Jak dál v Evropské unii?

Staré kultury Mezopotámie, Číny, Egypta zmizely pod nánosem dědictví starých Řeků, Římanů, novodobých náboženství, ale zejména dvaceti století historie na našem kontinentě. Jsme Evropané, stejně jako do jiných geografických lokalit řadíme jiné civilizace, jiné národy

Náš společný úděl vděčí za mnohé jazykové pestrosti, zvláště národním státům, jak se začaly utvářet zejména v 19. století. Ale už dávno předtím Evropu ovládaly koloniální velmoci, stejně jako ovládaly zámořské kolonie na všech světadílech. Jejich imperiální politika v epoše industrializace dosáhla obludných rozměrů. Tisíc let Evropu ničily feudální a náboženské války. V Evropě se zrodil fašismus, národní socialismus, s jeho kultem vyšší rasy, dovedený v konečném důsledku do stavění plynových komor. Náš kontinent dal světu dvě poslední světové války a milióny obětí: mužů, žen a dětí. Do současnosti si pohrává s nacionalismem, a války na Balkáně v 90. letech by nás neměly nechat v klidu.

Dva evropské státy, Francie a Německo v letech 1870 – 1940, podstoupily tři válečné konflikty, a milióny jejich zabitých a umučených zanechaly svoje neblahé dědictví v myslích šťastnějších potomků. Mohlo by se zdát, že nejde vymazat z paměti lidí pocit křivdy a potupy, ale zejména nenávisti, protože tyto pocity jsou oprávněné a člověk v nich nachází způsob jak se vyrovnat s minulostí. Přesto, hned v roce 1950 přišel s plánem na usmíření dvou hlavních hráčů v západní Evropě tehdejší ministr zahraničních věci Francie – Robert Schuman. Spolu s německými kolegy zahájili proces k obnovení vzájemné důvěry budováním společného domu.... Samozřejmě, že zbavit dva národy až patologických nevraživostí nebylo možné jen oficiálními deklaracemi, vytvářením prvních ekonomických (ocelářských a uhelných) spolků, EHS a EU. K tomu si vymysleli až zázračný plán sbližování občanů obou zemí. Města a velké obce ve Francii a v Německu dostaly pokyn najít si u svého souseda družební, nebo chcete li, partnerské město. A zahájili kulturní, sportovní, jazykové, municipální výměny občanů a zejména mládeže. Aby na vlastní „kůži“ poznali lidé, že jsou stejní za Seinou i za Rýnem. Že mají ty samé potřeby a touhy, ty samé radosti a strasti. A netrvalo ani deset let, a vztahy těchto zemí nabyly zásadních proměn. Na toto dědictví otců-zakladatelů EU bychom měli navazovat.

Včerejší nesouhlas Slovenska s finančními kroky EU vůči zadluženým zemím považuji za velmi závažný. Je totiž velmi snadné křičet a hanobit země, v nichž nadnárodní společnosti včetně bankovních domů zapříčinily kolapsový stav, umožnily vytunelovat ekonomiku skupinou lotrů a chytráků. Opět je na programu dne nenávist vůči celému národu, opět tu,  i z úst blogerů VIP, zní chytrácký pokřik o potřebě udělat si pořádek na „vlastním dvorku“, stáhnout se do bezpečí vlastního domečku a podpořit izolacionismus, který řadě politiků slouží jako výhodný argument pro získání politické, a tudíž i hospodářské moci. Tím nepopírám právo na důraznou kritiku současných poměrů v EU, neskutečnou schopnost parazitovat na společné kase všemi, kdo ve volbách, v tzv. demokratické soutěži, získá letenku na cesty do Bruselu. Třebaže je šéfem evropského parlamentu Polák Jerzy Buzek, není to zárukou, že jeho zkušenosti z totalitní minulosti Polska ho promění v náročného demokrata.

Co bude s Evropou v budoucnu, bůh suď. Možná se opravdu prosadí tendence nechat některé země zbankrotovat, nechat je svému osudu, a i to možná nemusí být nic mimořádného pro tamní obyvatele, čím by se na léta odlišovali od nás, řádných členů EU, protože trh a agresivní monopoly si proklestí cestu, aby mohly i v budoucnu profitovat ze všeho, co je možné, a dnes třeba těžko představitelné. Konečně, řada zemí není v EU, i když jsou to zejména země bohaté, jejichž občané v referendech nechali zvítězit egoismus a sobectví. A přesto tyto státy díky demokratickému systému dnes spolupracují s EU, podílejí se na řadě dotačních programů k pomoci těm potřebným (Norsko, Švýcarsko).

Buďme optimisté, chtějme nemožné, a zejména si přejme, aby Evropa byla čím dál tím více sjednocená, aby společně sdílené hodnoty měly navrch, aby škarohlídi, úzkoprsí nacionalisté a také populisté, ztráceli půdu pod nohama. Aby se náš kontinent dokázal vymanit z kazajky finančních otrokářů, válečných dobrodruhů. Evropa si zaslouží lepší politiky, než zatím vidíme kolem sebe.

P.S. Ten malovaný džbánek je dar družebního německého města čínskému Kantonu. Příklad hodný následování....