Uspěli by naši prezidentští kandidáti v Německu?

Na začátku prosince jsem jménem národní sekce evropské asociace EUROSOLAR zaslal všem  prezidentským kandidátům devět otázek o směřování české energetiky. Bohužel, větší část  neodpověděla, patrně jim téma nepřišlo důležité.

Do dnešního dne jsme získali pouze tři odpovědi a názory dalších dvou kandidátů známe z jejich veřejných vystoupení, případně jejich politického působení.

Prezidentský kandidát Jiří Hynek odpověděl podle našeho názoru pro budoucnost české energetiky i ekologie velmi destruktivně. Obnovitelné energie mají podle něj omezený smysl, jsou drahé, znešvařují krajinu, budeme dále využívat uhlí a stavět nové jaderné elektrárny. Čili jednoznačný zástupce konservativního myšlení, který ovšem sází na koherenci s většinovým názorem české veřejnosti. Samozásobování nepodporuje a  elektromobilitě si nic nemyslí. Energiewende (německou energetickou proměnu) považuje za omyl.

Prezidentský kandidát Michal Horáček se v odpovědích jevil o něco modernější a liberálnější. Sice by udržoval v provozu jaderné elektrárny a podceňuje potenciál  OZE, ale německou Energiewende považuje pro Českou republiku za inspirativní a podporovat by samozásobení a úsporné technologie.

Šalamounsky odpověděl pan Vratislav Kulhánek, když napsal „otázky ekologie, obnovitelných zdrojů a veškeré lidské činnosti ovlivňující životní prostředí neberu na lehkou váhu. Je to předmětem probíhající debaty odborníků širokého spektra a nemyslím si, že je vhodné na jakoukoliv otázku odpovídat pouhým zaškrtnutím jedné ze tří nabízených odpovědí. Při formování jakéhokoliv osobního názoru jsem zvyklý naslouchat všem typům argumentů a budu to tak činit i v budoucnu.“

V průvodním dopise prezidentským kandidátům byly otázky formulovány jako postoje, nikoliv jako nějaké konečné a neměnné rozhodnutí.

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš odpověděl, že se vynasnaží odpovědět do termínu. To se mu nepodařilo. Myslím, že otázky nejsou nijak složité, a že na ně lze odpovědět během několika minut.

Pan prezident Miloš Zeman se ke svým názorům na energetiku přiznal před krátkým časem, kdy se v rozhovoru pro televizi Barrandov z Moskvy nechal slyšet, že Energiewende  zkrachovala, a že se těší na fúzi. Tento názor je bohužel široce rozšířen, a i když bylo v poslední době dosaženo jistých pokroků ve  výzkumu fúzní reakce, do praktického využití je ještě desítky let daleko. Především cena fúzní elektřiny by byla zásadní brzdou. I když je na tom z hlediska bezpečnosti a radiačního zamoření lépe než štěpný proces ve stávajících jaderných elektrárnách, nejedná se ani o zcela bezpečnou či neradioaktivní technologii.

Pan Miroslav Topolánek, tehdy pouhý poslanec PČR,  se okolo roku 2000 na českoněmeckém pracovním setkání o obnovitelných zdrojích v Praze v Goethe Institutu nechal slyšet, že u nás nemáme pro obnovitelné zdroje podmínky a dodal, „…že to včera počítali se svou diplomantkou“. Jako kdyby nevěděl, že již tou dobou byly v Německu veliké firmy, vědecké ústavy, finanční organizace i mnohé politické strany, které se intenzivně výrobou, výzkumem, investicemi, propagací a prosazováním obnovitelné energie zabývaly.

Německo dosáhne v tomto roce podíl obnovitelné elektřiny v síti ve výši přes 38%, přičemž v některých týdnech (8., 15. a 40.) přesáhl tento podíl padesáti procent. Výzkum německé agentury pro obnovitelnou energii z července tohoto roku zjistil, že pro 95 % občanů SRN je pro další intenzivní využívání a podpora obnovitelné energii je důležitá nebo velmi či mimořádně důležitá. Jsou toto symptomy krachující energetické cesty?

Přes významné úspěchy obnovitelné energetiky nemá v Německu výstavba obnovitelných zdrojů podporu, jakou by si zasloužila, a to je důsledek energetické politiky současné německé vlády. Vláda Angely Merkelové omezila výstavbu obnovitelných zdrojů každoročně vypisovanými limitami, což nelze považovat za krach Energiewende, ale za krach politiky.

Jaké výhledy předesílají významné finanční instituce, například Bloomberg, významná americká společnost, která připravuje ekonomické prognózy, poskytuje finanční služby a informace o akciích?

Její předpovědi vidí do roku 2040 převahu (přes 70%) investic do obnovitelných zdrojů, především větru a slunce; do čtyř let bude cena elektřiny z fotovoltaiky levnější v dalších významných zemích, i tam, kde se nejedná o vyhlášené slunné regiony (Spojené Království). Významně poklesnou produkční ceny elektřiny z větru, zásadně se bude investovat v Číně a Indii a jen asi čtvrtina půjde do jádra a fosilních zdrojů. Podle předpovědi dále dojde k zásadnímu průniku bateriové techniky do spotřebitelské oblasti a zvýší se flexibilita systémů; spotřeba proudu pro elektromobilitu bude lehce nad 10% celkové elektrické výroby, a baterie budou pomáhat řešit intermitentní charakter slunečních a větrných zdrojů.

Domy budu v maximální míře vybaveny solární energetikou. Slabá poptávka a levné obnovitelné zdroje sníží množství uhlí, mnoho projektů bude zrušeno. Emise se budou zvyšovat do roku 2026 a ty pak budou rychle klesat.

Podle banky Lazard, jak jsem psal zde, jsou již letos ceny elektřiny, generované z nově stavěných fotovoltaických elektráren v průmyslovém rozměru tři až čtyřikrát levnější než z nově stavěných jaderných elektráren. S akumulací jsou OZE na poloviční ceně ve srovnání s jádrem.

Mají naši prezidentští kandidáti lepší přehled o energetických trendech, než věhlasné banky a světové poradenské firmy? Samozřejmě nevím, zda by naši kandidáti v hypotetických volbách v Německu uspěli, z hlediska energetiky by ale na plné čáře propadli.