Analgetika a televize: chceme takto řešit dětskou bolest?

Nikdo nemá rád, když se mu dostane kritiky. A zvlášť rodič na mateřské, který už tak má obavy, kolik toho ve výchově pokazil a ještě asi pokazí. Jak je to s dětskou konzumací analgetik a koukání na televizi už od miminka?

Ze všech stran se na rodiče valí rady, články a reklamy ohledně jejich dětí, kterým se dá těžko ubránit. 

Starší generace nadává na kontaktní výchovu, která si získala mezi rodiči malých dětí oblibu. Babičky se diví, že rodiče jsou unavení a ptají se: "Z čeho?" Však mají mámy či tátové na rodičovské pračky, sušičky, jednorázové plenky... Jen těžko se dá některým vysvětlit, že věnovat se svému dítěti namísto šoupnutí ho do ohrádky je snad ještě náročnější, než praní plen v ruce, alespoň tedy psychicky. 

Články, kterých je na internetu spousta a často nejsou ani ozdrojované, zase útočí kupříkladu na nutnost kojení miminka, na to, že veškeré výrobky, které rodič pro miminko koupí, musí být ergonomické. Pak tady máme antivaxerské blogy, a mohli bychom pokračovat. Jako máma 8měsíčního miminka si dobře uvědomuji, kolik stresu může způsobit pravidelné čtení článků o tom, jak být dokonalý rodič. Jak nic nepokazit a na vše se připravit. 

Ani marketingových náletů nejsou rodiče ušetřeni, a vysoká cena nabízených výrobků často neznamená kvalitu. Firmy někdy využívají psychického rozladění maminek a tatínků a umějí ve svém copy i vydírat. "Copak nechcete pro své dítě to nejlepší? Protože my to nejlepší máme, a nebojíme se vám to za draho prodat."

Tím, že se mě tento stres z nedokonalého rodičovství přímo dotýká, se mi budou psát následující řádky hůře. Nicméně ze všech neřestí, které rodiče na svých dětech vědomě či nevědomě páchají, dvě celkem zásadně vynikají. Z mého pohledu se jedná o nabízení pasivní zábavy - televize, telefonů, tabletů už od miminka a pak podávání analgetik i na problémy, které by šly řešit jinou, zdravější cestou. 
 

Většina z nás určitě zná ten pocit, kdy po doslova "čumění" do obrazovky jsme jak vygumovaní. Někdy nás dostihne i sebereflexe a ptáme se sami sebe, zda ten rychlý přísun dopaminu za to stál. Za to, že jsme třeba zmeškali krásný západ slunce za oknem, příležitost jen tak být a učit se, jak se nudit, nebo si hrát s našimi dětmi. A musíme vzít v potaz, že my, kteří jsme nyní rodiči, jsme měli dětství plné zážitků venku, nemohli jsme jen tak pasivně konzumovat obsah v digitálním světě. I čtení z papíru je naprosto jiný zážitek a pro náš mozek mnohem zdravější varianta, než z obrazovky mobilu. 

Chceme našim dětem dopřát dětství, jaké jsme měli my? Kdy při pocitu nudy - a že umět se nudit není jen tak, se nám rozjela fantazie na plné obrátky? Kdy jsme sbírali a měnili samolepky, četli si v časopisech a lezli po stromech? Nebo svolíme k tomu, že naše děti budou s námi, ale vlastně bez nás? Že třeba můžeme přispět k jejich potenciálním psychickým problémům? 

S mým můžem jsme v tomto za jedno a náš 8měsíční syn přístup k televizi nemá. Když má špatnou náladu a už nevíme, co s ním, zpíváme mu, nebo pustíme hudbu do reproduktoru a učíme ho tančit. Je to náročné? Někdy ano, protože jedním klikem zajistit zábavu je o dost snadnější, než dělat ze sebe šaška. My ale cítíme, že to má smysl. 

Hudba je lék na všechno, jedná se o až neuvěřitelného pomocníka. Když našeho syna bolí dásně kvůli rostoucím zubům a nechce jíst, celou dobu krmení mu prozpíváme. Zbraně, jak se přirozeně zbavit bolesti, existují. Jen je třeba zjistit, co na které konkretní dítě platí. Nosítko či šátek jsou také naprosto skvělí pomocníci, když dítěti není dobře. 

Můžete mi oponovat, že když se miminko budí v noci kvůli bolesti zubů, není jiné řešení, než mu dát čípek na bolest. Váš názor vám neberu, ale nikdy se s takovým přístupem neztotožním. Bolest v životě má své místo a je třeba se na ni adaptovat. Když nás bolí hlava, měli bychom nejprve zkusit vypít dvě sklenice vody, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyhnout se modrému světlu, a co nejdříve zalézt do postele. Sáhnout hnedka po pilulce na bolest vede k tomu, že to začneme brát jako normu a jako snadné, učinné řešení. Zapomeneme na taktiky, které jsou zdravotně nezávádné a ve výsledku často přinesou i nové, fajn zážitky. 

Po porodu díky bohu nevím, co je to menstruační bolest, ale předchozí léta to bylo peklo a vždycky jsem využívala úlevových pozic z jógy. Někdy jsem si šla zacvičit i během směny v kavárně. Popravdě nevím, zda si kolegové neklepali na čelo, ale zcela upřímně mě to netrápí. Pro mě byla vždy lepší volba menstrační jóga, než ospalost po prášku na bolest. I játra by mi zcela jistě poděkovala, kdyby mohla mluvit. :) 

Ač nejsem doktorka, ani nemám jiné medicínské vzdělání, o naužívání analgetik si lze najít spoustu informací. O závislosti mladých na sociálních sítích a počítačových hrách jakbysmet. Tohle jsou dva nešvary, na které si jakožto rodič chci dát opravdu pozor, protože tuším, že některé změny v mozku a v těle se při nezodpovědnosti rodičů můžou stát nevratnými, nebo vratnými, ale jen velmi tězce.