Jsem křesťan a kdo je víc?

Petr Gazdík s oblibou uvádí na posílení svého vlivu, že jako křesťan dělá to a to, případně něco jiné nedělá. K tomu vychovává, jak nám sděluje, své děti. Naposledy v neděli v programu na Primě zdůraznil, že jeho děti jsou vedeny v úctě vůči starším. Protože je křesťan.

Mnoho jeho spoluobčanů, a také voličů, nejsou křesťany, a zejména nepotřebují v diskuzích usilovat o body důrazem na tuto konfesní záležitost. Stejně jako jeho političtí oponenti. Vzhledem k opakující se praxi pana předsedy poslaneckého klubu TOP a STAN lze mu doporučit, aby vzal na vědomí, že i nekřesťané vychovávají dobře své děti, k úctě ke starším, a jako on je vychovávají k řádnému životu.

Petr Gazdík je původním povoláním učitel a tak mu je možné odpustit mnoho z toho, co by jiným neprošlo. Je také starosta Suché Lóze a i zde by měl svoji náboženskou angažovanost prezentovat jen v církevním prostředí, a nikoli v úloze „nadstranického“ starosty. Víra by měla být doslova intimní záležitostí člověka, a na většinu tribun jaksi nepatří.

Petr Gazdík je však především politik. A tudíž využívá lecjaké nástroje, aby dosáhl svých záměrů, a nyní, zdůvodnil či ospravedlnil pochybení svých stranických kolegů ( M.Kalousek), a opět tak činí s odkazem na svoji víru. Škoda, že jeho kolega ve víře, ministr financí, zdaleka neodpovídá obrazu, za který se Petr Gazdík ukrývá. A nikdo z nás nepochybuje, kdo z těchto dvou politiků více zůstává věrný ideologii své víry.

Určitě by stálo za zjištění, jak velké procento našich předních politiků jsou současně praktikující křesťané. A proč i oni neužívají ve svých vystoupeních odvolání na křesťanské principy skromnosti, pokory a solidarity. A to nejen slovy, ale hlavně skutky. Aby se lidé nemuseli ptát, proč právě bezvěrci (mezi ně počítám většinu poslanců-komunistů) jsou ve sněmovně obhájci zájmů těch méně zámožných? Ale na to si musí odpovědět Petr Gazdík sám.