Román
V poslední době jsem si všimla, že se mnou někteří mladí začínají jednat s jakousi shovívavostí. Zarazí je, když udělám vtip, obvykle jim to hned nedojde, jako kdyby nepředpokládali, že by se paní v letech ještě zmohla na fórek. Občas pak řeknou: „Ty jsi teda číslo!“
Nikdo už mě dneska nechválí, že na svůj věk nevypadám, zato mě každou chvíli přesvědčují, že se podle svého věku nechovám. Nevím, jestli to má být kompliment, anebo jestli odhalili, že i já kázeň jenom předstírám.
Naštěstí nikdo z nich netuší, na co myslím před spaním. Snad jenom Hana si to umí představit, a proto mě nutí, abych napsala román.
S tím svým psaním jsem si dlouho připadala jako tichej blázen. Vychovávali mě totiž v tom, že literatura je obor vážných mužů, Božena Němcová umírala hlady.
Ženy se obvykle dopouštěly kratších útvarů. Vždycky jsem si myslela, že mezi kojením a žehlením na romány neměly čas, ale teď mě napadá, jestli jim k tomu především nechybělo sebevědomí.
Zatímco muži se odjakživa bez ostychu pouštějí do mapování ženských charakterů, holky, které znám, se radši drží vlastní zkušenosti. Nemyslím, že by nám chyběla fantazie, nechcem se ale dopouštět nepřesností.
„Jestli Hanu poslechnu,“ řekla jsem Líze, „měla bych se do románu pustit hned, protože začínám zapomínat.“
Zatím jsou to hlavně jména a názvy, za pár let na tom ale můžu být jako moje máma, která si v pátek nemohla vzpomenout, jak se říká tomu dlouhému, co se dělá z masa, a někdy se to pak ještě vyudí.
Zatím mi to všichni tolerují, dělají jakoby nic, když během večera převyprávím stejnou historku dvakrát, já na nich ale poznám, že to museli přetrpět, aby mě neranili, a nakonec se naštvu, že mě nechali ze sebe udělat pitomce.
Líze byly moje starosti putna, radovala se právě, že jídelním lístku chodníku přes noc přibyla zmrzlá louže zvratků. Snažila jsem ji se od ní odtáhnout, ale podle toho, jak rychle z místa činu upalovala, mi bylo jasné, že už stačila ochutnat.
Doma se potom tvářila uraženě, že se od ní nenechám políbit na ústa. Hopsala mi na klíně, bránila v připojení na internet, když jsem se snažila zjistit, jak román přihlásit do soutěže Magnesia Litera.
Pak se pes konečně uložil ke spánku, já jsem si uvařila kafíčko, a zjistila, že nám Káťa v noci napsala, že se asi pustí do románu.
„Tak vidíš,“ pohladila jsem Lízu po hlavě. „Nebudeme v tom samy.“
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
Prodej RD se zahradou, obec Borkovice u Veselí nad Lužnicí
Borkovice, okres Tábor
4 990 000 Kč
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.