Zemědělci toho mají dost

Není jednoduché být zemědělcem v dnešní době. Lidé, kteří pracují v zemědělství si zaslouží náš hluboký obdiv. Evropské unii je to ale jedno.

Od začátku letošního roku vidíme četné protesty evropských zemědělců. Právem?

Je pravda, že evropské zemědělství je pod těžkou palbou z Bruselu. V Nizozemsku bývalá vláda premiéra Rutteho chtěla vybít jednu třetinu tamního skotu. Argument ze strany Zelených zněl, že krávy vypouštějí do ovzduší nebezpečný metan. Místo hovězího masa máme jíst v Evropě bezmasou stravu, popř. brouky. Dobrou chuť.

Česká republika mívala soběstačné zemědělství. Pak ale začala ubývat orná půda. Místo pěstování pšenice, brambor, kukuřice a jiných plodin jsme se na popud EU rozhodli pěstovat řepku. Panuje velká nerovnováha mezi rostlinou a živočišnou výrobou. Vyváží se hlavně obiloviny a obilné výrobky, naopak se dováží maso a masné výrobky, ovoce a zelenina. Člověk si může koupit v zimě předražená rajčata ze Španělska, či Maroka. To je ta výhoda globálního trhu. Zemědělská výroba se stává neatraktivní, staří zemědělci končí a mladí se do ní nehrnou.

Proti čemu tedy evropští zemědělci protestují? Jedná se o kombinaci nařízení vlád jednotlivých států a nařízení ze strany EU. Například německým rolníkům vadí plánované škrty v jejich sektoru a konec daňových výhod. Po masivních protestech Scholzova vláda částečně ustoupila a rozhodla se zachovat daňové osvobození zemědělských vozidel. Stále jí však vadí podpora dieselu pro zemědělce. To odpovídá plánu EU na dekarbonizaci, kde Němci musí jít samozřejmě všem příkladem. Pořádání summitů, kam cestují politici (letecky samozřejmě!) a velké množství jejich doprovodných úředníků už však nikomu nepřijde jako škodlivé pro planetu. Polští zemědělci se zase nechali slyšet, že jim vadí dovoz pšenice a dalšího zboží z Ukrajiny. „Pšenice je teď v Polsku za 700 zlotých, což je směšné. Z Ukrajiny přitom přivážejí pšenici, která nesplňuje evropské normy a stojí 300 nebo i 200 zlotých. Nikdo teď polskou pšenici nechce koupit.“, jak prohlásil jeden osmnáctiletý, protestující polský mladík. Dále pak uvedl, že mu vadí norma EU, podle které musí zemědělec nechat ležet ladem každý rok 4 procenta výměry pole.

Celá zemědělská politika Evropské unie je naprosto chybná. Brusel se rozhodne dotovat určitý sektor zemědělství na úkor jiného. Například vyšla směrnice EU o povinném přidávání biosložky do pohonných hmot. Začala se tedy hromadně pěstovat řepka na úkor jiných plodin. Pak si to Brusel rozmyslel, ale škoda již byla napáchána. Zjevně si tito úředníci vůbec neuvědomují, že způsobili nějaký zásah do ekonomiky, a že s tím souvisí nemalé škody. Jejich nařízení jsou chaotická, neplánovitá, věci neumí domýšlet a snad je ani domýšlet nechtějí. Jednají pod vlivem ideologií jako je především Green Deal.

Jak říká profesor Budil, Evropská unie je snadno předvídatelná v tom, že vždycky selže. Přeregulované a předotované ekonomiky jednotlivých států EU se začínají ozývat. Řešením je postupná deregulace a konec dotací. O tom ale samozřejmě bruselská nomenklatura nechce ani slyšet. Dotace jsou jejich hlavní nástroj, kterým se snaží držet v poslušnosti jednotlivé státy, sektory hospodářství či skupiny obyvatel. U zemědělců to není jinak.

Držím jim pěsti v jejich boji.