Lidé jsou někdy podivní. Jak moc jim vadí sňatky bratranců se sestřenicemi a jak málo mateřství po čtyřicítce? Proč je to první tak často stigmatizované a to druhé občas doporučované?
"V západní kultuře převládá všeobecná domněnka, že manželství bratranců a sestřenic z prvního kolene vedou k negativnímu genetickému výsledku, ovšem velká většina dětí narozená nejbližším bratrancům a sestřenicím se rodí zdravá", uvedl profesor Bittles pro australský Daily Telegraph."Riziko, že bude dítě pětačtyřicetileté matky postiženo Downovým syndromem, je srovnatelné s nebezpečím postižení dítěte počatého bratrancem a sestřenicí. Nikoho přitom nenapadne ženě středního věku mateřství zakazovat." To řekl biolog Jaroslav PetrLáska mezi bratrancem a sestřenicí není sice trestná, však je s ní spojeno mnoho předsudků. Ovšem existují země, kde nejsou dovoleny sňatky mezi bratranci a sestřenicemi (Čína včetně Tchajwanu, Severní i Jižní Korea a pak 31 amerických států).Budu zde psát pouze o pravých bratrancích a sestřenicích, tedy lidech, jejichž rodiče jsou sourozenci. Při přípravě článku jsem se zajímal o příbuzenské sňatky obecně, zejména jsem chtěl něco zjistit o sňatcích prabratranců s prasetřenicemi (lidí, jejichž prarodiče jsou sourozenci). Však nesehnal jsem o tom žádné údaje.Sňatky bratranců se sestřenicemi jsou běžné v některých kominutách (např. pákistánští přistěhovalci v Evropě). Na starém kontinentě se s nimi často setkáme ve šlechtických rodech (např. Habsburkové).Počátky…Domníváme se, že v pravěku byl běžný sexuální styk všech žen se všemi muži v tlupě. Zřejmě neexistoval stud, stejně jako vlastnictví, žárlivost ani věrnost. A určitě neexistovalo manželství. Člověk jen ukájel svůj pohlavní pud. Však dodnes neexistuje v jazycích některých afrických kmenů výraz pro žárlivost.Sexuální vztah byl dříve velmi prostý, živočišný a volnosnubný, bez vztahu k druhé osobě a vlastním dětem. Když se lidé naučili používat oheň, začali kozumovat víc masa; tím se zvýšil příjem bílkovin a začal se víc rozvíjet mozek. Tehdy lidé získali vlastnosti jako stydlivost, žárlivost, věrnost a zamilovanost.Mezistupněm byla skupinová manželství. S jejich pozůstatky se dodnes setkáme u domorodých kmenů v Austrálii: Starší, ženatí muži přenechávají své manželky mladším bratrům a činí si nárok na jejich budoucí manželky.Postupně se prosadilo párové manželství: Svazek dvou – zpravidla nepříbuzných – lidí opačného pohlaví. Přeci vtipy o tchýních jsou založeny na tom, že tchýně není zároveň teta.Manželství bylo vytvořeno jako společenská a hospodářská instituce. Došlo k tomu tehdy, když si člověk uvědomil souvislost mezi souloží a početím.Příbuzenské sňatkyProšly celou lidskou historií: Někdy byly doporučovány, jindy tolerovány, nebo naopak zakazovány. Neolitický člověk si zřejmě všiml škodlivých následků příbuzenské plemenitby u chovaných zvířat. V tom může mít základ odmítání příbuzenských sňatků. Dávna tabu však mají pověrečný charakter a často se nedají vědecky zdůvodnit.
Ve starém Egyptě byly běžné sňatky sourozenců. Panovník se tak chtěl přiblížit bohům. (Egypťané věřili ve spojení božských sourozenců Usira a Esety.) Vedle toho sehráli svou roli představy o čistotě rodu a zřejmě i majetkové důvody (zamezit cizím lidem přístup k majetku panovníka). Známým příkladem je královna Kleopatra VII., která pocházela ze sedmého (po sobě jdoucího) manželství bratra a sestry. Přesto to byla žena nadprůměrně inteligentní.Ve starém Řecku občas docházelo ke sňatkům mezi polosourozenci, především z majetkových důvodů. Stejně se k tomu stavěli i Židé (v období před Mojžíšem).Polosourozenci jsou lidé, kteří mají společného jednoho z rodičů. V genetice se tento termín používá častěji než spojení nevlastní sourozenci.Pokrevní sňatky byly běžné rovněž u Inků. Však jen v privilegovaných rodech, pro obyčejné lidi byl incest přinejmenším přestupkem. Poslední incký panovník Atahualpa byl tělesné i duševně zdráv, přestože jeho po 14 generací uzavíraly sourozenecké sňatky. Sourozenecká manželství byla obvyklá také u panovníků Persie a Indie.Časem se pravidla ustálila takto: Zakazují se sňatky a pohlavní styky mezi sourozenci, polosourozenci a rovněž mezi rodiči a potomky.Výše popsané bylo nazváno incestem, v češtině existuje ›šťavnatý‹ výraz krvesmilstvo.Sluší se dodat, že v některých kulturách se blízký příbuzný definuje jen porodem; v jiných se mezi blízké příbuzné řadí i dítě adoptované nebo získané sňatkem, podle šárie i dítě kojené stejnou ženou.Je zajímavé, že v islámu je soulož se sestrou těžkým hříchem; však sňatek se sestřenicí je naopak doporučován.Sňatky mezi bratranci a sestřenicemi byly dlouho běžné na venkově, což souviselo s malou mobilitou obyvatelstva.Mohu zde uvést Friedricha Schillera či Johna Ruskina, jejichž rodiče byli bratrancem a sestřenicí.Šlechtici byli po staletí sledovanými celebritami. Lidé věděli o tom, že mezi šlechtou jsou příbuzenské sňatky časté. Je sice pravda, že v některých šlechtických rodech se častěji vyskytovaly určité tělesné či duševní poruchy. Však existovalo rovnítko mezi tím prvním a tím druhým?Věčným a vděčným námětem karikatur »zdegenerovaného šlechtice« byl císař a král Ferdinand V. Jenže pravda byla jiná. Ferdinand byl především nemocný člověk. Trpěl epilepsií a rachitidou. Jeho okolí se na něm neblaze podepsalo. Až do svých devíti let nebyl vzděláván; neboť se veřilo, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení epilepsie. Nemá cenu se tu dlouze rozepisovat o tom, jaká to byla hloupost.
Radši zde uvedu, že Ferdinand měl hudební talent (hrál na klavír a trubku), zabýval se botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Navíc mluvil pěti jazyky. Kdo z nás, normálních lidí, to umí? Mluvit o Ferdinandovi, jako o slabomyslném nebo slaboduchém, je dost nespravedlivé. Nebyl to o nic menší trotl, než ti, co tenkrát chodili po ulicích. Však lidská blbost udělala své…Riziko existuje, ale…Děti z příbuzenských sňatků jsou principielně více homozygotní.Původem incestního tabu se zabývala a zabývá celá řada antropologů, psychologů a sociologů. O tom, proč na jeho dodržování lidé tak lpí, existuje celá řada teorií; všechny však mají společný předpoklad: Incestní tabu je jednou nejvýznamnějších hnacích sil lidstva.Existuje teorie, podle níž se lidé snaží instinktivně snížit pravděpodobnost přenosu defektních genů. Podle jejích zastánců mají potomci vzešlí ze spojení pokrevních příbuzných z evolučního hlediska mnohem menší šanci ›na přežití‹.Velmi zjednodušeně řečeno: Dejme tomu, že byste měli defektní gen, ale kopie tohoto genu vaší partnerky by fungovala správně. Tento zdravý gen by pak zafungoval jako jakási záloha, která může vaše potomky efektivně chránit před nemocemi, které může způsobovat špatný gen. Pokud si však pořídíte dítě se svou sestrou, dramaticky vzrůstá pravděpodobnost, že mu defektní gen zajistíte dvakrát.Srozumitelně popsal riziko incestu například časopis Vesmír v článku Kateřiny Hamanové a Vojtěcha Hrubana: "Se zvyšující se příbuzností klesá genetická variabilita a vzrůstá pravděpodobnost setkání stejných mutací od obou rodičů. Potomkům hrozí zvýšená nemocnost a téměř trojnásobné riziko vyštěpení dědičné mutace."
Jinými slovy: Pokud se v nějaké rodině vyskytuje defektní gen, pak se příbuzenským svazkem snadno předává dál. Bylo by však mylné se domnívat, že se z příbuzenských manželství automaticky vycházejí poškozené děti. Takové tvrzení neplatí jak pro vztah bratra a sestry, ani pro vztah bratrance a sestřenice.Argumentem pro vztah bratra a sestry může být něco v tom smyslu, že se jedná o přirozené zamilování do jakéhosi ›alter ego‹, tedy do člověka, který má stejnou výchovu, stejné sociální i ekonomické návyky, podobné koníčky – jinými slovy, že jde o příkladnou shodu všeho, co si dva sourozenci odnášejí z původní rodiny a co by těžko hledali u zcela cizího člověka.Ovšem byl popsán tzv. Westermarckův efekt: Spočívá v tom, že pro dospělého muže je sexuálně nepřitažlivá žena, se kterou prožil její útlé dětství (do 30 měsíců jejího věku). Přitom nezáleží na tom, zda-li je to jeho příbuzná.
Vše se dá lépe pochopit na příkladu zvířat. U nich je synonymem incestu slovo inbreeding. Zde však nemá kriminální ani pejorativní nádech.Důsledkem inbreedingu je zvýšení četnosti homozygotů v populaci. Inbreeding může mít v závislosti na velikosti populace a počtu generací, v nichž k němu dochází, buď dobrý, nebo špatný vliv. Inbreedingu se užívá k upevnění některých znaků a vlastností. Má nezastupitelné místo při šlechtění nových plemen a odrůd.Cíleným křížením blízce příbuzných jedinců nesoucích požadovaný znak dojde k jeho upevnění u potomstva. Důsledkem toho je nepřeberné množství vyšlechtěných druhů zvířat, barevných forem a tvarů. Bohužel, kromě žádoucích znaků dochází i k upevňování znaků nežádoucích, např. k různým dědičným onemocněním a defektům. Proto příliš prošlechtěné formy živočichů neoplývají pevným zdravím a vysokou životaschopností, naopak bývají značně choulostivé.V přírodě je důležitá kombinace různých genů nepříbuzných jedinců pro udržení zdraví a životachopnosti populace. To však neplatí vždycky: Zvířata mají k němu odpor, nebo se naopak přiklánějí k inbreedingu podle místních podmínek a okolností nebo podle evolučních trendů. U některých druhů (nejznámějšími jsou šimpanzi bonobo), je pohlavní styk, a to i mezi blízkými příbuznými, velmi častým jevem, prostředkem k usmíření nebo jen pozdravu. Inbreeding mezi příslušníky jedné rodiny, včetně rodičů a jejich dětí, je celkem běžný jev. Nebyl zaznamenán jen mezi matkou a nedospělým synem.
Jak už bylo řečeno, příbuzenské svazky zvyšují homozygotnost. Je pravda, že homozygotně jsou dány určité vady.Výskyt dědičného defektu závisí například na tom, jak četný je v dané populaci výskyt příslušného defektního genu. Pokud je jeho výskyt vzácný, nebude představovat problém ani v případě sňatků mezi blízce příbuznými. Pokud je gen naopak hojný, pak bude postižení hrozit i dětem ze svazků mezi nepříbuznými lidmi. Zdaleka ne všechny defekty, jež jsou patrné od narození, jsou dědičné. Svou roli může sehrát například podvýživa těhotných žen nebo jejich nevhodná životospráva."Genetické riziko, vyplývající z příbuzenských sňatků, souvisí jednak s existencí recesivních genů a pak i s faktem, že příbuzní obecně sdílejí v určité míře tytéž geny." vysvětluje Jiří Horáček, vedoucí cytogenetické laboratoře společnosti Gennet. Recesivní geny představují předpoklady, vlohy či rizika, které se projeví pouze v případě, že jsou předány oběma rodiči. „Je velmi pravděpodobné, že alespoň jeden takový recesivní gen, který navíc nese potenciálně nepříznivé důsledky, má zřejmě každý lidský jedinec,“ dodává genetik.Jestliže v nepříbuzenské populaci představuje riziko určitého postižení potomka 2 - 3 %, u dětí bratranců a sestřenic vzrůstá asi na 4,5 - 5 %. Jsou-li však mezi členy spřízněných rodin výrazné talenty, zvyšuje se i možnost, že příslušné nadání dostane do vínku i dítě vzešlé ze vztahu bratrance a sestřenice.Je třeba rozlišovat dvě věci: Možná je opodstatněné zakazovat sňatky mezi sourozenci a polosourozenci. Ale určitě není opodstatněné zakazovat sňatky mezi bratranci a sestřenicemi.Zákaz sňatků mezi bratranci a sestřenicemi nesníží četnost defektních genů. Vadná je samotná myšlenka zákazu sňatků bratranců a sestřenic. De facto jde o projev čisté eugeniky – tedy snahy zasahovat do lidské reprodukce s cílem zvýšit genetickou kvalitu potomků.Pokud nějaké riziko existuje, pak je adekvátní. Je třeba vědět, že takový potomek má větší šanci zdědit umělecký, vědecký nebo jiný talent.V hlavní roli závistČasto jsem se ptal, odkud pramení ta ohromná stigmatizace lásky mezi bratrancem a sestřenicí. Řekl bych, že hlavní příčinou nejsou znalosti genetiky, ale obyčejná lidská závist.Jak už víme, ve starověku byly běžné sňatky sourozenců (v panovnických rodech). Nikdo cizí se nemohl dostat k majetku panovníka, následkem toho rostla v lidech závist.Ve středověku vešel ve známost pojem incest. Zřejmě už tehdy chtěli být lidé ›papežštější než papež‹. Jestliže mezi lidem byl uznávám zákaz sňatků bratrů a sester, mohlo později následovat jeho rozšíření na bratrance a sestřenice.Později vše vyvrcholilo karikaturami »zdegenerovaných šlechticů«. Děti už odmala poslouchali něco v tom smyslu: "Pepíčku, neber si sestřenici, budeš mít blbé děti…" Pozděli přidali pár hlodů o dementech…Podobně dodnes mluví předpotopní páprdové, kteří ví o genetice jen toliko, že žil jednou jeden mnich a ten křížil hrách. Jenže to je sakra málo.Znám vás dobře, vy nedocenění géniové. Když otěhotní žena po čtyřicítce, tak nebudete mluvit o dementech, ale o ženské v nejlepších letech, která si mateřství užije…Proč to? Ženina vajíčka jsou stejně stará jako její tělo a tudíž mají i všechny zátěže, které za život nasbírala. A vajíčka, která v organismu zbývají, když je ženě čtyřicet, už zdaleka nejsou tak dobrá, jako když jí bylo o dvacet méně. Jistě, stará buňka může častěji udělat chybu než buňka mladá. Z toho plyne, že odkládání mateřství znamená plýtvání z genetickým materiálem; jinými slovy: Spousta dobrých vajíček »vyletí z okna«. To už je jiný příběh; ale je pozoruhodné, jak málo nám to vadí ve srovnání se vztahy bratranců a sestřenic.
Je sice pravda, že historie zná i geneticky zatížené rody. Ovšem tvrzení, že bratranci a sestřenice mají poškozené děti, je výsměchem moderní genetice. Lidé, kteří si něco takového myslí, jsou úplně »mimo mísu«.Obavy jsou na místě jen tehdy, když se v rodině vyskytují geneticky podmíněné choroby a vady. Avšak pokud se v rodině nacházejí talenty, zvyšuje se pravděpodobnost, že talent bude mít i potomek, který se narodí bratranci a sestřenici.Příbuzenské sňatky nejsou v dnešní době běžné. Možná i proto ubývá zrzavých a světlovlasých lidí. Geny zrzavých a světlovlasých jsou válcovány geny tmavovlasých. Někdy se zdá, že je lidská populace až příliš heterozygotní.Možná jsme vcelku odolní, ale zato jen průměrní. Napadá mě známé heslo: "Zvedni hlavu z hnoje a my ti ji ustřelíme!"ZávěremChudoba plodí závist.> Závist plodí hloupost.> Hloupost nás připravuje o talenty.Lidé se často chovají jako stádo. Mýty se snadno vytvářejí a předsudky se snadno zakořenují.Předsudky o vztazích bratranců a sestřenic se zakládají na silně zjednodušeném chápání genetiky. A tedy není vědecký důvod pro zákaz sňatků bratranců a sestřenic.
A tak zbývá otázka: Kdo je větší odpadlík? Je to ten, kdo se zamiluje do sestřenice? Anebo ten, kdo v té situaci vede hloupé řeči o dementech?
