, že se začnu učit rusky, abych zažil ten revoluční krok – přestat slabikovat a brát slovo jako celek.

Někdy mě napadá zvláštní představa. Ráno se probudím a všude kolem azbuka. A já budu několik měsíců slabikovat… Za jak dlouho bych si mohl přečíst noviny nebo knihu?

Nedokážu odpovědět na otázku, jaká by byla čeština psaná azbukou. Byla by hezčí, nebo ošklivější? A umíme to vůbec posoudit? Mnozí z nás si myslí, že čeština je krásná. Rádi se zasmějeme Japoncům, kteří směšují r/l a někam vkládají u; třeba Blance říkají [buranka]. Vietnamci zase mísí b/v; a tak se ptají, kde je [oví] (OBI). Ale možná na tom nejsme o moc líp, když čteme stějně plod a plot; dub a dup; zeď a zeť. Poláci podle nás mluví komicky šišlavým jazykem. Co na tom, že Poláci si myslí, že šišláme my…

Věřím, že pokud bychom užívali latinku i azbuku, byli bychom otevřenější k pravopisným změnám. Pochopili bychom, že písmo a pravopis jsou pouhými technikami; to podstatné je literární bohatství. Pak bychom podpořili potřebné pravopisné změny, zejména úpravu předpon s/z podle (ne)znělosti (sbor>zbor, sdružení>združení, shoda>zhoda; zkouška>skouška, zpěvák>spěvák, ztráta>stráta).

Mám pocit, že lidé často berou písmo a pravopis jako něco posvátného a nedotknutelného…