Volný čas v Mexiku

Příspěvek čtrnáctý. Sezóna hurikánů (hurikán) už je pryč. Poslední hrozba pro Bacalar, hurikán RINA, se nám úplně vyhnula. Za celou dobu se tu zatáhlo, sprchlo a vyjasnilo hned několikrát. Nebylo to ale nic vážného. Jen takové lehké přeháňky. Zasažen byl „pouze“ sever Yucatánu. Nicméně i tak byly zrušeny hodiny pro žáky a studenty na školách a tudíž i naše hodiny angličtiny. Měli jsme tedy takové nechtěné prázdniny.

Proto bylo načase vyrazit na nějaký výlet po okolí. Rozhodli jsme se pro Mahahual. Doporučil nám ho Noé a studenti nás v tomto nápadu utvrdili. Je to turistické letovisko u Atlantického oceánu, zhruba 100 km severně od Bacalaru, známé svými korálovými útesy.

Jako dopravní prostředek jsme zvolili „colectivo“ (kombi pro cca 12 lidí). Do Mahahualu jezdí i normální autobus, avšak pouze jednou denně, v 6:45 ráno. To se nám moc nelíbilo. ;) Na 10 hodinu jsme si tedy domluvili sraz u hlavní silnice s Lindou a Rickem (starší pár z Montany).

Před dvěma týdny přijeli hlídat Jimmyho dům, zatímco on je na dovolené na Floridě. Jsou to bývalí učitelé, takže jsme si padli do noty. Je to až neuvěřitelné, ale Rick a Linda také žonglují. Když někam jedou, vybaví se dostatečným množstvím ušitých sáčků na žonglování, které poté naplní rýží a mají-li možnost, chodí učit děti žonglovat. Vzali jsme je tedy na hodiny v Buenavistě a v Bacalaru. Měli jsme docela úspěch. Všechny děti se chtěly učit a opravdu je to bavilo.

V Buenavistě se Rick s Lindou dokonce zapojili i do hodiny angličtiny a hodně mi tím pomohli. S dětmi, které rychleji opisují z tabule, procvičovali novou látku – abecedu. Bylo to skvělé. Stihla jsem udělat daleko více práce, než kdybych tam byla sama. Pro děti to bylo zase zpestření. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušela, jaké to je mít v hodině „pedagogického asistenta“. :)

Vraťme se ale zpět k výletu do Mahahualu. Na zastávce u hlavní silnice jsme měli dost času, první vhodný „colectivo“ (který mířil přímo do naší cílové destinace) přijel až po 40 minutách. Naskytl se nám tedy prostor na žonglování. Žonglování je parádní prostředek na zabíjení času nebo jako forma odpočinku od práce na počítači. Myslím, že se dokonce začínám zlepšovat. ;)

Video ze žonglování v Buenavistě naleznete zde.

Po hodině a půl cesty jsme vystoupili u pláže v Mahahualu. Na opačné straně silnice byly stále vidět následky hurikánu Dean z roku 2007. A moc hezký pohled to nebyl. Obrovský prostor plný zdevastovaných stromů. Podél pláže to však vypadalo úplně jinak. Všechny restaurace a obchody již byly opraveny.

Jen několik domů se opravy zatím nedočkalo (a možná už ani nedočká). Lidé na to nemají dost peněz. Zdejší období hurikánů mi dost připomíná naše „období povodní“. Lidé přijdou o všechno a většinou nemají dost peněz na rekonstrukci. Byl to opravdu smutný pohled.

Pobřeží bylo velmi hezky upravené. Restaurace a obchody „namačkané“ jeden vedle druhého tak, jak to bývá ve většině přímořských měst. Už z dálky nás s úsměvem vítali majitelé restaurací a nabízeli nám svá menu.

Do Mahahualu jsme se ale vydali hlavně kvůli korálovým útesům, které se nacházejí kousek od břehu. Vezli jsme si proto i potápěčské brýle, šnorchl a ploutve. Musím říct, že jsme si vybrali skvělý den pro tento výlet. Na pláži bylo prázdno. Sezóna tzv. cruceros (lodí s turisty, které brzy ráno přeplují a navečer odplují) teprve nastane. Mohli jsme si tedy vyjednat dobrou cenu na cestu ke korálovému útesu (jinak než lodí se tam prý dostat nedá).

Cesta měla trvat 20 minut, ale po 5 minutách jsme byli na místě. Nasadili jsme si masky a ploutve a skočili do vody. Oceán byl relativně teplý a vlny nebyly nijak zvlášť divoké. Když jsme byli ve vodě všichni, vydali jsme se společně směrem k útesům. Bylo to neuvěřitelné. Takových druhů ryb, různých barev a tvarů.

Dokonce jsme měli možnost vidět i malého rejnoka. Nejsem žádný expert na ryby, ale vidět je a plavat s nimi „naživo“ je opravdu velký zážitek. Po necelé hodině potápění jsme plni nadšení naskákali zpět do lodi a nechali jsme se odvézt na břeh.

Následoval oběd, malá procházka podél pláže a hodně focení. Pak už se nachýlil čas na zpáteční cestu. Vydali jsme se směrem k „zastávce“ (výhoda „colectivos“ je v tom, že vám zastaví tam, kde si ukážete). Unaveni a stále plni zážitků jsme nastoupili do autobusu a opustili Mahahual (na žonglování už nám tentokrát nezbyl čas).

www.united-vision.org