28.10. 1988 první rozsáhlé nepokoje v Praze

Byla-li kdy někde větší demonstrace od roku 1969, opravte mě. Demonstrace byla sice rozehnána, ale po pár hodinách až při nasazení kropících vozů. O rok později se situace opakovala. Budou tu komunisti navěky?  

Na 28. října 1988 svolaly nezávislé iniciativy u příležitosti založení Československa demonstraci na Václavské náměstí. Již si nepamatuji, kde jsem se o tom dozvěděl: buď z vysílání Hlasu Ameriky, nebo ze Svobodné Evropy, v hospodě, nebo na burze (desek).

Demonstrace byla svolána na třetí hodinu. Vyjeli jsme s kamarádem nahoru na Václavák a užasli jsme! Byli tam lidé! Počítal jsem, že přijde pár zoufalců, kterých si nikdo ani nevšimne, ale mýlil jsem se! Tohle se přehlédnout nedalo! Konečně se něco mění a jsem u toho!

Přiznávám, že jsem záviděl všem, kteří zažili rok 1968, celé to vzepětí, který národ tehdy zažil. Avšak byl to také rok, který vstoupil do dějin jako důkaz, že socialismus s lidskou tváří nemá v tehdejších zahraničně - politických podmínkách šanci na uskutečnění. Tahle idea byla na dalších xxx let zdiskreditována.

Komunistům, až na ty kované, většina lidí nevěřila. Když byl někdo z mých spolužáků osloven, aby se stal kandidátem strany, musel se vymluvit na to, že se ještě necítí být dostatečně uvědomělý. S komunisty se nemluví.

Nechovali se tak všichni. Dnes adorovaní lidé s vyšším vzděláním byli vyčůranější, i když komunistickým ideám nevěřili, do KSČ vstupovali, nebo byli kvůli kariéře donuceni. Divit se tomu nemůžeme, zdálo se, že komunistický režim tu s námi vydrží ještě 200 let.

Po roce 1968 se již nepopravovalo, Husák zjistil, že když čecháčkům sebere dvě stovky, většinou se podrobí. Slavný český třetí odboj čítal necelých 2000 lidí, z toho každý dvanáctý byl zrádce.

Z tohoto chatrného podhoubí se zčistajasna, aspoň pro mne, zrodil téměř plný Václavák. Na rozdíl od lednových demonstrací si tuto událost příliš nepamatuji. Vím, že jsme putovali z Václavského náměstí na Staroměstské, přičemž byl dav rozháněn kropícími vozy.

Své vzpomínky na tuto demonstraci publikoval Petr Palcák v knize Fízl. https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/demonstrace-28-rijna-1988/

O protikomunistických demonstracích se mluví jako o represích, o jejich účastnících jako o div ne hrdinech. Samozřejmě strach zde byl, ale scházeli se zde hlavně mladí a pro ty to byl také pořádný adrenalin. Zatímco dnes si adrenalinové zážitky musí kupovat, my jsme ho měli socialisticky zadarmo.

O rok později, kdy již se komunismus kolem nás hroutil, u nás proběhl Palachův týden a demonstrace již patřily k běžným událostem, byla 28.10. demonstrace opět rozehnána. Tehdy již adrenalinové povzbuzení nefungovalo, přišlo mi, že všechno je marné a zbytečné. Žádné změny se nedočkáme.

Komunisté tu budou navěky.

Mýlil jsem se...