Venku už zas všechno pučí
Moji oblíbení psychoterapeuti Chvála s Trapkovou mluví o tom, že každá rodina si vyvine vlastní řeč. Kdo se přižení k nám, musí si zvyknout na podivné vtipkování na hraně obecného vkusu, nactiutrhačné řeči a vzájemné napadání, za které by v jiných rodinách asi padaly facky.
Třeba tuhle měla Viol volno, tak jsme sešly dolů k řece, kde stojí vedle jízdárny hospůdka. Pochvalovala jsem si, jak to máme dobrý, že si spolu rády dáme na zahrádce pivo, a ona řekla:
„Jen si nic nenamlouvej, milá zlatá, pro mě jsi taky nebyla první volba.“
Mně to bylo fuk, protože Líza měla na zahrádce volnost a nemusela skučet uvázaná pod stolem, a sluníčko nás hřálo do zátylku, takže na dobrou náladu stačilo jedno pivo, což je pro nezaměstnanou paní na podpoře výhra.
Řekla jsem, že když teď bydlím s babičkou, po večerech dost chlastám a Viol řekla:
„To všichni víme. Ta tvoje teorie, že na starý kolena se z tebe alkoholik nestane, mi nepřijde moc přesvědčivá.“
Jenže já vím, že holky chápou, že s babičkou se to bez alkoholu nedá, nakonec i Káťa říká, že je těžko žít člověku střízlivému. Na druhou stranu se doba mezi máminými scénkami, těmi nevděčnými výpady, při kterých mě obviňuje z čehokoliv, co ji zrovna napadne, vzteklým povykováním a uraženými obličeji, čím dál víc prodlužuje.
„Třeba se ukáže, že jsem zas měla pravdu,“ doufám, „a nakonec se mi ji podaří utlouct dobrotou.“
„Neříkej hop,“ bojí se Viol, abych zas nebyla zklamaná. „Víš, že lidi se neměněj, a v ní to je, to mi nevymluvíš.“
Srkáme to své jedno pivo, u okolních stolů se střídají lidi i psi, takže Líza má pořád koho obtěžovat, a že je tak mrňavá, nikdo se nerozčiluje. Jenomže pak objeví pootevřené dveře do hospůdky, kam čuby nesmějí, a mě to znervózní, protože zákazy a nařízení respektuju, pokud nejsou úplně pitomé. Stejně už jsou skoro dvě a Viol chce ještě koupit řízky Jozefovi na večeři a být doma do tří, aby mu uvařila kafíčko, až se vrátí z práce.
Mám radost, že moje holky taky chápou, že když se budou snažit, aby bylo dobře lidem kolem nich, budou se mít taky dobře. Ne každému tohle došlo, dost často slýchám: „já bych ale chtěla… já já já…“, a přitom bez ohledů k druhým žádná společnost nefunguje, i když se to obvykle svádí na systém.
Můj bývalý Martin kdysi sbíral všelijaké utopie, jak si je filozofové od starověku představovali. Zdá se, že je to spíš mužský koníček, tohle vymýšlení ideálních společností, protože ženské jaksi přirozeně chápou, že především je třeba se postarat: o děti, o rodiče, o kamarády, o sousedy.
V masně na Štrosu visel nápis, že mají cibulový a škvarkový chléb, tak jsem Viol poprosila, ať mi taky jeden koupí, a potom dumala, že zbytek starého chleba nemůžu vyhodit do odpadků, aby si máma nevšimla a zbytečně se zas nevztekala, že plýtvám a nakupuju víc, než sníme.
„Lidi nepřemejšlej jako ty,“ připomněla mi Viol, když jsme očichávaly bochníčky, abychom zjistily, který je s cibulí a který se škvarkama. Pak jako vždycky dodala, že jsem prostě moc přísná a v tom má asi pravdu, čím jsem starší, tím víc mám jasno, měla bych si na to dát bacha.
Přečtu si třeba, jak Matt Ridley píše, že altruismus je nejlepší strategie pro přežití, a protože se mi to hodí do krámu, odvíjím od toho vlastní teorie. A potom Rusové vjedou na Krym, nebo na mě máma začne křičet, a kdepak jsem najednou se svými teoriemi? U nás by se řeklo, že v prdeli.
Doma jsem zbytek tvrdého chleba ukryla na dno odpadkového koše a máma si s chutí ukrojila čerstvý krajíc. Nakonec v něm objevila škvarky i cibuli, a já měla radost, že mi to prošlo. Tak jsem si řekla, že i když jsem občas tváří v tvář agresi a násilí bezmocná, budu se radši dál řídit vlastní hlavou. Nevím, jestli je to ideální strategie pro přežití, ale většinu života už mám stejně za sebou a v podstatě mám hotovo.
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Máma si o mně myslí, že jsem pyšná a že mě za to pánbůh potrestá
Tuhle jsme o tom zrovna vedly spor. Vyhrála jsem, ale ona to stejně neuznala. Řekla jsem, že když si o sobě budu myslet, že jsem hodná, chytrá a pracovitá ženská, nebudu si moct dovolit chovat se jako hajzl. Zdálo se, že o tom přemýšlí, ale pak zase sklouzla k tomu, že vytahovat se člověk nemá, nemělo by se to ani v duchu, volala: „Něco tu smrdí!“ a myslela tím sebechválu.
| Další články autora |
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Co podniknout v listopadu v Praze zdarma? Vybrali jsme 7 akcí, kde se neplatí vstupné
Listopad v Praze nabídne průvod strašidel, návštěvu legionářského vlaku i pohled do vědeckých...
Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech
Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...
Herečka Eva Leinweberová: Buď jste v jednom kole, nebo vám žádné nabídky nepřicházejí
Diváci ji znají z Comebacku, Účastníků zájezdu či Vratných lahví. Herečka Eva Leinweberová ale...
Povolební jednání v Prostějově zatím neskončilo podpisem koaliční smlouvy
Povolební jednání v Prostějově tři dny před ustavujícím zasedáním zastupitelstva zatím nevyústila v...
V plném sále v Brně vystoupili Bamberští symfonikové pod taktovkou Hrůši
Ve vyprodaném sále Janáčkova divadla v Brně dnes znovu po dvou letech vystoupili Bamberští...
Předsedou brněnské ODS bude radní Svoboda, místopředsedou Chládek
Brněnská organizace ODS bude mít nové vedení. Oblastní sněm strany dnes zvolil předsedou nového...
Škoda, že to nevyšlo. Starosta Rožnova lituje zrušených plánů na polovodiče
Za špatnou zprávu označil starosta Rožnova pod Radhoštěm Jan Kučera informaci o tom, že americký...

Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1126x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.



















