Brusel přežil. Doufejme, že naposledy.

Neoblíbené volby do Evropského parlamentu jsou minulostí. Pojďme se podívat, kdo jsou vítězové a poražení.

Letošní volby do Evropského parlamentu byly ostře sledovány, už z toho důvodu, že se očekávalo velké posílení národně-konzervativních stran a hnutí. Nebylo se čemu divit. Neutuchající masová migrace, šílený plán na záchranu planety zvaný Green Deal, ekonomické zaostávání za Amerikou a Asií. Lidé jsou naštvaní napříč jednotlivými evropskými státy, bylo tedy logické, že se tato frustrace promítne do voleb, což se také stalo.

Nejmarkantněji to bylo vidět ve Francií, kde Národní shromáždění Marine Le Penové doslova zdemolovalo hnutí Obnova prezidenta Macrona. Ten v reakci na výsledky rozpustil dolní komoru francouzského parlamentu a vyhlásil předčasné volby. V nich by podle průzkumů opět vyhrála francouzská vlastenka.

V Německu sice vyhrála volby CDU-CSU, vlastenecká AFD však po všech skandálech, které jí byly neustále podsouvány, získala druhé místo před sociálními demokraty kancléře Scholze. Německo se tedy také začíná probouzet. Sice pomalu, ale jistě.

U našeho jižní souseda Rakouska vyhráli Svobodní. Pár dní na to se v médiích objevila zpráva, že podle nejnovějšího průzkumu tvoří muslimové na vídeňských základních školách nejpočetnější náboženskou skupinu. Pokud se vlasteneckým Svobodným podaří vyhrát i v parlamentních volbách na podzim, budou mít opravdu spoustu práce s řešením tamní situace.

Geert Wilders sice nedokázal zopakovat své triumfální vítězství z loňských nizozemských voleb, ale na jeho obranu je třeba dodat, že čelil dvojkoalici socialistů a zelených. Navíc před pěti lety žádné mandáty v Evropském parlamentu neměl, nyní jich bude mít hned 6.

A na domácí půdě vyhrálo hnutí ANO před eurofilním konglomerátem Spolu. Dalšími vítězi jsou Motoristé s Přísahou a levicově-konzervativní seskupení Stačilo!. Poraženými letošních eurovoleb jsou SPD, Piráti a STAN, v čele s „mladou a pohlednou“ Danuší Nerudovou. Vládní strany dostaly facku a do krajských a senátních voleb půjdou ne tak sebejistě jako do těch evropských.

I jinde v Evropě mívali vlastenci povětšinou první, či druhé místo (nesmím samozřejmě zapomenout na naše polské a slovenské sousedy). Nutno však říci, že frakce lidovců v Evropském parlamentu také posílila a ve spojení se socialisty a liberály by tak i nadále měla stávající témata EU bohužel zůstat zachována. Poraženými frakcemi jsou zelení a obnova Evropy, což je nástupkyně liberální ALDE, které přišly o 18, respektive 23 křesel. Je tedy zjevné, že čím dál větší počet Evropanů je vůči evropskému projektu skeptický a dochází k názoru, že nejlépe se věci řeší na národní úrovni, nikoli té nadnárodní, evropské.

Brusel si může opět oddychnout. Přežil. Může to být však naposledy.