Mimořádně nadané děti nebo mimořádně ambiciózní rodiče?

Školské úřady mají na talíři problém financování gymnázií v malých městech, ale i tříd víceletých gymnázií. Podle úředníků je zřejmé, že zdaleka není mezi žáky základních škol takový počet „mimořádně nadaných žáků“, aby prakticky všechna gymnázia každý rok pro ně otevírala speciální třídu.

Víceletá gymnázia považuji za daň ekonomické transformaci z 90. let, kdy i do vzdělávací sféry pronikly rehabilitované vzpomínky na předválečné školství. Podobný školský model už vyspělé demokracie opustily. Ve Francii zrušili víceletá gymnázia takřka před půl stoletím, v roce 1963.

Školství je část veřejného sektoru, kam směřují nejen naše děti a jejich učitelé, ale rovněž značné částky z daňových příjmů státu. Zatímco ve zdravotnictví jsou stále propírány návrhy na standardy povinné péče, ve školství jen velmi nesměle. Stagnaci v racionální organizaci školství nahrává i opožděný efekt působení vzdělávání na ekonomickou bilanci státu. Na pořad dne se opakovaně dostává nejen víceleté gymnázium, ale i přehodnocení sítě maturitního studia vč. nešťastných státních maturit, studium na vysokých školách „plzeňského typu“, renesance předmětu ručních prací v osnovách základních škol a učňovského školství. Zůstane-li země bez odborníků-řemeslníků, nebude utopií, že příjem kominíka bude stejný jako vysokoškoláka na konci jeho kariéry. Ne že bych nepřál kominíkům, ale za vysokoškoláka zaplatí společnost mnohem více.

V důsledku chyb při koncipování obsahu vzdělávání na základní škole se vytvořily předpoklady pro současnou situaci, kdy se základní škola stala „brzdou“ pro intelektuální rychlokvašky a jejich ambiciózní rodiče. Bohužel, jako v jiných oblastech života, vítězí u nás představy politiků než návrhy odborníků, kteří odsuzují exkluzivní, asociální výchovu nejmladší generace. Je logické, že argumenty ředitelů škol kopírují jejich zájmy na udržení prestiže školy. Vyčleňování tzv. studijních typů žáků jen prohlubuje krizi našeho školství.

(Pochod studentů gymnázia ve Frýdlantu s rakví české školy je určitě zajímavým příspěvkem do současné problematiky racionalizace školských zařízení.)

Zlínská novinářka Petra Procházková (MFD) uvádí ve svém redakčním článku případ nadaného Tomáše, který ve čtrnácti letech chtěl být lékařem a proto nyní studuje na víceletém gymnáziu. „Oslňuje vědomostmi, k učení zasedá dobrovolně a sám“. Jen bych na závěr rád slyšel, jestli i on jednoho dne nezvolí pro  sebe „exodus“ a pro nás „excitus“.

(poprvé zveřejněno v Britských listech)