Ruský hybridní válečník za každým rohem a centrum boje proti hybridním hrozbám nekoná?

Když se člověk začte do některých článků a komentářů na téma „ruská hrozba“ získá neodbytný pocit, že na něj číhá ruský hybridní válečník za každým rohem. A tak je zarážející, že nekoná naše centrum boje proti hybridním hrozbám.

Nejspíš si ještě všichni pamatujeme, s jakou pompou před více než dvěma roky vznikalo Centrum pro boj proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Tenkrát bylo veřejnosti prezentováno, že jeho činnost má spočívat v monitorování hrozeb spojených s vnitřní bezpečností státu, navrhování legislativních řešení vzešlých z vyhodnocení těchto hrozeb a v šíření odborných informací a osvětě o těchto problémech. S jeho vznikem byly ovšem spojené i určité obavy, jako například z cenzury internetu.

Ukazuje se, že byly liché. O CTHH totiž není prakticky slyšet a veřejnost ani pořádně neví, co vlastně tato instituce dělá. Například za celý loňský rok spočívaly její veřejné aktivity ve vydání pár informačních letáků, pak si její zástupci udělali výlet do Helsinek a pokecali si s několika zahraničními návštěvami (zdroj zde). Je sice pravda, že činnost centra má být orientována především „dovnitř“ a nikoliv na veřejnost, ale i tak bych v situaci, kdy na našince všude číhá nějaký ten ruský hybridní válečník, očekávala, že bude odhalovat jednu dezinformaci za druhou a vzdělávat nás, jak záškodnické činnosti Putinových agentů čelit. A když ne přímo CTHH, tak alespoň jiné státní instituce, kterým dodá „střelivo“. To, že tomu tak není, může mít dvě vysvětlení – buď je CTHH docela slušná zašívárna a jeho lidi na svoje povinnosti kašlou, nebo je celá ta „ruská hrozba“ jen hodně nafouknutá bublina. Jak už to tak bývá, bude pravda nejspíš někde uprostřed. Tedy, že ohrožení skutečně existuje, ale nebude to s ním tak žhavé, jak do nás různí „strašiči“ hustí.

Asi jen málokdo pochybuje o tom, že Rusko usiluje o ovlivňování veřejného mínění v „západních“ zemích, protože je považuje za geopolitického konkurenta, má v nich svoje obchodní zájmy a jde mu také o jeho bezpečnost. Dle mého soudu nejde ostatně o jednostranné aktivity, ale podobnou činnost vyvíjí i „západ“ v Rusku. Je to zkrátka normální a logické. Je ovšem otázkou nakolik jsou Rusové ve svých aktivitách skutečně úspěšní a zda „ruský vliv“ není často jen výmluvou v okamžiku, kdy něco nedopadne podle něčích představ. Typicky v případě volební porážky, kdy neúspěšná strana hledá příčiny všude možně, jen ne u sebe. Jako při referendu o brexitu, kdy jeho odpůrci vidí jako jednu z příčin jeho schválení právě „ruskou stopu“. Nebo v případě prezidentských voleb v USA, kde Demokraté stále ještě nestrávili porážku a hledají chybu všude jinde, jen ne ve vlastních řadách.

Výmluvy na „cizí vlivy“ místo přiznání vlastního selhání není přitom principiálně nic nového. Třeba za komoušů mohli za každý neúspěch v budování socialismu (a že jich bylo) západní imperialisté. Když tenkrát někdo zpochybnil „zhoubný vliv západu“, byl okamžitě označen za agenta „vól strýtu“ a nebezpečného reakcionáře. Což není nepodobné dnešnímu nálepkování každého euroskeptika, odpůrce multikulturalismu, genderismu a podobných fantasmagorií, za rusofila, kremlobota a Putinova agenta. Ta podobnost je zkrátka až zarážející a jediný podstatný rozdíl je v tom, že tenkrát byl nepřítel na západě, zatímco dnes cení zuby z východu. A podobně jako tenkrát, je i dnes svádění vlastních selhání na „důsledek rejdů zahraničních nepřátelských sil“ lidem k smíchu. Jenže ona to zase taková bžunda není. Ve chvíli, kdy se totiž každý neúspěch v budování Dobra hází na Rusko, tak hrozí, že až se objeví něco, v čem skutečně bude mít prsty, tak už lidé na varování před „ruskou hrozbou“ neuvěří. Což může být docela problém. „Ruské hrozba“ je zkrátka zprofanovaná. A komu že za to vlastně vděčíme?

CTHH to není. To se v této otázce drží zpátky. Jen je těžko rozlišit zda z racionality, nebo na to kašlou. Ale o co více se drží CTHH zpět, o to aktivnější jsou různé profesionální nevládní organizace a think-tanky. A pak je tu ještě zástup „amatérských rusobijců“. Obě tyto skupiny „bojovníků“ spojuje to, že vidí Putina za každým rohem a tím dávají boji proti „ruské hrozbě“ punc komedie. Dost špatné, protože všechny scény mají stejnou a předvídatelnou pointu a už je to docela nuda. A tak dost možná tihle „rusobijci“ slouží Kremlu lépe než všichni ti Putinovi hybridní válečníci dohromady. Že by se tak opět prokázala platnost známého úsloví „aktivní blbec horší než třídní nepřítel“?