Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nevítaní „národní hosté“

Česko dnes čelí masivní uprchlické krizi, není to ale poprvé, co do naší země přicházejí váleční uprchlíci. 

V minulém století jsme to vícekrát zažili, ovšem co do počtu příchozích je dnešní situace srovnatelná snad jen s případem tzv. národních hostů. Dnes už téměř zapomenutá uprchlická vlna z přelomu let 1944/45 dočasně ovlivnila každodenní život našich prarodičů a nevyhnula se ani Kolínsku, Poděbradsku a Kouřimsku, jak o tom svědčí četné zápisy v kronikách zdejších obcí.

Na rozdíl od Ukrajinců dnes, tehdejší uprchlíky málokdo vítal s pochopením a ochotou pomáhat. Eufemismem „národní hosté“ byli označováni etničtí Němci (v menšině případů šlo o Poláky či Rusy, kolaboranty s nacisty) pocházející ze Slezska nebo východního Pruska, prchající před postupující Rudou armádou. Ačkoliv se jednalo převážně o ženy s dětmi a staré lidi, byli to defacto nepřátelé, které Češi mezi sebe přijímali pouze z donucení německé okupační moci. „Obec dostala nařízení, aby pro ně zaopatřila skříně, postele, stoly, hrnce… palivo, kácely se borovice v lesíku na skále a v pískovně (1).“

Na plnění povinnosti postarat se o uprchlíky dohlížel okresní hejtman Wilhelm Hübner, který vesnice na Kolínsku osobně objížděl a kontroloval. Národní hosté se ubytovávali, kde se dalo, ve školních budovách, hostincích, sokolovnách i soukromých bytech. Jejich počty nebyly zanedbatelné, například do Radimi s přibližně tisícem obyvatel dorazilo 175 lidí, do polovičních Chotutic 130. Dětem byla kvůli obsazení škol omezena výuka, na denním pořádku byly komunikační problémy a vznikaly i drobnější konflikty plynoucí z nedobrovolného soužití s cizími lidmi.

V Chotouchově byla v domě starosty ubytována rodina berního úředníka z Vratislavi, jejichž třináctiletého syna pozdější kronikář popisuje jako sebestředného fracka. Výrostek chodil po obci s nožem za pasem a okázale dával najevo svou árijskou nadřazenost, dokud jednoho dne místním nedošla trpělivost: „Objevil se v úřadovně s opuchlými tvářemi a sem tam nějaká modřina. Od té doby dal pokoj a za nějaký den zmizel z obce (2).“ Arogance některých uprchlíků zůstává i s odstupem osmdesáti let zarážející: „Hned po příjezdu přistoupila ke mně korpulentní dobře ošacená Němka se slovy: ,Mezi ta všivá, sviňská, polská prasata nás nedávejte´ a majestátně odešla (3).

Uprchlíci sice pobírali různé přídavkové lístky, ty jim ale nestačily ani na pokrytí základních potřeb. Z tohoto důvodu si museli přivydělávat u místních rolníků. Obzvlášť velká nouze byla o palivo. Uhlí bylo nedostatek, a tak se ve vesnicích „za nějaký čas nenašla ani tyčka v plotě (4). Ponížení, ubohost životních podmínek, spolu s beznadějnými vyhlídkami vedla většinu z nich k apatii a hněvu.  „Někteří stále ještě věřili ve vítězství říše, druzí byli ku všemu lhostejní a většina jich na Hitlera nadávala (5).“ Samozřejmě nechyběli ani zatvrzelí vyznavači nacistické ideologie: „Domek mé matky čp. 38 byl obydlen matkou s jedenácti dětmi. Byla to manželka SS mana a pro vůdce velice nadšená. Vzpomínám si, jak hořce plakala, když Německo kapitulovalo (6).“  

Během květnového povstání udala jedna z uprchlických žen německému vojenskému útvaru v Plaňanech, že na obecním úřadu v Chotuticích vlaje československá a sovětská vlajka, načež následující noc přijel do obce přepadový vůz se čtrnácti ozbrojenými německými vojáky. Poté, co sejmuli a spálili rudý prapor, zahájili domovní prohlídku za účelem najít nelegálně držené zbraně. Očitý svědek k tomu po letech poznamenal: „Po marné námaze byl nám podle prohlášení velitele darován život jedině proto, že nebylo ublíženo německým uprchlíkům ve vsi.“ Němci tehdy odjeli, aniž by cokoliv našli, přestože dle svědectví v jedné z místností „stálo o psací stůl opřeno osm pušek a na stole ležely dva ruční granáty (7).

Přítomnost národních hostů vyvolávala u domácích obyvatel smíšené pocity pohrdání, soucitu a zadostiučinění: „Viděli jsme také krutý výsměch války na těch, kteří ji sami zavinili…Nikdo se však nesmál této bídě potrestaných lidí, protože my Češi dovedeme brzy zapomínat. Však už jim ten hrdý výraz sešel s tváří, a nám se blížilo osvobození (8).Hostilního postoje Čechů si museli být uprchlíci vědomi stejně jako rizika, že se mohou stát hromosvodem jejich leta nahromaděného hněvu. Těm šťastnějším z nich pomáhala k pocitu bezpečí přítomnost německých vojáků v obci. Vojáci zvláště s mladými uprchlicemi navazovali vřelé styky a byli jim velkou psychickou a nejspíš i materiální oporou. Při rychlém ústupu v závěrečných dnech války je ale například v Radimi nechali na místě svému vlastnímu osudu napospas.

Hrůzu osamoceným německým ženám naháněla především blížící se sovětská armáda. Atmosféra těch dnů byla napjatá: „České rodiny nechtěly již tyto uprchlíky míti u sebe… Několik žen z obce chtělo podniknout útok na tyto uprchlíky, zvítězila však jenom rozvaha (9).“ Nicméně o rudoarmějcích samotných poválečné kronikářské zápisy referují výhradně jen v kladném smyslu: „Tito vojáci přišli a chovali jejich děti. Bylo přirozeně mnoho údivů u uprchlíků samých jakož i u našich lidí (10).“

Vystrašení uprchlíci se snažili zmizet co nejrychleji a nejlépe za doprovodu Wehrmachtu, zdaleka ne vždy se jim to povedlo: „Naši národní hosté čekali připraveni u Přestavlk s nadějí, že je ustupující armáda vezme s sebou. Naložili však pouze jednu rodinu, kdežto ostatní s nářkem zůstali (11).“ Ti, co vlastnili koně a povozy, utíkali na západ po vlastní dráze. Mnozí z nich byli chyceni a odvezeni do sběrných táborů. Nejbližší se nalézaly v Kolíně, Kutné Hoře, Poděbradech a Čáslavi. Odtud byli postupně repatriováni do Německa. Poláky, a zvláště pak Rusy, čekal jiný, mnohem tragičtější osud.

Po válce národní hosté posloužili jako nástroj politického a třídního boje, čehož příkladem je zápis v pamětní knize Ratenic. Kronikář, který o sobě píše, že byl za okupace členem ilegální komunistické skupiny, vyčítá předchozímu vedení obce vstřícnost k cizím nepřátelským uprchlíkům a dává ji do protikladu s údajnou neochotou pomoci příslušníkům místního protifašistického odboje: „Odchovanci-agrárníci tím ukázali se v pravém světle (12).“

Hrubé odhady celkového počtu národních hostů v naši zemi začínají někde na hodnotě půl milionu. Naprostá většina z nich byly ženy, děti a staří lidé. A nutno na závěr zdůraznit, že tímto také veškerá podobnost se současnou situací končí.

 

Použité zdroje:

1) kronika obce Klučov
2-4) kronika obce Chotouchov
5-6) kronika obce Bohouňovice II
7) kronika obce Chotutice
8) kronika obce Vrbová Lhota
9-10) kronika obce Radim
11) kronika obce Bohouňovice II
12) kronika obce Ratenice

…a také kroniky obcí: Černíky, Horních Krut, Kořenic, Kovanic, Skramníků a Žher.

Ilustrační foto v perexu: www.sumavanet.cz

 

Autor: Michal Merhaut | pondělí 9.5.2022 9:01 | karma článku: 21,59 | přečteno: 999x
  • Další články autora

Michal Merhaut

Jak se tismický farář Huf stal „velezrádcem“

Když 7. října 1954 zabouchali na vrata tismické fary příslušníci SNB, nemohlo to sedmadvacetiletého faráře Lubomíra Hufa překvapit.

5.6.2024 v 8:12 | Karma: 17,61 | Přečteno: 337x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

František Dvořák – archeologií proti nacistům

Do dveří kolínského muzea vešlo několik mužů, jeden po druhém, s potřebným časovým rozestupem. Hlavní bylo, ničím na sebe nepoutat pozornost okolí. Byl letní podvečer roku 1941.

18.3.2024 v 8:12 | Karma: 18,44 | Přečteno: 338x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Dějiny záclon a závěsů – Proč je Češi tolik milují?

Když jsme se před lety vrátili do Česka a zařizovali si byt v Praze, rozhodli jsme se, že si vystačíme s roletami v oknech. V Anglii jsme záclonám odvykli a poznali, že okna bez nadbytečných clon mají své výhody.

14.11.2023 v 16:10 | Karma: 24,83 | Přečteno: 2875x | Diskuse| Ostatní

Michal Merhaut

Psychedelická historie Sadské - experimenty s LSD

Sadská je obyčejné středočeské městečko v Polabí. Širšímu okolí je známo jezerem, které bývá v létě vyhledáváno milovníky přírodního koupání.

18.10.2023 v 8:12 | Karma: 17,36 | Přečteno: 447x | Diskuse| Věda

Michal Merhaut

Nejmodernější vlaky jezdí na Kolínsku – 60 let zkušebního železničního okruhu Velim

I když se Česko pyšní jednou z nejhustějších železničních sítí na světě, v kvalitě a technické vyspělosti železniční dopravy za těmi nejlepšími zdaleka zaostává.

23.7.2023 v 8:11 | Karma: 15,52 | Přečteno: 260x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Výzkumný institut u Moskvy zachvátil požár, lidé před plameny vyskočili z oken

24. června 2024  15:34,  aktualizováno  16:35

Nejméně dva lidé přišli o život při požáru, který vypukl v ruském institutu pro výzkum a výrobu...

VIDEO: Ruského vojáka trefil dron, kamarád ho dorazil střelou do hlavy

24. června 2024  15:56

Pouhých dvanáct set kilometrů od naší východní hranice se odehrál další incident připomínající...

Útoky v Dagestánu mají 20 obětí, otce podezřelých vyhodili z Putinovy strany

24. června 2024  8:56,  aktualizováno  15:49

V Dagestánu začal v pondělí třídenní smutek v souvislosti s nedělními útoky na dva kostely a dvě...

Všichni vědí, že si to vymyslel, řekl muž o korunním svědkovi k vraždě ve Slopném

24. června 2024  15:02,  aktualizováno  15:30

Řízení o obnovení procesu v případu třináct let staré brutální vraždy v obci Slopné na Zlínsku je u...

  • Počet článků 23
  • Celková karma 17,61
  • Průměrná čtenost 1028x
Baví mě jezdit na kole krajem (Kolínsko/Nymbursko - Podlipansko/Pošembeří), navštěvovat sousední vesnice, hřbitovy, objevovat stará boží muka zapomenutá vprostřed polí, seznamovat se s regionální historií. Nejzajímavější je sledovat, jak se ony "velké" dějiny z učebnic a knih projevily v historii malých "obyčejných" míst obývaných "obyčejnými" lidmi. Studuju obecní kroniky, hledám v archivech nebo v historických katastrálních mapách. A sem tam o tom něco napíšu.