Linda Neumayerová
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Linda Neumayerová
Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem
Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.
Linda Neumayerová
Kurzy angličtiny v Mexické Papantle
Příspěvek třicátý pátý. Na škole jsme se několikrát setkali s otázkou, zda-li je učitelství posláním. Kdoví, možná, že je, a proto jsme asi tady, a nyní téměř u konce. Spíš než posláním bych naši snahu nazvala touhou pomoci tam, kde je o to zájem. A v Papantle nám zatím všichni dokazují, že zájem opravdu mají.
Linda Neumayerová
Objevování historie a tradic Totonaků
Příspěvek třicátý čtvrtý. Život v cizí zemi není zrovna jednoduchý. Jste tisíce kilometrů od domova a rodiny a jediné, na co se můžete spolehnout jste vy sami, nebo člověk, se kterým cestujete. Zjistila jsem však, že pokud se vydáte za hranice jako dobrovolník, nejste na všechno úplně sami. Lidé, kterým pomáháte, vám to po troškách vrací.
Linda Neumayerová
El Tajín, památka totonacké kultury a den na pláži
Příspěvek třicátý třetí. Již potřetí během půl roku jsme se „usadili“ a začali pilně pracovat. Do odjezdu nám už tedy zbývá opravdu málo. A upřímně, domů se těším, jak malá holka. Mexiko je hezká země, ve které jsme potkali spoustu krásný lidí, ale přeci jen, doma je doma.
Linda Neumayerová
Nelehký začátek konce.
Příspěvek třicátý druhý. Úvodní týden plný propagačních snah v poslední komunitě, Papantle, byl za námi. Měli jsme víkend na to se zregenerovat a v pondělí nás čekal den „D“. Kolik asi přijde studentů? V pátek odpoledne jsme si věřili, „Určitě jich bude dost.“ V neděli večer už jsme na vše nahlíželi trochu nijak. Po dvou dnech odpočinku nám přišlo, že na naše pozvání již všichni dávno zapomněli a přijde jen hrstka odvážných.
Linda Neumayerová
Otevíráme poslední komunitu, Papantlu
Příspěvek třicátý první. První noc v nové komunitě nebyla zrovna ideální. Příliš měkká postel propadající se uprostřed a hluk doléhající ze silnice pod námi nám spánku příliš nedopřály. Lehce otupělí jsme se oblékli a sešli dolů, kde už na nás čekaly Abi a Imelda. Další den zařizování byl před námi.
Linda Neumayerová
Produktivní žena, Imelda, v akci
Příspěvek třicátý. V pondělí ráno nás sice sluníčko přivítalo, nicméně naše nálada byla odjezdem z Jalcomulca značně ovlivněna. Nedostatek času nám však loučení usnadnil. I tak jsem se emocím neubránila. Kupodivu mne dojala i poslední kodrcavá jízda rozpadajícím se autobusem do Coatepecu.
Linda Neumayerová
Dobrodružství na mexické řece a sbohem adoptivní rodinko
Příspěvek dvacátý devátý. Náš pobyt v Mexiku se chýlil ke své třetí fázi. Studenti z Coatepecu a Jalcomulca měli napsané testy a po zásluze byli odměněni diplomy. Zbývalo se rozloučit s našimi nejbližšími, „adoptivní rodinou“ - s Irmou, Martinem, Sirenií, Alanou, a nejmladším Adolfem. Než se ale k tomu dostanu, byla by škoda nezmínit jeden dechberoucí zážitek z posledních dnů našeho pobytu.
Linda Neumayerová
Testování studentů, předávání diplomů a ...
Příspěvek dvacátý osmý. Dva měsíce uplynuly jako voda. Přišlo na řadu testování studentů a loučení se se všemi, kteří nám za tu dobu přirostli k srdci. Bezpochyby je to ta nejhorší část našeho působení.
Linda Neumayerová
Zajímavosti z Mexika, Jalcomulca
Kapitola dvacátá sedmá. Když se řekne Mexiko, většině z nás se vybaví sombrero, tequila a tortilly. Každá země má své rysy a některé z nich jsou zkrátka světoznámé. O jiných, ač jsou součástí každodenního života, nemáme ani tušení. Jak vypadají jejich domy? Jak dokáží uživit několikačlennou rodinu? Kde nakupují jídlo? Jak zde žijí důchodci?
Linda Neumayerová
Součástí živého betlému a zvláštní Vánoce v Mexiku.
Příspěvek šestadvacátý. Podle statistik žije v Mexiku na 82% katolíků. Tento údaj v praxi potvrzují, mimo jiné, již automaticky naučené fráze našich studentů při loučení, jako například: „Nos veremos el miércoles, si Dios quiere.“ (uvidíme se ve středu, bude-li bůh chtít), nebo fakt, že při každém projetí kolem kostela (do kterého pravidelně dochází na mši), se lidé křižují. Člověk by tedy usoudil, že svátky spojené s jejich náboženstvím budou nedotknutelné a nezapomenutelné.
Linda Neumayerová
Mexické „fiesty“ - Virgen de Guadalupe, velkolepá svatba
Příspěvek dvacátý pátý. Oslavy, svátky a slavnosti všeho druhu jsou Mexiku velice blízké. „My tu máme svátek snad všeho“, pobaveně podotkla Imelda, když jsme porovnávali svátky v Čechách a v Mexiku. V Bacalaru jsem zažili pouze jeden jediný slavnostní den, „El día de los muertos“, neboli naše české „dušičky“. Zato v Jalcomulcu jsme byli svědky již několika zásadních mexických oslav.
Linda Neumayerová
Zdravé tamales a horská vesnička „Králík“, aneb víkendová putování
Příspěvek dvacátý čtvrtý. V další části výletnického seriálu ochutnáme zdravou verzi typicky mexického pokrmu - tamales a vyjedeme do horské vesničky El conejo (Králík).
Linda Neumayerová
A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část druhá)
Příspěvek dvacátý třetí. Po odchodu z Abigailiny ordinace jsem si řekla, že budu mít alespoň na co vzpomínat. Před odletem jsem si připravila takovou lékárničku, že návštěvu doktora jsem považovala za vyloženě krajní možnost. Nicméně ozve-li se zub, doktor je jediná možnost. A tak jsem si ji vyzkoušela i v Mexiku.
Linda Neumayerová
A bude hůř … (návštěva mexické zubařky, část první)
Příspěvek dvacátý druhý. Nás pobyt v Mexiku se doposud obešel bez nutnosti vyhledat lékaře. Jak by taky ne, když jsme absolvovali očkovací maraton před odletem. S tolika vakcínami jsem měla pocit, že se nám nemůže nic stát.
Linda Neumayerová
Produktivní žena Abigail a nové zdravotní komplikace?
Příspěvek dvacátý první. Náš pobyt v malebné vesničce Jalcomulco se přehoupl do své druhé půle. Ani jsme se nenadáli a Vánoce už klepou na dveře. Jediné, co nám však vánoční atmosféru připomíná, je výzdoba na domech a obchodech. Zimy a sněhu se tu nedočkáme, což nám zas až tolik nevadí. ;) Myslela jsem si, že to budu snášet hůř. Na stýskání ale zatím není čas. Když nepracujeme, navštěvujeme členky organizace Mujeres Productivas v jejich komunitách. Máme tak jedinečnou možnost vidět a poznat, čím vším je možné se v Mexiku uživit. A možností je mnoho.
Linda Neumayerová
Víkendová putování (část první)
Příspěvek dvacátý. Máme za sebou téměř polovinu našeho pobytu v malebné vesničce Jalcomulco a práce je stále dost. Nicméně, naše „patronka“ Imelda se nám snaží náš pobyl zpříjemnit různými výlety. Vzhledem k tomu, že náš pracovní týden začíná v pondělí a končí v sobotu před polednem, na poznávání místních krás a komunit nám zbývá jeden a půl dne.
Linda Neumayerová
První hodiny v Jalcomulcu a Coatepecu
Příspěvek devatenáctý. Už po čtyřech dnech od příjezdu nás čekala první hodina. Původně jsme měli kurzy odstartovat již v pondělí, nicméně v kempu Río y Montaňa měli hosty a zaměstnanci tak na hodinu nemohli. První na řadu přišla tedy skupina z Jalcomulca, z vesnice.
Linda Neumayerová
Netradiční začátek v nové komunitě
Příspěvek osmnáctý. Ve čtvrtek večer, po vydatné večeři, jsme vyčerpáni ulehli do postele v odlehlé „cabaně“ nad vesnicí Jalcomulco. Z dáli se ozývaly zvuky zvířat, zejména řehot oslů a štěkot psů. Naše únava však byla silnější a bez problémů jsme usnuli.
Linda Neumayerová
Vstříc novému dobrodružství
Příspěvek sedmnáctý. Po dvou měsících opouštíme první komunitu a vydáváme se na severozápad, do vesnice zvané Jalcomulco, ve státě Veracruz. Zatím nevíme, co nás tam čeká. Ale jsme si jisti, že to bude opět skvělá zkušenost. Budeme přijati tamější organizací, Mujeres Productivas (Produktivní ženy), která se o nás postará. V čele této organizace stojí Imelda. Zatím ji známe pouze z emailů a jedné fotky, kterou nám nedávno poslala. Věříme, že naše spolupráce bude přínosná pro obě strany.
Linda Neumayerová
Poslední hodiny, loučení se studenty a kamarády
Příspěvek šestnáctý. Dva měsíce v Bacalaru uplynuly jako voda. Přijde mi, že jsme se tu stačili teprve rozkoukat. Z našich studentů se pomalu začali stávat přátelé. Bohužel však nastal čas si zabalit, rozloučit se s nimi a se všemi, kteří nám tu za tu dobu přirostli k srdci. Čeká nás další nové dobrodružství. O tom ale až v dalších příspěvcích.
Linda Neumayerová
Dzibanché, aneb trocha mayské kultury, a jiné výlety
Příspěvek patnáctý. Čas vymezen Bacalaru, městečku na mayské riviéře, téměř vypršel. Byl tedy nejvyšší čas navštívit i nějaké zdejší památky. V okolí Bacalaru je jich hned několik. Ale dostat se k nim není úplně jednoduché. Autobusem se k nim dojet nedá. Velmi jsme tedy uvítali nabídku Jimmyho, který výlet k Dzibanché, jedné z mayských pyramid, vymyslel.
Linda Neumayerová
Volný čas v Mexiku
Příspěvek čtrnáctý. Sezóna hurikánů (hurikán) už je pryč. Poslední hrozba pro Bacalar, hurikán RINA, se nám úplně vyhnula. Za celou dobu se tu zatáhlo, sprchlo a vyjasnilo hned několikrát. Nebylo to ale nic vážného. Jen takové lehké přeháňky. Zasažen byl „pouze“ sever Yucatánu. Nicméně i tak byly zrušeny hodiny pro žáky a studenty na školách a tudíž i naše hodiny angličtiny. Měli jsme tedy takové nechtěné prázdniny.
Linda Neumayerová
Tradiční mexické jídlo a pití.
Příspěvek třináctý. Každý stát a každý národ má své tradiční pokrmy a nápoje. Mexiko se oproti České Republice v mnohém liší. Pro dobrovolníky (tzn. i pro nás) je to opravdu zajímavé půlroční soužití s místní kulturou.
Linda Neumayerová
Jak plyne čas v mayském výběžku.
Příspěvek dvanáctý. Už víc jak měsíc pobýváme na jihu Mexika, v městečku Bacalar. Nacházíme se v oblasti plné mayských tradic a zvyklostí. Přesto se nám zatím nepoštěstilo zažít žádnou z místních oslav (a že jich je celá řada). Věříme ale, že se brzy nějaké dočkáme. Měsíc oslav se totiž blíží. V tomto příspěvku bych se ráda věnovala hlavnímu důvodu proč jsme tady, tzn. hodinám, jejich vývoji a průběhu.
předchozí | 1 2 | další |