Greenwashing v Dubaji

Po téměř 30 letech nepřinesly klimatické konference COP žádný hmatatelný výsledek. Řeči se vedou a emise rostou. V čím zájmu se tak děje? Může jádro být řešením? Nebo lokální iniciativy přinášející instalace zdrojů a akumulace?

Před více jak 14 dny skončila s jednodenním zpožděním konference OSN COP28 v Dubaji. Místo konání konference v jedné ze zemí se významnými zásobami ropy patrně predestinovalo toto setkání. Mezinárodnímu setkání předsedal Sultán Ahmed Al-Jaber z UAE, takto šéf národní ropné společnosti SAE ADNOC, která zaznamenala v roce 2022 zisk přes 1 miliardu dolarů. V rozhovoru  s bývalou irskou prezidentkou Mary Robinsovou zpochybnil urgentnost ukončení těžby a spotřeby fosilních paliv, a nahradil je výrokem o nutnosti snižování spotřeby, což lze do budoucna interpretovat jako zachování určitého podílu fosilních energetických zdrojů.  Výrok byl kritizován širokým spektrem nevládních organizací přítomných na summitu, které pobouřilo již jmenování šéfa ropné společnosti do čela hlavních jednání o klimatu.

Země letos dosáhla nejvyšší teploty nejméně za posledních 125000 let, ale světové vlády stále nemohou najít cestu z globální krize a pokračují v urychlování globálního oteplování. Koncentrace skleníkových plynů zatím neustále rostou, navzdory řadě klimatických konferencí OSN.

To se ovšem neděje samo sebou.  Během tří posledních desetiletí se mnoha zemím dařilo zpomalovat a blokovat jednání na konferencích OSN a rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) v zájmu fosilního průmyslu. Vedle USA, Ruské Federace i dalších zemí to byla především Saudská Arábie.  Mezinárodní síť Climate Social Science Network  prokázala, že saúdské vlády po desetiletí systematicky ovlivňovaly rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu klimatu ve svůj prospěch. Výsledkem saudského úsilí rovněž bylo, že v Pařížské dohodě není uvedena čistá nula. Obdobně prakticky zkrachovala opatření v lodní a letecké dopravě, blokovaná OPEC vedená Saudskou Arábií. Riád systematicky blokuje diskusi a rozhodování o fosilních palivech v rámci úmluvy OSN o změně klimatu a omezení globálního oteplování, která byla podepsána 154 státy v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro.

Na začátku COP28 oznámil její prezident Sultán Al Jaber vznik fondu na ochranu klimatu ve výši 30 miliard USD pro finanční podporu, zejména na rozšíření obnovitelných zdrojů energie. Jakkoliv tato částka směrovaná na klimatická řešení vypadá impozantně, je ve skutečnosti greewashingem, protože je pouze mizivým podílem zisku minulého roku. Ropa a plyn přinesly v roce 2022 kolem 4 bilionů dolarů.  V kontrastu k tomuto fondu investoval průmysl fosilních paliv od roku 2020 do průzkumu nových ložisek fosilních paliv 160 miliard dolarů.

Fond na ochranu klimatu ve výši třiceti miliard představuje jen malou úlitbu. Pokud by se roční zisky ve výši 4 000 miliard dolarů z ekonomiky fosilních paliv investovaly do obnovitelné energie, přechod  na obnovitelné zdroje by téměř jistě nastal do roku 2030.

Saúdskoarabská ropná společnost Saudi Aramco  dosáhla jen v roce 2022 rekordního zisku kolem 161 miliard amerických dolarů. Sami Saúdové by bývali mohli použít zisky z ropného byznysu na pětinásobek fondu na ochranu klimatu navrženého Al Jaberem. Saudi Aramco vysvětluje vysoké zisky zvýšenou cenou a poptávkou ropy. Pak ovšem odpovědnost padá na bohaté spotřebitele, především na Severu.

Dalším bizárem letošního světového setkání, které mělo za úkol nalézt a prosadit řešení globální klimatické krize je obrovská podpora jaderné energii, za kterou lobbovali zástupci některých zemí, mimo dalších i z České republiky. Takový plán je ovšem v ostrém kontrastu se soudobou realitou výroby elektřiny z jaderné energie.

Významným význakem ústupu jaderné energie je stálé snižování jejího podílu. Každoroční zpráva o stavu jaderné energie ve světě uvádí, že podíl jaderné energie na celosvětové komerční hrubé výrobě elektřiny v roce 2022 klesl na 9,2 procenta – největší pokles od roku 2012 po Fukušimě a rekordní minimum za čtyři desetiletí – a o něco více než na polovinu svého maxima 17,5 procenta v roce 1996. V roce 2022 bylo k síti připojeno sedm bloků a pět jich bylo uzavřeno. V první polovině roku 2023 byly spuštěny čtyři nové reaktory a pět jich bylo uzavřeno. Během dvou desetiletí 2003–2022 došlo na celém světě k 99 startupům a 105 uzavřením: 49 startupů v Číně bez uzavření; mimo Čínu čistý pokles o 55 jednotek a čistý pokles kapacity o 24 GW.

Naděje některých politiků a energetiků se nově upírají k malým modulárním reaktorům (MMR). Sdružení UAMPS z Utahu bylo po dlouhou dobu komerčním partnerem firmy NuScale a chtělo zakoupit řadu MMR. Společnost NuScale Power na počátku listopadu minulého roku uvedla, že se dohodla s energetickou skupinou v Utahu na ukončení projektu, což zasadilo ránu americkým ambicím na řešení jaderné energie v boji proti změně klimatu a snížilo cenu akcií NuScale o 20 %. Sdružení UAMPS prohlásilo, že se bude věnovat investicím do obnovitelných zdrojů energie a akumulace.

Ani stávající stavby velkých reaktorů nejsou bez zásadních problémů. Poslední výstavby EPR reaktorů v Evropě se prodloužily o 10 až 12 let a cena z původního odhadu ceny elektrárny Flamanville 3 vzrostla téměř pětinásobně. Ani ve Velké Británii na tom nejsou lépe. Také tam cena vzrostla a čínský partner nedávno odřekl spoluúčast na financování stavby elektrárny Hinkley Point 2.

Jaderná energie v loňském roce pokryla 1,58% celkové energetické spotřeby světa. Ztrojnásobení jaderného výkonu by přineslo snížení emisí ve výšce několika málo procent. Požadovat výstavbu a připojení k síti 700 až 1000 GW výkonu (v závislosti na počtu odstavených reaktorů) za dvacet pět let leží zcela mimo realitu.

Ceny elektřiny LCOE  z obnovitelných zdrojů se stále snižují a v tuto chvíli jsou asi 4-5krát nižší než elektřina z jádra. S novými technologiemi zdrojů (tandemové perovskitové články, ferroelektrická fotovoltaika či AirLoop) velmi pravděpodobně dojde ještě k dalšímu zásadnímu zlevnění. V České republice se často používá zesměšňující a nepravdivý narativ Občasné zdroje energie. Žádný energetický zdroj nepracuje stále, ani jádro. Obnovitelný systém je kombinací zdrojů a akumulace a takový je schopen pokrývat spotřebu 24/7 a to i v případě, že nebudeme počítat s výhodnými dovozy a vývozy.

Rovněž nelze opomenout bouřlivý vývoj ekologicky a ekonomicky výhodných způsobů akumulace energie, k nimž není zapotřebí žádné lithium, kobalt, či další nedostatkové kovy či materiály. Nové typy akumulátorů jsou založeny na vodných roztocích kuchyňské soli ve formě průtočné baterie (AQUABATTERY) či železe, vodě a vzduchu (FORM ENERGY), nebo redox flow baterii založené na dostatečně dostupném a obnovitelném zdroji – ligninu (CMBlu) nebo na polymerních bateriích bez toxických a nedostupných kovů (POLYJOULE). Ve všech uvedených příkladech byly již akumulátory uvedeny do dlouhodobého zkušebního provozu.

V kontextu toho, co bylo uvedeno, se stává představa ztrojnásobení instalovaného výkonu jaderné výroby nejdražší elektřiny noční můrou nejenom spotřebitelů elektřiny, ale především nijak nemůže realisticky přispět k odvrácení rozběhlé klimatické katastrofy. Jedinou cestou odvrácení nejhorších důsledků sociálního a ekologického kolapsu celosvětové společnosti je účelné směrování veškerých dostupných prostředků do výroby a instalace obnovitelných zdrojů energie a akumulace.