Zbabělá Evropa nemá šanci čelit islamizaci.

Shodně se skvělým článkem Luďka Frýborta (NP 3.11.) si nemyslím, že nebezpečí pro Evropu spočívá v síle Koránu. Spočívá ale v naší tradiční nerozhodnosti, chybně chápané toleranci a deformovaném pojetí lidských práv.  

Jsem rád, že se zvyšuje počet publicistů, kteří se snaží burcovat evropskou společnost proti postupující islamizaci, jsem upřímně rád, že se našli i lidé typu Geerta Wilderse, kteří neváhají podstoupit i určitá osobní rizika. Jsem také rád, že tyto snahy i jednotlivé články nacházejí čím dál, tím více čtenářů a sympatizantů. Současná Evropa to bytostně potřebuje.

Dnešní Evropě chybí jednotící prvek. Evropská unie je naprosto neakceschopným útvarem, založeným na zcestné představě fungování soukromé, direktivně řízené firmy. Útvarem, který není schopen sjednocovat, motivovat a dokonce ani sledovat jasný a zřetelný cíl. Prioritou těch, kteří ho řídí, není dlouhodobá perspektiva a formování budoucnosti, ale okamžitý prospěch té, či oné skupiny, toho, či onoho úředníka, či politika. Muslimský svět oproti tomu nepotřebuje ani nějaké unie, ani stáda úředníků v jejich centrálách. Tento svět má svoji jasnou a dlouhodobou vizi, své jednotné cíle, své zástupy skutečných stoupenců a především svoji hrdost, kterou moderní evropské národy odhodily na sběrné dvory. Současná Evropa a její vlády trpí přehnaným a naprosto neopodstatněným pocitem viny za neutěšený stav v zemích islámského světa a současně i absencí pocitu odpovědnosti k vlastním národům a k vlastním lidem.

Korán není nějaká kniha zla (jak se často píše) a nebezpečí islámu nespočívá v duchovní síle jeho jednotlivých článků. Vyplývá ale především z jeho politické dimenze, z neměnnosti postulátů, z odolnosti vůči jakýmkoli snahám o modernizaci a relativizaci, ze schopnosti organického propojení s mentalitou, životními podmínkami a potřebami muslimského světa, z jeho nesmiřitelnosti vůči jiným názorům na svět. Vyplývá i z jeho schopnosti udržovat obrovské zástupy lidí po celé věky na stejném stupni vývoje tak, aby se i ta nejpřísnější nařízení a ustanovení dala účinně a operativně vyžadovat a vymáhat. Nebezpečí je právě v jeho schopnosti sjednocovat myšlení i činy za každou cenu a dávat jasný a současně i jednoduchý cíl. Islám dokázal povýšit totalitu na životní styl. To nedokázal ani nacismus, ani komunismus a všechny západní liberální myšlenkové směry se tím samozřejmě ani nezabývaly. To, přes veškeré snahy, nedokázala ani křesťanská věrouka. Každá ideologie musí být připravena na boj. Pláčem a fňukáním, tak jak to v rámci hodnocení současného stavu křesťanství před časem předvedl kardinál Miloslav Vlk ve svém posledním projevu, se nic nedokáže. Muslimové vždy pohrdali těmi, kteří se vzdávají bez boje a vstřícnost vždy považovali pouze za slabost. Každý náš vnitřní útok na osobnosti jako je Geert Wilders, každé neuvážené označení svého vlastního občana za xenofoba, či rasistu jen proto, že otevřeně a veřejně nesouhlasí s dalším přílivem muslimských přistěhovalců, s jejich chováním a postoji, výrazně zvyšuje sebevědomí militantních islamistů a prohlubuje jejich pohrdání západním světem. Islámu se podařilo udělat z celých národů stejně uvažující, stejně vypadající a stejně jednající členy ortodoxního mnišského řádu, připraveného kdykoli nastoupit cestu boje za své ideály. 

Nemám nic proti etnickým muslimům a necítím vůči nim nepřátelství, pokud zůstanou ve svých zemích. Nemám nic proti tradiční architektuře islámských měst a se zájmem se na ni jako turista podívám, pokud ale tato architektura nebude hyzdit města v mé zemi. Nemám nic proti islámu jako náboženství, proti islámským zvykům, tradicím, proti islámskému právu, pokud mi tyto s Evropou neslučitelné prvky nebude někdo v mé zemi vnucovat. Mám na takový názor jako svobodný občan Evropské unie právo? Je moje přání žít i nadále v zemi, která vedle vnějších, formálních atributů také skutečně vypadá jako evropská, legitimní?

Evropskou unii je nutné začít chápat a především budovat jako společnou hráz proti islamizaci a zásadní společenské procesy a nástroje (legislativa, zahraniční politika, propaganda, výchovné procesy atd.) by se tomu měly podřídit. Všechno to, co dnes naprosto přehnaně uplatňujeme vůči islámskému světu a muslimským přistěhovalcům, tedy toleranci, snahu o pochopení různých odlišností, respekt k tradicím a potřebám jednotlivých islámských národů, je nezbytně nutné začít uplatňovat výlučně uvnitř tohoto společenství, mezi sebou a všechno to, co přichází z oblastí za hranicemi EU, srovnávat především s našimi, vnitřními zájmy a potřebami. Jakkoli sjednocený, vzájemně se chápající a vzájemně kooperující svět je pouhá fikce na úrovni ruských futurologických sci-fi příběhů z padesátých let a multikulturalismus je patrně největší nesmysl tohoto milénia. Západní svět na evropském kontinentě je nutné začít bránit jako tvrz a nevěřit nikomu zvenku, i kdyby mával olivovou ratolestí. A pokud se má Unie dál rozšiřovat, tak nikdy o jakékoli islámské národy, ani o národy, díky svým tradicím vyznávajícími jiné, než západní hodnoty. Pokud je tohle xenofobie, pak jsem xenofobem a pak musí být také xenofobem každý opravdový patriot.

Na řešení všech problémů, které s islamizací Evropy v budoucnu bezpochyby nastanou, se musí Unie důkladně připravit. A vybavit se (obrazně řečeno) nejen argumenty, ale i zbraněmi. Postavit se rozhodně a jednotně na svrchovaný odpor. Právě v tom osobně vidím nejposvátnější naplnění pojmu lidská práva. V tom vidím jeden z vrcholů poslání a smysl současné EU. Pokud to dnešní Evropa nezačne urychleně realizovat, zahyne. A jestliže se snad někdo pošetile domnívá, že by mohl docela dobře žít i v islámské Evropě, šeredně se mýlí. Pro akceptování toho, s čím se ztotožnily miliony muslimů na celém světě, nemáme dostatečné duševní ustrojení. Jsme totiž Evropané a snažme se, probůh, Evropany také zůstat.