Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

Mnohým je Green Deal strašákem a solí v očích. Co vlastně Green Deal (GD) chce a komu a proč vadí?  Hlavním cílem je uhlíková neutralita, která by do roku 2050 (a podle některých nedostatečnou měrou) měla zajistit nárůst globální teploty o max.2 °C, nejlépe však o 1,5 °C. Uhlíkové neutrality je třeba dosáhnout změnami v různých oblastech: energetice, zemědělství, dopravě, průmyslu, ale i v udržitelné spotřebě a recyklaci surovin.

Na protestech v Německu a Francii se objevily nápisy „Green Deal – death end“ (Green Deal – konečná). Západoevropským účastníkům demonstrací vadí, že mají neúměrně vysoké náklady, že ve Francii mají poloviční příjmy ve srovnání s průměrem, že zdraží motorová nafta a že jsou nuceni ponechat jistou část svých polí ležet ladem. V ČR v objemu povinného úhoru 4 % a 5 %. Na těchto plochách ale zemědělci mohou pěstovat plodiny vázající dusík, meziplodiny, zakládat ochranné pásy, krajinné prvky či úhory.

Ochrana půdy a biodiverzity

Sektor zemědělství a lesnictví se podílel v posledních letech na emisích 20 %. GD se snaží tento podíl snižovat, a podpořit biozemědělství. Úhor je prvním krokem. Na rozdíl od monokultury, jako současného způsobu hospodaření, je úhor je centrum biodiverzity. Je útočištěm dravého hmyzu, který bude redukovat hmyzí škůdce na poli a rostlin, které budou kořenit v rozdílné hloubce a podle toho zasakovat vodu. Biodiverzitní pásy mohou být osety směsí pro květné louky, kterou lze postupně sekat a z ní pak vyrobit ve směsi s dalším organickým odpadem bioplyn.

Na biodverzitních pásech by bylo možné vedle toho postavit svislou fotovoltaiku, která v tomto uspořádání přináší zajímavé výhody. Když by byla osazena východo západním směrem a jednalo by se o oboustranné (bifaciální) panely, pak by proud z tohoto upořádání mnohem lépe odpovídal průběhu spotřeby elektřiny během dne. Proud z takto umístěných panelů má dvě špičky – ranní a podvečerní s relativním minimem výkonu v poledne. To odpovídá tzv. „kachní křivce“, opět s maximy odběru v ranních a podvečerních hodinách, lépe než dnes převažující jižní orientace fotovoltaiky. Agrovoltaika představuje další příjem pro zemědělce.

Podobně jako agrolesnictví. Řady stromů svými kořeny pomáhají vsakování vody, poskytují polostín, který některým plodinám prospívá, omezují výpar i větrnou erozi. S postupující klimatickou změnou budou tyto problémy stále významnější. Příkladů je dost: fotovoltaika v čínské poušti Gobi  pomáhá s ozeleněním; škody na hroznech díky vysokému slunečnímu záření se podařilo snížit částečným zastíněním ovocné zóny  vinné révy a v Holandsku se pod názvem „fruitvoltaik“ zastiňují veliké plantáže malin.   

Na exkurzi v Rakousku jsme navštívili soukromého zemědělce, který měl v traktoru dvě nádrže. Malou na naftu a větší na řepkový olej, který na farmě před námi lisoval. „Startuju na naftu, a až přijedu ke křížku, tak přepnu na olej. A když jedu z pole, tak přepnu zpět“.

Bez proměny zemědělství do biozemědělství budeme ztrácet vodu a půdu ještě rychleji než dnes. Ve finále ale také produkci. To cílem protestů proti GD?

Čistá energie je obnovitelná

Výroba elektřiny se podílí na emisích skleníkových plynů 29 %. Je těžko pochopitelné, co špatného je na čisté energii (v tomto ohledu se v některých zemích uvažuje o jaderné energii, o níž jsem již několikráte psal zde, zde, zde, zde).

Jaderná energie je pravda nízkoemisní (nikoli nulemisní), ale za její čistotu, vezme-li se v potaz těžba a zpracování uranové rudy, kontaminace chladící vody, tepelná eutrofizace řek pod elektrárnami, dočasné uložení, chlazení a konečné uložení vyhořelých palivových článků, a nakonec radioaktivní materiál z demolice odstavené elektrárny, bych osobně ruku do ohně nedal. O možnosti proliferace jaderných zbraní a zvýšené nemocnosti v okolí jaderných elektráren snad až někdy příště…

O velké jaderné havárii s tavením jádra se nerado mluví a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) nemá veřejně dostupný seznam jaderných havárií, nicméně následky havárie jsou zdravotně, ekonomicky a sociálně závratné a dlouhodobé. Po havárii ve Fukušimě (česky „Krásný ostrov“) byla vyčíslena pravděpodobnost havárie  na 1: 3704, což pro současnou světovou jadernou flotilu znamená o trochu více než jedno tavení jádra v příštích deseti letech. Na jadernou bezpečnost se věnují nemalé prostředky (zatím se efekt učení neprokázal), na druhé straně se zvichřený svět a jeho války stále přibližují evropským jaderným elektrárnám (v rámci válečných operací jsou i tací, co jadernou elektrárnu obsadí a pak ji údajně navíc ještě ostřelují!).

Podíváme-li se na další perspektivu jaderné energie, bude se s velkou pravděpodobností těžit stále chudší ruda –s větší spotřebou energie, větším objemem vytěžené horniny a spotřebovaných chemikálií na loužení. Limitu přestavuje 0,1 g na kg rudy, pod touto hranicí se energetický proces stane záporným.

U vzývaných malých modulárních reaktorů odhad ceny   instalované kW převýší 18.000 USD.

Na energii obnovitelných zdrojů není nic tak problematického ani kontaminujícího. U obnovitelných zdrojů se naopak ubíráme přesně opačnou cestou než u jádra. Zdroje elektřiny i akumulace stále zlevňují, především objemem výroby. Daří se zvyšovat životnost, což opět vede k dalšímu poklesu ceny generovaného proudu. Co ale především: výzkum baterií a zdrojů se dělá ve srovnání s jaderným výzkumem na leckteré univerzitě a vědeckém pracovišti. Jaderný výzkum je mnohem dražší, díky radioaktivitě komplikovanější a vyžaduje specializovaná pracoviště, a těch je mnohem méně.

Potenciál a cena obnovitelných zdrojů umožňují plné zásobování obnovitelně generovanou energií. Mnohokrát jsem o tom referoval zde, zde, zde, zde, včetně příkladů velkých regionů plně zásobovaných obnovitelnou elektřinou.

Jako prostředek zajištění levné energie a odvrácení klimatické katastrofy je jaderná energie prakticky bezcenná.

Recyklace obnovitelných zdrojů

Kritika obnovitelných zdrojů se soustřeďuje na údajně neexistující recyklaci baterií, fotovoltaických panelů a lopatek větrných turbín. Firma Veolia  provozuje již několik let inovativní linku na recyklaci materiálů fotovoltaiky. V Německu recyklují z panelů křemík a stříbro a již vyrobili ze staré fotovoltaiky novou. Rovněž recyklace lopatek větrných turbín zdárně pokračuje. Firma Siemens přichází s novou pryskyřicí. První lopatky byly nainstalovány v roce 2021. Jiný nový materiál pomáhá snížit emisní stopu, je založen na odpadních cukrech z biomateriálu a překonal v pevnostních testech tradiční pryskyřici z fosilních materiálů.  

Pro recyklaci lithium iontových baterií (LIB) se používají kombinace hydrometalurgických a pyrometalurgických metod. V EU se kapacita pro první kroky recyklace LIB do konce roku 2023 zvýšila na 160 000 tun ročně a do roku 2025 by se měla vzrůst na 400. 000 tun,  přičemž na evropském trhu bylo prodáno v roce 2022  700.000 tun.  

Nelze očekávat, že se recyklační technologie zavedou ihned a všude. Vysoká míra recyklace je ale nutnou podmínkou přežití této civilizace, stejně jako rozsáhlý výzkum orientující se na běžně dostupné materiály.

Postoj fosilních firem

Fosilní paliva jsou ročně příčinou smrti  sedmi až deseti milionů osob zde, zde, zde, zde, zde, žeň smrti podobná druhé světové válce. Fosilní firmy jsou navzdory tomu stále dotovány (přímo i nepřímo). Ještě lze pochopil, že firmy chtějí využít stávající ložiska. Dotace jdou ale z části na průzkum nových vrtů a nalezišť. Toto chování nelze nazvat jinak než zločinným. Je s podivem, že se tak děje po více jak 40 letech, co byly pro firmy EXXON a SHELL sepsány (ale nezveřejněny) předpovědi o následcích spalování fosilních paliv. Tyto zprávy formulovaly přesně to, co dnes zažíváme.  V podstatě by tyto firmy, a nejenom tyto, měly být zažalovány z plánování, přípravy a realizace genocidy.

GD jsou také čisté potraviny a čistá voda. V tomto případě ale vůbec nechápu, komu by tohle mohlo vadit, nebereme-li v potaz zločince, co vyráběli kořalku z metanolu.

U všeho ovšem záleží na tom, jak se co udělá (ďábel v detailu), je nutné kompenzovat sociální dopady. Předělat špatné na dobré vždycky něco stojí a na otázku, kdo by to měl zaplatit lze jednoznačně odpovědět, že ten, kdo to zapříčinil (především fosilní firmy – i s přihlédnutím k tomu, že o následcích desetiletí věděly a na svinstvu profitovaly), ale i všichni co se jakkoliv podíleli, a to jsme my všichni.

Je nespravedlivé chtít po těch, co hodovali, aby zaplatili?

Elektromobilita

Transport představuje 15 % emisí skleníkových plynů. Změna se orientuje na bezemisní (nízkoemisní) pohon. Na elektromobilitu, v budoucnu možná částečně vodík, marginálně na biopaliva z rostlinných odpadů.

Zbývá rozklíčovat, komu GD s elektromobilitou vadí; kdo za protesty je, kdo je podporuje a komu slouží? Odpověď není těžká. Jsou to ti, kdo jsou na ziscích z fosilních zdrojů zainteresováni. Jedním z příkladů boje proti GD je zasévání nedůvěry k elektromobilitě. Mají si snad ropné firmy nechat vyfouknout své pohádkové zisky majiteli elektromobilů, kteří nabíjejí svá auta ze své fotovoltaiky na střeše?

Stejně jako v případě baterií nebo fotovoltaiky budou padat ceny elektromobilů, lithium bude nahrazeno sodíkem nebo snad i hořčíkem? Podle výzkumného centra v Jülichu  bude od roku 2025 průměrný akumulátorový elektrický vůz střední třídy levnější než spalovací motory u i bez zákazu spalovacích motorů.

To ovšem nebrání zainteresovaným skupinám šířit a podporovat nesmysly se stálými problémy s nabíjením nebo častými požáry elektromobilů. 

Otakar Hrdý ve své bakalářské práci uvádí, že u elektromobilů bylo zaznamenáno pouze 25,1 požáru na 100 000 prodaných aut, ve srovnání se spalovacími motory, kde shořelo 1 529,9 automobilů na 100 000 prodaných kusů.

Odhad hypotetické spotřeby elektřiny pro všechna osobní auta v ČR je snadný: 15kWh/100 km při průměrném ročním dojezdu 15000 km činí na auto 2,25 MWh. V ČR je cca 6 a půl milionů osobních aut, jejich celková spotřeba činí 14,6 TWh.

Podle energy-charts činil netto export elektřiny v roce 2023 z ČR 9,2 TWh v roce 2022 byl 14,4 TWh a rok předtím 11,3 TWh, což není tak vzdáleno od spotřeby elektřiny pro všechna česká osobní auta.

Elektromobilita ale bude ukrajovat zisky těžařů, dovozců, rafinérií i prodejců. Celkově se v loňském roce dovezlo do ČR asi 47 milionů barelů ropy, při průměrné ceně 80 USD za barel při kurzu 22,5 Kč/USD, což za den činí 232 milionů korun. S domácí scénou obnovitelných zdrojů by tyto prostředky zůstaly doma, včetně alikvotního množství ušetřených životů.  Za uvedenu úsporu by se dalo postavit každý den 10 MW větrné turbíny.

Ekonomika klimatické krize

Ekonom Sir Nicholas Stern, na počátku tisíciletí hlavní ekonom Světové banky, zhodnotil ekonomické dopady klimatické změny ve 700stránkové  studii  z roku 2006. Hlavním zjištěním bylo, že přínosy silné a včasné akce výrazně převažují nad náklady, které by vznikly, když nic nepodnikneme. Postupující změna klimatu by mohla stát svět každý rok nejméně 5 % HDP; v nejhorším případě ale i více než 20 % HDP.  Každá tuna CO2, kterou vypustíme, způsobí škody v hodnotě nejméně 85 USD, ale stejné emise lze snížit za cenu nižší než 25 USD. Převedení světa na nízkouhlíkovou cestu by mohlo ekonomice přinést 2,5 bilionu dolarů ročně.

V pliocénu, před 5,3 - 2,5 miliony let byla koncentrace oxidu uhličitého jako dnes vyšší než 400 ppm, koncentrace metanu na přibližně stejné úrovni, globální teplota o 3-4 °C vyšší a hladina moří o 5-7 (15) metrů vyšší a   v Antarktidě prales.

Dobrá vyhlídka? Stojí za to proti GD protestovat?