Národní konzervatismus – model pro Českou republiku

Každá země hledá ten správný recept, jak zajistit prosperitu a bezpečí svých občanů. Tento článek je o vhodném socio-ekonomickém modelu pro Českou republiku.

Každá země si musí ujasnit, který model prosperity je pro ni nejlepší. Najít takový socio-ekonomický model, který by zajistil ekonomickou prosperitu a sociální konsenzus. Pro Českou republiku je dle mého soudu nejvhodnější model národního konzervatismu.

Historie lidstva pamatuje spoustu pokusů o nalezení toho pravého modelu prosperity. Není to však jednoduché, neboť každá země má svá národní specifika a každá doba je výjimečná. Ze Spojených států známe tzv. anglosaský model kapitalismu, který se vyznačuje nízkými daněmi, zodpovědností jednotlivce před kolektivem, podporou podnikatelského prostředí. Ze severu Evropy je zase známý tzv. skandinávský model, který je znám vysokou mírou zdanění, silnými odbory, sociálními jistotami. Tyto modely samozřejmě nejsou po celá léta neměnné. Reagují na změny ve společnosti, mění se a vyvíjí.

Jaký je tedy ideální model pro Českou republiku? Ekonomičtí libertariáni by si přáli anglosaský model, levicově smýšlející lidi zase láká ten skandinávský. Já ale tvrdím, že pro Českou republiku není vhodný ani jeden z nich. Češi nejsou Američané, ani Švédové. Jsme národ nacházející se uprostřed Evropy se svou vlastní historii, tradicemi a prioritami. Máme velký potenciál, který je potřeba využít. Zatím jsme to naplno nedokázali. Nejen naší vinou, ale i vlivem určitých okolností, které jsme nemohli ovlivnit.

Jak říká kulturní antropolog profesor Budil, je potřeba zohlednit tři věci při budování prosperity země: zdravý rozum, národní tradice, historii. Národ se musí řídit racionalismem, a ne idealistickými představami o světě. Důležitá je víra v technologický pokrok. Je potřeba brát v potaz národní tradice. Existují národy, které jsou více liberální než jiné. Máme národy, které jsou naopak více autoritářské. Poslední věcí je historie. Ruský spisovatel Alexandr Solženicyn kdysi prohlásil, že chcete-li národ zničit, odeberte mu historickou paměť. Pokud národ nebude znát svou historii, čím si prošel, nebude znát své velikány minulosti, tak je odsouzen k zániku. Progresivisté všeho typu se vytrvale snaží zničit paměť jednotlivých národů Západu, aby mohli snáze protlačit svou agendu. Tomu je potřeba zabránit.

Za sebe bych přidal ještě jednu věc. Tou věcí je patriotismus. Zdravá láska ke své zemi, k její historii, kultuře, obyvatelům a předkům. Nepleťte si to prosím s agresivním nacionalismem, který se vyznačoval pohrdáním jiných národů a snahou o jejich obsazení, či likvidaci. Zdravý patriotismus umožnil vznik Československa roku 1918, pomohl Britům porazit Němce během druhé světové války, vybudovat tzv. třicet úspěšných let ve Francii od roku 1945 do 1975.

Všechny tyto prvky tvoří základ národního konzervatismu. Modelu, který by z České republiky mohl udělat nejrozvinutější stát Evropy. Je to model, který dokáže spojit lidi smýšlející jak pravicově, tak i levicově. Umožňuje mezi nimi sociální smír. Konzervativec totiž může být jak pravičák (síla jednotlivce, nízké daně, malý stát) tak i levičák (silné odbory, sociální jistoty, vyšší zdanění lidí s nadprůměrnými příjmy). To, co je spojuje je láska k jejich zemi a snaha o vybudování prosperující, bezpečné země, kde bude panovat sociální smír mezi jednotlivými vrstvami obyvatel, kde bude zajištěn důstojný život budoucím generacím a bude naplněn odkaz předků.

Tak si vyhrňme rukávy a dejme se do toho!!