To už mohli lidé rovnou volit socany

Vláda vzešlá z posledních voleb, označovaná jako „pravostředová“, se ještě donedávna oháněla hesly o „rozpočtové odpovědnosti“. Po několika měsících vládnutí má však člověk pocit, jako by ve Strakovce seděli socani.

Prvním nenápadným náznakem toho, že to s tou „pravostředovostí“ vlády nebude až tak žhavé, bylo prohlášení pana (v té době) designovaného ministra práce a sociálních věcí Mariána Jurečky o tom, že při přípravě důchodové reformy chce navázat na práci „Komise pro spravedlivé důchody“ své předchůdkyně Jany Maláčové z ČSSD (zde). Její návrh řešil, komu na penzičku přisypat a kolik, ale úplně ignoroval fakt, že je také třeba zajistit, aby bylo přisypávat z čeho. Byl to zkrátka takový nepodarek, že jej odmítl podpořit i koaliční partner ČSSD hnutí ANO (zde). Přesto pan ministr Jurečka zadal týmu pro přípravu reformy úkol na práci předchozí komise navázat (zde). Bude tedy vycházet z not napsaných v Lidovém domě a řešit pouze to, jak prostředky na důchody přerozdělovat a nikoliv, jak je do systému dostat.

Strany pětikoalice se v předvolební kampani často oháněly „rozpočtovou odpovědností“. S tímto heslem na rtech pak odmítly ihned po svém usednutí do vládních křesel návrh rozpočtu připravený předchozím kabinetem Andreje Babiše. Vadil jim jeho olbřímí schodek 380 miliard. Nový strážce státní kasy pan Zbyněk Stanjura tak dostal za úkol připravit návrh jiný, přičemž „politickým“ zadáním bylo, že jeho deficit musí klesnout pod 300 miliard. Což o to, nastavit si „svůj“ rozpočet respektující priority příslušné vlády je pochopitelný krok. Jen se nelze zbavit pocitu, že se pan ministr při jeho sestavování až příliš řídil heslem „papír snese všechno“. V době, kdy byl připravován, se už totiž kola inflace točila rychlostí centrifugy a když k tomu ještě Rusko napadlo Ukrajinu, stala se z veškerých odhadů a předpokladů, na kterých byl návrh postaven, jen směsice hausnumer a zbožných přání. 

Masku „rozpočtově odpovědné“ se kabinet Petra Fialy snažil držet i tím, že v době rostoucí drahoty odmítal poskytovat pomoc plošně, ale jen těm, na které dopadla nejvíc. Nicméně jak situace houstne, vláda tuto masku v tichosti odkládá a z cílené pomoci potřebným se pomalu a nenápadně stávají opatření plošná. A peníze tečou proudem. Došlo to až tak daleko, že dokonce soutěží s vládou Andreje Babiše, kdo jich „vytiskne“ víc. A podle všeho v tomto klání zvítězí. Její plánovaný kumulativní schodek má totiž dosáhnout 1,2 biliónu korun (zde), zatímco vláda předchozí se spokojila „jen“ se zhruba 800 miliardami (zde). A to v souhrnném deficitu současného kabinetu ještě nefigurují všechny ty „inflační deštníky“, „úsporné tarify“ a další neotřelé nápady, které se v hlavách jeho členů nepochybně ještě zrodí.

Za osm let zkrátka nasekaly nebo nasekají naše vlády schodky za dva bilióny! Jenom pro představu, jak obrovské to je číslo: 2 000 000 000 000. Jsou to zkrátka tak velký prachy, že by přiměly k akci i vládu „rozpočtové nezodpovědnosti“, natož vládu „zodpovědnou“, nebo se tak alespoň tvářící. Ty dva bilióny bude totiž taky třeba někdy zaplatit. Jenže kde vzít a nekrást? Levicová odpověď na tuto otázku zní: „Zvýšit daně“. Pravice vidí recept v úsporách. A co na to „pravostředový“ kabinet Petra Fialy?

Za návrhy jeho členů by se nemuseli stydět ani v Lidovém domě. Pan ministr Jurečka se nechal slyšet, že by nebylo od věci zavést progresivní daň (zde) a od pana ministra Stanjury zazněl návrh na daň sektorovou (zde). Ta byla dříve, byť v jiném pojetí, oblíbeným tématem právě ČSSD (zde). Má se týkat bank a velkých energetických firem, které přišly k zisku „nezaslouženě“. Třeba tím, že vydělaly na rostoucích cenách energií. Na první pohled to vypadá líbivě, nicméně nejde o nic jiného než o daňový populismus mající celou řadu praktických „ale“. Například není vůbec jednoduché oddělit zisk „zasloužený“ od toho, který firmám spadnul do klína. Navíc tím vzniká nebezpečný precedens. To bychom pak totiž mohli ve stejné logice zdanit třeba internetové obchody za to, že si „nezaslouženě“ namastily kapsu v období covidových lockdownů.

Nejspíš někdo namítne, že stát lidem v současné těžké situaci pomáhat zkrátka musí, to stojí peníze a ty neumí získat jinak než z daní. A když jejich výběr nestačí, je třeba přitlačit. Ta námitka ovšem vychází z chybného předpokladu, že jediná možnost, jak lidem situaci ulehčit, je rozdat jim peníze. Ovšem mnohem účinnější a levnější je zabránit tomu, aby se lidé do potíží vůbec dostali. Příčinou těch současných jsou ze řetězu utržené ceny energií. Ty vstupují téměř do všeho, a tak se logicky utrhly i ceny dalšího zboží a služeb. Stejně logické je pak i to, že případné zlevnění energií se postupně projeví příznivě i na ostatních cenách. Jak toho však dosáhnout?

Ne vše lze ovlivnit. Energie je totiž drahá proto, že je jí málo. Je to důsledek „zelené“ politiky EU, kvůli které se omezuje její výroba klasickými zdroji a spoléhá se na ty „občasné“ (zde). Ale nejsme ani úplně bezmocní. Jen to chce využít maximálně všechny možnosti, které k ovlivnění cen energií máme. Už byly sice zmíněny několikrát, ale není na škodu je zopakovat – prodávat u nás vyrobenou elektřinu našim spotřebitelům přímo a přes energickou burzu v Lipsku jen přebytky, přestat prokrmovat šejdíře s emisními povolenkami a všude, kde to jde, nepoužívat pro výrobu elektřiny nebo tepla plyn a tento výpadek nahradit uhelnými zdroji. Nic z toho však vláda nedělá a ani se dělat nechystá...

Takže si to shrňme. Vláda Petra Fialy plánuje být nejzadluženějším kabinetem v historii naší země. Místo snahy krotit ceny energií, a tím následně i drahotu, jen rozdává „vytištěné“ peníze, kterými flikuje její dopady. Dále plánuje zvyšovat daně, aby měla na zaplacení nasekaných dluhů (svých i zděděných). A namísto řešení otázky financování penzí, se zabývá pouze jejich přerozdělováním. Tohle má jako být „pravostředový“ kabinet? Vždyť je to jako by ve Strakovce seděli socani. To už to mohli voliči naházet rovnou jim.

Alespoň by věděli, co čeho jdou…