Cesta jinam Miroslava Imricha

Na rockera typu Míry Imricha odešel v celkem dosti požehnaném věku 71 let. Poprvé jsem ho viděl někdy v roce 1978 v klubu Dvojka na Vinohradské.

Tehdy hrál se skupinou Abraxas. Lídr kapely Lambert Yandim – Slávek Janda byl tehdy ovlivněn tvorbou Pink Floyd, mezi skladbami byla již zmíněná „Cesta jinam“, na plátnu za kapelou byly promítány fantaskní diapozitivy a filmy, které měly podtrhnout ten správný „floydovský“ feeling, bylo to sice zajímavé, ale já se těšil na konec. To nastoupil Míra Imrich a Abraxas spustili nejdřív svoji píseň „Tak pojď“ a na úplný konec flákli punk jak stehno! Akorát si nepamatuji, jestli to bylo něco od Clash nebo od někoho jiného.

Největší zásluhou Železné lady Thatcherové byla „renesance“ rock´n´rollu v Anglii – punk. Na něj navázala nová vlna a Abraxas na ní naskočil. Osobitý hlasový projev Míry Imricha do ní přesně pasoval. Jejich deska „Box“ neměla chybu a živáky Abraxas! Jo, to byl vždycky nářez. Když Míra spustil v písničce „Každý den je to jinak“ svůj hlas přes vocodér, davy šílely a písnička, kterou jim lehkou rukou napsal Franta Ringo Čech, „Praha – Bohumín“, naprostej vodvaz! A co teprve „Nekonečný boogie“! Lucerna praskala ve švech, zdi se potily, štěstí tohle zažít.

Pak přišlo „Tango“, tanková brigáda dvou skvělých kytaristů, Zdeňka Juračky, Franty Kotvy, basáka Jiřího Novotného, klávesisty Oty Baláže a bubeníka Jaroslava Vondráka na bicí. Pódiová show jak má být: kouř, ohně, stroboskopy, světla, Miroslav Imrich se promenádoval v různých maskách, v osmdesátých letech bylo publikum touhle kapelou uchváceno. Ve skupině Tango Míra Imrich naprosto realizoval svůj potenciál. Na konec koncertu, když už fanoušci byli řádně nažhavení, jim pokaždé zahráli svůj velehit „Co s tím sklem?“ V roce 1988 hvězdná hodina Tanga skončila a skupina se rozpadla.

Přiznám, že dál již jsem tvorbu Miroslava Imricha nesledoval. Takže jen telegraficky:

Koncem roku 1988 nasměroval do metalové kapely Alarm. Mezi roky 1992–1993 se sice snažil vybudovat novou skupinu pod názvem Imrich Tekkknofactory, Mezi roky 1994 až 2000 se svou kariéru snažil opětovně nastartovat ve skupině Factory. V roce 2007 na lokální úrovni s jistým úspěchem obnovil kapelu Tango.

Dva jeho kolegové z „Tanga“ jej předešli: universální kytarista, který snad hrál se všemi skupinami, které za něco stály, Zdeněk Juračka zemřel v roce 2017. Franta Kotva zemřel dokonce o deset let dříve - v roce 2007.

4. 5. 2024 za nimi po „Cestě jinam“ doputoval i Miroslav Imrich. V souvislosti s jeho smrtí jsem si připomněl právě písničku Praha – Bohumín. Trochu černý humor, ale šoumen Míra Imrich, by to doufám ocenil. Díky Míro!

Buší kola z oceli, vlak zpívá

To mé rány zacelí

buší kola z oceli, vlak zpívá

no tak jeď

Tak si to poslechněte!