Dočkáme se odpovědi, pane ministře vnitra?

Z českých médií zní hlasy o zbytečnosti včerejšího hlasování o vyslovení nedůvěry Nečasově vládě. Dnešní DNES má na první stránce fotografii ze sněmovny, na níž Jeroným Tejc (ČSSD) zřejmě zívá a Michal Hašek kouká na mobil.(Stejná „informace“ zaujala i komentátora Radiožurnálu!).

Prý je „zmohlo dlouhé řečnění před hlasováním o nedůvěře vládě“. Politiky lze lidsky pochopit, ale proč musí devalvovat smysl mimořádného jednání poslanců média, která si platí občané, zvláště, kdy jsou většinově nespokojeni s konáním vládní reprezentace?

Kdo sledoval včerejší mimořádné jednání poslanců se určitě podivil, že jednání začalo odpoledne, a ne ráno, aby nenastala nutnost okamžitě hlasovat o prodloužení jednání sněmovny po 21. hodině? Protože sedmihodinové jednání bylo posléze kratší než pravidelná pracovní směna obyčejného občana. Pak by asi pan Petr Gazdík nemusel hořekovat na ztrátou času, a mohl smysluplně pracovat na reformách. A poslanci nemuseli být „zmoženi dlouhým řečněním“.

Na druhé straně mělo daleko více občanů příležitost „být u toho“. Jestli to byl záměr kormidelníků české televize, pak smekám.

Rozprava nabídla občanům možnost porovnat argumenty obou soupeřících stran. Určitě se u televize občané nenudili. A možná si ani nevšimli „zívání“ hlavních protagonistů. Všimli si určitě, jak nový ministr vnitra opakovaně zůstal lhostejný k výzvě Jeronýma Tejce, aby vysvětlil, a posléze jen odpověděl ANO-NE na závažnou otázku jeho dřívějších aktivit v bezpečnostních agenturách. Mlčel jako hrob. I to je však jasná odpověď.

Můžeme se těšit, že média si nenechají vzít možnost ještě jednou oslovit pana ministra Jana Kubice?

(Psáno pro Britské listy)