Na kolik procent jsme právním státem?

Vláda tvrdí, že je třeba vybrat od lidí víc peněz, průměrným důchodcům příliš nepřidávat, neboť se musí plnit usnesení Ústavního soudu. Proplácet vyšší důchody lidem, kteří do systému „přispěli“ větším dílem. Faktem zůstává, že si tito lidé také ze systému nejvíce odnesli.

Podívejme se do „Nálezu“ Ústavního soudu, který rozhodl „Jménem republiky“. Co je ústavního na nálezu? Vždyť jde o rozhodnutí politické. ÚS se hlásí k právnímu státu. A tvrdí, že „právní stát se nemůže prohlašovat za nositele pojištění a současně vybrané prostředky rozdělovat způsobem, že těm, kteří do systému přispěli nejvíce, nezaručuje mnohdy ani 20 % jejich původního měsíčního příjmu, ze kterého bylo pojištění vybráno“. Jak je možné, že o patřičnosti k právním státům rozhoduje jakýsi procentní ekvivalent? Kdyby stát poskytl 25 %, to by už byl právní stát?

ÚS přichází s názorem, že „se zaplaceným pojistným proto musí být zacházeno jako s pojistným, nikoli jako s daní. U pojistného by přitom dle navrhovatele relace mezi zaplaceným pojistným a plněním měla být zřetelná a přiměřená...a je neústavní, jelikož jsou tímto poškozeni pojištěnci s vyššími příjmy“.

Takto zdůvodňuje svůj nález ÚS! Jenže v kapitole „Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV)“ čteme, že „nelze souhlasit s tvrzením, že se zaplaceným pojistným musí být zacházeno jako s pojistným, nikoli jako s daní“. A také se uvádí hlavní rozdíly mezi sociálním a komerčním pojištěním:

a/ sociální pojištění je založeno především zákonem, zatímco komerční pojištění vzniká na smluvním principu;

b/ sociální pojištění je za podmínek stanovených zákonem zásadně povinné, zatímco komerční pojištění je především dobrovolné;

c/ plnění v oblasti sociálního pojištění je stanoveno parametricky (nikoli individuálně) zákonem, zatímco pojistné plnění v komerčním pojištění je určeno v konkrétní individuální smlouvě nebo z ní vyplývá;

d/ - f/ ...na platbách pojistného v sociálním pojištění se podílejí i zaměstnavatelé....v sociálním pojištění se uplatňuje řada sociálních a ochranných prvků (např. jde o instituty náhradních dob pojištění – kdy se neplatí žádné pojistné)... atd.

Ve stanovisku MPSV se podle mého soudu správně zdůrazňuje solidarita: „Uplatnění principu solidarity v důchodovém pojištění umožňuje zabránit sociálnímu vyloučení některých skupin obyvatel a jejich ohrožení chudobou. S přihlédnutím k obecné úrovni příjmů obyvatel ČR a ve vztahu k cílům spočívajícím v zajištění prevence sociálního vyloučení, v udržení životní úrovně důchodců a v podpoře solidarity v rámci generace i mezi generacemi je situace důchodců přiměřená. ČR patří k zemím s velmi nízkou mírou chudoby“.

MPSV odkazuje na „mezinárodní srovnání zemí s vysokou (např. Itálie, Finsko, Nizozemí, Estonsko a Chorvatsko) a s nízkou (např. Velká Británie, Irsko, Dánsko, Belgie či Švýcarsko) mírou ekvivalence přiznaného důchodu a příjmu před odchodem do důchodu“. Proč ústavní změnou ČR volí právě příklad zemí jako jsou Itálie, Estonsko, Chorvatsko....? A přitom se u nás stále vzhlíží s úctou a obdivem k prosperujícímu Švýcarsku.

MPSV však také zdůrazňuje, že „právní úprava z roku 1995 poprvé odstraňuje jedno z dřívějších omezujících opatření spočívající v tom, že se v podstatě k příjmům nad určitou hranici nepřihlíželo vůbec“. A právní úpravou z roku 1995 se zlikvidovaly „excesy“ zákona o národním pojištění z roku 1948, které omezovaly výši důchodu. Nyní zastaral i zákon z roku 1995. A do jeho novelizace se zapletl Ústavní soud.

Chtěl bych připomenout, že stanovení pravidel pro vyplácení důchodů je nejen u nás záležitost navýsost politická. Viz výše uvedené. Zarážející je však nekompatibilní argumentace státních institucí ... a poté výsledný nález Ústavního soudu.

Současná politická reprezentace ( která si volí Ústavní soud ), vychází vstříc zámožnějším voličům, a už se starají o jejich budoucí důchody. Na jedné straně schází prostředky na vyrovnání příjmů důchodců vzhledem k inflaci a soustavnému zvyšování cen základních životních prostředků, a v době téměř válečného nadšení z boje proti zadlužování Ústavní soud přichází s novými mandatorními výdaji pro jednu skupinu obyvatel. (A jsou to často ti, jejichž příjmy jim umožňují pořizovat si nákladné nemovitosti, ukládat finanční prostředky do akcií, zlata, cenností všeho druhu a čerpat z tohoto bohatství v důchodovém věku.) V době, kdy kapitalismu teče do bot.

/Psáno pro Britské listy/