Zajímavosti z Mexika, Jalcomulca

Kapitola dvacátá sedmá. Když se řekne Mexiko, většině z nás se vybaví sombrero, tequila a tortilly. Každá země má své rysy a některé z nich jsou zkrátka světoznámé. O jiných, ač jsou součástí každodenního života, nemáme ani tušení. Jak vypadají jejich domy? Jak dokáží uživit několikačlennou rodinu? Kde nakupují jídlo? Jak zde žijí důchodci?

Z tak velké země jsem měla možnost poznat jen malý střípek. A právě z tohoto střípku budu vybírat zajímavosti pro tento příspěvek. Zpočátku mě některé místní stereotypy překvapovaly, postupem času si ale člověk zvykne a jen tak něco ho nezaskočí.

První, co mi v Jalcomulcu doslova vyrazilo dech, byl způsob mytí nádobí. Voda z kohoutku tu sice teče (pouze studená, pochopitelně), ale jen proto, aby naplnila kamennou „vodní nádrž“. Z této nádrže pak pomocí plastových mističek poléváte jarem namydlené talíře, hrníčky … Mimochodem, jar si tu většinou namíchají s vodou do kyblíčku, ve kterém je stále připravena drátěnka (houbičky tu skoro nikdo nepoužívá).

Když vám náhodou dojde voda, ať už z kamenné nádrže (což je méně pravděpodobné, pač ji vidíte ubývat), nebo z plastové nádrže, která je vždy umístěna nad koupelnou a slouží ke splachování záchodu, na sprchování a další hygienu, musíte počkat, než na vás „přijde řada“. Vesnice je totiž rozdělena na oblasti. Každá oblast pak může stáčet vodu jen v určitou dobu. A ne vždy teče. Občas se tedy nemůžete osprchovat, protože prostě došla voda. ;)

video – exkurze u naší adoptivní rodiny

Co se týče teplot a srážek, Jalcomulco patří mezi místa, kde převládá teplé počasí a prší opravdu zřídkakdy. Vzhledem k tomu, že sníh tu nepadá, většina rodin prakticky využívá placatou střechu svého domu na sušení prádla (což u nás nejde). Ušetří to místo a během chvilky, svítí-li slunce, je prádlo suché. Ukázku najdete níže, ve videospotu „prodáváme pečivo“.

Převážná většina obyvatel z vesnice nemá stálé zaměstnání. A tak si alespoň přivydělávají tím, co dokáží připravit doma. Poté vyrazí prodat své umění do ulic. Nejčastěji si takto můžete pořídit sladkou želatinu, plněné chili, tamales nebo pečivo. Základní prodejní pomůckou je obyčejné kolečko. Dá se do něj naskládat cokoliv. Z toho, co jsme tu viděli je jasné, že jeho využití je neomezené.

Mezi pouliční prodejce se zařadila i rodina dona Martina. Jeho bratr, Francisco, je totiž pekař. Donedávna však připravoval pouze velmi omezený počet kusů pečiva. Po Vánocích si však zajel pro profesionální šlehač, s jehož pomocí je schopen připravit více těsta a tudíž i více pečiva. Do následného prodeje se zapojila celá rodina. Nejprve doňa Irma v doprovodu svých dětí. Naložila kolečko a vyrazila do ulic, vykřikujíc „Paaan, paaan de huevoooo …“ Jednou jsme si to zkusili s ní:

video – prodáváme pečivo

Mnoho rodin však prodává to, co sklidí na svých pozemcích. V nabídce najdete zejména ovoce, jako je papaya a mango, kávu a burské oříšky, které se však nejprve musí dostatečně usušit. A k tomu slouží buď drahé sušičky (které samozřejmě nikdo nevlastní) a nebo přírodní cesta – ulice a hodně slunce.

Pokud bychom se podívali na to, od kolika let je člověk v Mexiku zapojen do pracovního procesu a kdy odchází do důchodu, nenajdeme žádný limit. Umí-li dítě počítat, může prodávat. Sotva tedy nastoupí do školy, už může pomáhat vydělávat. A jak je to tu s důchodci? Žádné tu nepotkáte. „Starší generace“ je stále pracovně aktivní. Osmdesátiletí stále chodí na svá pole, sklízí a prodávají svou úrodu. Všichni se o sebe dokáží postarat. Je to opravdu obdivuhodné, jak dlouho jsou tu lidé vitální. Neustálý pohyb na vzduchu a kontakt s okolím je udržuje v dobré kondici. Klobouk dolů!

Dalo by se tu najít mnoho věcí, které nás Evropany zaskočí. Nicméně ledacos bychom se od místních lidí mohli i naučit. A přesně o tom je naše putování, poznat jinou kulturu a případně se naučit něco nového.

---

www.united-vision.org

TEACH – LEARN - CREATE