Testy, diplomy a slzy dojetí, aneb velkolepé rozloučení s Mexikem

Příspěvek třicátý šestý. Pomalu ale jistě se pro naše studenty přiblížil den „D“. Jejich dvouměsíční snažení mělo být podrobeno zkoušce, že které doufejme většina vyjde jako vítězové. Psaní testů nikdy nebylo mou oblíbenou částí studia. Se všemi nervózními jsem tak plně soucítila. Ale upřímně, kdo se připravoval na každou hodinu, nemohlo ho v testu nic překvapit.

Posledních pár dní v Papantle bylo opravdu slunných. O to méně se nám chtělo zpět do zimní České Republiky. Měli jsme před sebou ještě pár dní plných nezapomenutelných zážitků. Na předposlední hodiny jsme se vybavily pouze vytištěnými písemkami a s lehkým napětím vyrazili směrem ke škole. Slunce mělo velkou sílu a taková dvacetiminutová procházka Vás zmůže natolik, že si připadáte jako byste ujeli dvacet kilometrů na kole.

Dorazili jsme o něco dříve, a nebyli jsme první. Několik velmi slušně oblečených studentů již vyčkávalo náš příchod. Až jsme se trochu zastyděli. V Mexiku je zvykem se i na písemné testy „hodit do gala“. My jsme však zvolili běžné oblečení (čeká nás totiž ještě slavnostní předávání diplomů a na tuto příležitost bude třeba se hezky obléct – náš šatník však tolika variantami nehýří). Ať tak, či onak, myslím, že si toho studenti ani nevšimli. Někteří si ještě neklidně listovali v sešitě a snažili se zopakovat na poslední chvíli, co šlo.

Jasně si tyto situace vybavuji ze školy. Dokud přede mnou neležel papír a já nevěděla, co v testu je, byla jsem na omdlení. Všechny studenty a žáčky jsme tedy rozsadili do lavic a rozdali jim písemnou práci. Jediná prosba z naší strany zněla: „Neopisujte!“. Po hodině a půl měla většina dopsáno a poslední studenti své výtvory dokončovali. Měli jsme před sebou velké opravování.

Z mých kurzů prošly všechny děti, které chodily pravidelně na hodiny a vypracovávaly si domácí úkoly. Ty, které na to tak trochu kašlaly, měly v testu problémy a některé bohužel neprošly. I tak jsme se ale s převážnou většinou setkali na velkolepém předávání diplomů.

video – rozhovor dvou žaček

video – rozhovor nejstydlivějších žáčků

video – nejlepší dospěláci

Díky spolupráci s městem, které poskytlo stipendium svým deseti zaměstnancům, jsme měli možnost pro tuto příležitost využít jejich sál. Na poslední setkání s námi se přišlo podívat opravdu velké množství lidí. Spousta z nich nám chtěla dát najevo, že mají o náš projekt zájem a že by velmi rádi brzy přivítali dalšího dobrovolníka, který by v naší práci s nimi pokračoval.

Předávání diplomů bylo proloženo kulturními vstupy v režii tanečních kroužků, které Zelma na předávání domluvila. Nechyběly ani naše proslovy (na ty si v Mexiku docela potrpí) a slzy dojetí. Papantla se nakonec stala naší „třešničkou na dortu“. Motivovaní studenti a velmi příjemné jednání místních obyvatel si nás získalo. Po všech se nám bude velmi stýskat.

video – proslov na slavnostním rozloučení

Nám už nezbývalo nic jiného, než si sbalit našich „pár švestek“ a vyrazit do metropole, odkud jsme se se slávou vrátili zpět do naší vlasti. Půlrok utekl jako voda, ale vzpomínky nám v srdcích zůstanou napořád.

Los vamos a extraňar. Cuídense mucho, amigos !!!

---

www.united-vision.org

TEACH – LEARN – CREATE