Úskalí úsporných technologií I

Velká část ekologicky vnímavé veřejnosti je přesvědčena, že úsporné technologie jsou řešením soudobé krize. Možná mohou zpomalit úpadek, ale principiálně nic neřeší. A naopak, může to s nimi být ještě mnohem horší.

Stále rychleji se blížíme do bodu, z nějž již nebudeme moci pokračovat v iracionálním nadužívání pozemských zdrojů, a kdy budeme muset přijmout trpkou skutečnost, že soudobý způsob života nelze praktikovat donekonečna. Pakliže tento krok neučiníme dobrovolně, budeme situací patrně přinuceni.

Řešení udržitelnosti je kruciálním problémem této civilizace. Když ne dnes, tak ve velmi blízké budoucnosti. Společnost se v tu chvíli rozdělí na několik skupin: Na tu největší, která řekne, jako mnohdy, když se objeví závažný problém, že vlastně o nic nejde. Nebude chtít poslouchat Jobovy zvěsti, ani nic měnit a zbagatelizuje problém několika slovy: „Tací proroci tady byli vždy – a nikdy se nic nestalo“.

Pro dnešek od této zjednodušující negace odhlédneme. Odhlédneme od toho, že to není pravda, ale naopak, že se mnohokrát udály zásadní změny, když zkolabovaly kultury i celé civilizace. Protagonisté této skupiny budou patřit do těch 79%, které podle výzkumu (1) nejsou schopni přijímat negativní zprávy.

Druzí přijdou se staronovou myšlenkou: nebudeme tolik vyhazovat a budeme recyklovat neobnovitelné materiály. Především kovy - s některými je to již docela nahnuté, mohou dojít v několika desetiletích - jako příklad můžeme vzít měď nebo zinek - velmi důležité technické kovy. Ale! Současná míra recyklace mědi je pouhých 17,5% (2), to znamená, že ve druhém kroku recyklace budeme mít z původního množství pouhá 3%, tedy skoro nic. I kdybychom recyklovali z 50%, tak se po čtyřech krocích ocitneme na 6 %, přičemž životnost mědi v přístrojích a zařízeních leží mezi 10 a 45 lety. Po udržitelnosti ani stopy.

A ti třetí? Řeknou, půjdeme na to chytře. Budeme měď těžit z málo výnosných substrátů, z našich skládek a z moří, kde je vlastně rozpuštěno úplně všechno. Kdybychom ale chtěli z mořské vody, v níž je rozpuštěna miliarda tun mědi, (3) získávat tento kov v množství, které současně ročně těžíme (15 milionů tun), tak by nám zásoba z moře vydržela pouhých 60 let, přičemž bychom za tu dobu museli přes filtry přečerpat veškerou vodu všech oceánů a moří. Za spotřeby extrémního množství elektrické energie. Bylo to vyčísleno po lithium. Kdybychom chtěli z mořské vody získávat lithium, kterého je v celém objemu moří a oceánů dvacet pět krát více než mědi, tak bychom na jeho získání potřebovali 10% veškeré dnes produkované elektrické energie. Ani tohle nezní nijak povzbudivě.

A další řeknou: Tak dobře – budeme měď užívat úsporněji. A zde je háček pravděpodobně největší.

Před mnoha lety jsem byl svědkem v oddělení elektro OD Kotva Praha dialogu mezi paní kupující si úsporné žárovky a prodavačem. Paní vyslovila pochybnost „…je ta žárovka opravdu úsporná?“, a prodavač odpověděl: „Samozřejmě, tu už nemusíte vůbec vypínat...“. Tím do slova a do písmene naplnil obsah ekonomického jevu, zvaného Jevonsův paradox; nověji  Rebound efekt.

První jej popsal anglický ekonom William Stanley Jevons (1835–1882), když rozpoznal, že technologická zlepšení zvyšující efektivitu využití zdroje vedou k tomu, že zdroj se využívá více. Například zavedením Wattova regulátoru u parního stroje zvyšujícího efektivitu přeměny energie z uhlí na mechanickou práci došlo následně v Anglii ke zvýšení poptávky po uhlí. Jevons píše: „…je zmatením myšlenek předpokládat, že ekonomické využívání paliva sníží spotřebu. Pravý opak je pravdou’’. (4)

I když je některými ekonomy Rebound efekt zpochybňován coby univerzálně platný, lze jmenovat více příkladů, kdy se úspora podílí na celkovém růstu spotřeby. Naplňují jej i plně elektronické „bezpapírové“ kanceláře, v nichž stále roste spotřeba papíru (5) – také zde se ukázalo, že pouhé technické řešení nepostačuje, či nové úseky silnic a dálnic, které mají zamezit dopravním zácpám, ale během krátké doby, až si je řidiči najdou, zhoustne provoz i na nich.

V roce 2005 bylo překvapivě zjištěno, že spotřeba elektrické energie v dobře tepelně izolovaných domech je v průměru ročně o 2254 kWh vyšší než v domech bez izolace. Toto zvýšení odpovídá v průměru 20 %. (6)

Poslední uvedený příklad lze vysvětlit tím, že úspory energie pomocí technologických opatření povedou ke změně chování spotřebitelů. Po počátečním snížení plateb za elektřinu se uspořené prostředky použijí pro zvýšení komfortu, zvýší se teplota topení v chladných dnech či se teplota zajišťovaná klimatizací v horkých dnech sníží. Pravděpodobná je i korelace mezi zájmem na technologickém řešení energetických úspor a zájmem o nové technologie a jejich používání, jinými slovy lidé, kteří se rozhodli investovat do energetiky svého domu, si často budou pořizovat další elektrické spotřebiče a zařízení.

(pokračování)

1. http://www.nature.com/neuro/journal/v14/n11/full/nn.2949.html
2. Goonan, T.G.: (2009) Cooper recycling in United States in 2004, U.S.Geological Survey Circular 1196 in: Ugo Bardi: Der geplünderte Planet,  OEKOM, 2013, str. 139
3. Floor Anthoni, J. (2010): Oceanic Abundance of Elements, dostupné na internetu:  www.seafriends.org.nz/oceano/seawater.htm  
4. Jevons, William Stanley: 1906. In: Flux, A.W. (Ed.), The Coal Question: An Enquiry Concerning the Progress of the Nation, and the Probable Exhaustion of our Coal-mines Third ed Macmillan and Co., Ltd, London, dostupné na internetu: http://oll.libertyfund.org/titles/jevons-the-coal-question
5. https://www.greenbiz.com/blog/2012/05/07/forget-paperless-office-heres-how-get-less-paper-office, http://www.orsgroup.com/news/paperless/some-paper-waste-statistics-in-the-office
6. Adua, L.: To cool a sweltering earth: Does energy efficiency improvement offset the climate impacts of lifestyle? Energy Policy 38: 5719–5732, (2010), dostupné na interentu: http://fulltext.study/download/996015.pdf