Žijeme v pekle, nebo lidem jenom „tečou nervy“?

Pokud by se mezi námi ocitl návštěvník z jiné planety a sledoval aktuální dění a atmosféru v naší společnosti, nejspíš by volal na svoji vesmírnou loď, ať ho odsud co nejrychleji dostanou, neb se ocitnul přímo uprostřed pekla.

Ale je to opravdu tak, nebo by si tento fiktivní návštěvník jen špatně vysvětlil to, že lidem z omezení proti řádění koronamršky už zkrátka „tečou nervy“? Zastánci různých názorových proudů a podporovatelé jednotlivých politických subjektů si nepadali kolem krku ani dříve. Ovšem zavedení protiepidemických opatření tyto spory jen vyhrotilo. I když mám pocit, že paradoxně došlo i k jistému přeskupení původních názorových skupin. Existuje totiž nemálo odpůrců Andreje Babiše, kteří nutnost omezení zaváděných jeho vládou chápou a byť se skřípěním zubů je i dodržují (aniž se stali jeho stoupenci), a naopak je část jeho přívrženců odmítá a na vládě nenechává nit suchou (a jejími podporovateli být přestávají).

Je však situace u nás výjimečná, nebo mají i jinde lidé pocit, že jediné peklo na Zemi panuje právě u nich? Myslím, že „b)“ je správně. Stačí se totiž podívat za naše humna a člověk pomalu ani nepozná, že není u nás. Pusťte si třeba zpravodajství nějaké slovenské televizní stanice. Zjistíte, že naši východní sousedé jsou na svoji vládu kvůli (ne)zvládání pandemie naštvaní úplně stejně jako našinci na tu českou. Jediný rozdíl je v tom, že ji proklínají ve slovenštině.

Často u nás třeba slýcháme kritiku nepromyšlenosti jednotlivých kroků a toho, jak rychle se mění. Třeba když vláda slíbí rozvolňování a pak opatření naopak přitvrdí. Není to však jen naše specialita. Kupříkladu v Německu nejdříve vyhlásili na Velikonoce tvrdá omezení, která však vzala kancléřka Merkelová vzápětí zpět (zde). Nebo takové Rakousko. To před několika týdny zrušilo tvrdý lockdown, protože jej podle kancléře Kurze lidé stejně nedodržovali (zde), aby později opatření vlivem zhoršujících se „čísel“ v některých částech země opět zpřísnili (zde). Dokážete si představit, co by se odehrávalo u nás, kdyby vláda Andreje Babiše udělala něco podobného? To by bylo řečí o nekompetentnosti, to by se zase vyrojilo „epidemiologů“. Jedni by vládu kritizovali za předchozí rozvolnění, druzí za opětovné zpřísnění.

Mýlí se i ten, kdo si myslí, že jsme jediná země, kde vyhání naštvanost lidi do ulic. Děje se to i jinde. Demonstrace proběhly například v Kasselu, v Berlíně, v Londýně, v Bukurešti, v Helsinkách nebo v Kodani (zde nebo zde). V některých případech si proti nim zasahující policisté nepočínali rozhodně v rukavičkách. Co by asi říkali lidé nazývající naše strážce pořádku „Hamáčkovým gestapem“, kdyby ti vůči nim postupovali stejně tvrdě (zde)? Ne, to není volání po tom, aby se tak skutečně stalo. To je volání po tom, aby si někteří lidé dali místo vykřikování blbostí mokrý ručník na hlavu.

Samozřejmě se nabízí otázka, jak je možné, že ačkoliv u nás neplatí v porovnání s jinými zeměmi výrazně měkčí protiepidemická opatření (někdy možná dokonce i tvrdší), máme „čísla“ suverénně nejhorší. Často se to vysvětluje tím, že je to kvůli jejich nedodržování. Proti čemuž se ozývají námitky, že lidé je ignorují, protože nefungují. Takže tu máme klasický problém „slepice versus vejce“. Ten má jedno řešení – slepice se vylíhla z vajíčka slepičího předchůdce. Co jím je v případě koronavirového bludného kruhu? Nejspíš jich bude víc. Jedním z nich je třeba důvod „protože Babiš“, druhým „jájismus“ projevující se do extrému vyhnaným přístupem „mé svobody nemá nikdo právo omezovat“. 

Ale vše samozřejmě nelze svádět na kverulanty. Navíc si nedělejme iluze, že by se nevyskytovali i v jiných zemích. Tamní vlády (ať už celostátní nebo regionální) však podle mne reagují na zhoršování situace už při dosažení podstatně nižších „čísel“ než je tomu u nás. Jak ostatně činí i právě nyní, kdy například v některých oblastech Německa zpřísňují opatření už při dosažení kolem 100 nových případů na 100 000 obyvatel (zde). Koronamrška tedy nedostává pro svoje řádění takový prostor. Ono už jsme si totiž několikrát (a nejen my) ověřili, že platí, že rozvolnění znamená zhoršování „čísel“, zpřísnění jejich snižování. Naší vládě bohužel rozhodnost zasáhnout včas chybí. Respektive ji projevila jen jednou. Před rokem...  

V současné době si však vede o poznání hůř. Při její kritice je však dle mého soudu třeba rozlišovat její skutečná pochybení od záležitostí, které nemohla ovlivnit, nebo je nedokázala správně vyhodnotit, protože pro to zkrátka neměla dostatek informací (ty nemá nikdo na světě). A tak vyprášit jí kožich je možné podle mne jen za to, co udělala, přestože věděla, že to dělat nemá, nebo to vědět měla. Respektive za to, že vědomě neudělala to, co udělat měla.

Do této kategorie patří především opakované populistické rozvolňování, respektive pozdní „zatažení“ za brzdu, kterého se dopustila vloni v létě a pak před Vánocemi. Vyčítám jí také vypouštění zmatečných a protismyslných informací. Jako třeba, že se žáci vrátí do škol tehdy a tehdy, aby místo toho vzápětí opatření zpřísnila. Přitom bylo už v okamžiku, kdy o uvolnění hovořila, podle zhoršujících se „čísel“ jasné, že nastat nemůže. A pak také to, že některá opatření zkrátka nedomyšlená opravdu jsou a vláda, místo aby předstoupila před lidi a řekla: „omlouváme se, tohle jsme nedomysleli“ (což by pochopil každý, kdo si uvědomuje složitost situace), tak tvrdošíjně trvá na jejich dodržování. Viz třeba ještě nedávno platná povinnost nošení respirátorů na liduprázdné ulici.

Iluzí je však podle mne také to, že by byly restrikce mírnější, kdyby byl v tuto chvíli u vládních vesel někdo jiný. Nejspíš by se totiž od těch současných lišily jen kosmeticky. Možná bychom měli lepší „čísla“, protože by byly zaváděny včas a lépe zacílené. Nebo bychom naopak měli „čísla“ horší (při poslouchání návrhů Petra Fialy se nelze zbavit dojmu, že on by to opravdu dokázal). Ty největší nesmysly by možná neplatily, ale nejspíš bychom nadávali zase na jiné. A tak bychom třeba nemuseli sedět doma v devět večer, ale už v osm jako před časem Rakušané (zde). Na omylu je podle mne i ten, kdo se domnívá, že koronavirové kšefty by byly transparentnější. Rozdíl by byl totiž jen v tom, že kapsu by si na nich mastili jiní.

Velkým neštěstím je také to, že řádění koronamršky padlo do období blížících se voleb. Strany si zatím připravují munici na předvolební kanonádu a tentokrát po sobě budou pálit tak silným kalibrem, jako jsou oběti pandemie. Půjde zkrátka o nejhnusnější volební kampaň, jakou jsme kdy zažili. V zájmu zachování duševního zdraví proto všem doporučuji se od jejího sledování včas odstřihnout.

Samotné volební klání pak podle mne zásadně ovlivní fakt, že z odpovědnosti za zvládání pandemie se vláda zkrátka vykroutit nemůže. A uskupení, která ji tvoří, budou tak své chyby, ať už jde o populistické rozvolňování, nebo o neschopnost jasně komunikovat a neslibovat nesplnitelné, nejspíš vytrestána. Alespoň tento vývoj naznačují nedávné průzkumy veřejného mínění, které se shodují v trendu, ovšem nikoliv v jeho intenzitě (každý totiž platí někdo jiný). Pokud k tomu skutečně dojde, tak to bude po zásluze. Když ovšem sleduji jejich politické konkurenty, marně hledám někoho, kdo by si naopak zasloužil vyhrát. To je ovšem úplně jiná kapitola...