K čemu vlastně jsou maturity?

Maturitní zkouška je zbytečná fangle rakousko-uherské monarchie na stožáru našeho moderního liberálního školství. Dávno měla být spuštěna a uložena do muzea, třeba i v Liptákově.

Změnou režimu, od rigorózně dogmatického, k dnešnímu liberálnímu, kdy místo srpu, kladiva a hvězdy zvítězily prachy, prachy, prachy, opět se našlo místo pole orného, válečné pole školské.

Baťa byl jen švec, Kléma truhlář, Schwarzenberg je kníže. K čemu vzdělávání? Když je tu možnost rozšířit plzeňské školství na celou republiku. Když stejně putujeme osvědčenou cestou donedávna příkladného Irska ke státnímu bankrotu. I proto by bylo záhodno nechat mládež přemýšlet o podstatných věcech. A ne z nich dělat šprtající se individua. A jak je obvyklé, nejvíc času stráví student nad předmětem, který je pro něho obtížný a nemá k němu přátelský vztah. Po zkoušce si na (doplňte sami) nevzpomene, co živ bude. A učit se jen pro jednu zkoušku?

Po generálce se naši vládní podplukovníci na ministerstvu školství přece jen odhodlali provést jisté úpravy v organizaci maturitní zkoušky. Už nebudou bránit svému zajatci jít na WC, vypít trochu studeného čaje, ba dokonce se nebude muset třídní profesor ptát studentky, kterou osm let učil, jak se jmenuje. Takové si platíme úředníky!

V konečném výsledku bude lhostejné, kde člověk studoval, co se nenaučil, odkud ho vyhodili, jestliže jeho doktor pojede pod jeho okny s pohřebním vozem. Má snad plnit zbytek svého pozemského putování sentimentálními vzpomínkami na podvedenou matikářku, opsaný diktát u angličtinářky, podlezeného, ne přeskočeného, koně v hodině tělocvikářky? Jak jste si všimli, vše je rodu ženského. I ta česká škola.

Už dávno zmizela v nenávratnu škola jako „dílna lidskosti“. Na pořadu dne je bezpečnost na chodbách, šikana nebo rovnou terorizování učitelů. Zabij si svého kantora! Je proto ostudné, že mezi maturitní předměty není zařazena občanská sebeobrana. Kdo naše studenty naučí pořádně stávkovat? K čemu je užitečné umět správně přeložit podmínkové souvětí: Kdyby byla nuda smrtelná, škola by byla jediným hřbitovem? Nakonec, všichni jsme odsouzeni k podmíněnému životu.

Má-li mít maturita význam jen jako polní strašák odrazující zajíce sežrat hlávku zelí, čili zbavit mladého člověka racionálně uvažovat, a místo řádného poznávání světa prostřednictvím nejrůznějších médií , nutit ho vysedět týdny nad unavenými učebnicemi, tak ať raději stát přenese i na něho dokola opakované tvrzení o vlastní odpovědnosti za budoucnost. Nebude nakonce lepší pro naši společnost, když od vstupu do školy bude žák považován za svéprávného a rozumného tvora, a nikoli jen za objekt k poučování? S maturitním bičem ve skříni! Protože strašení neúspěchem u maturitní zkoušky, jak denně slyšíme od těch mocných, není tím správným vysvědčením – a už vůbec ne maturitním.