"Za pravdu můžeme stoprocentně považovat jen to, co jsme sami prožili nebo čeho jsme byli sami svědky.". Už nevím, kdo to řekl, ale moc se mi to líbí!

Výborně. A přidávám se k panu Chmelíkovi.

Za mne jednoznačně karma

P.S. Škoda, že někteří diskutující podstatu Vašeho blogu vůbec nepochopili.

Ano, u Vás to tak platí. Normální člověk si ověřuje, zda to, co se někde dozví, se tak skutečně stalo.

ANEB: Souzi, to nejsou fakta, to se doopravdy stalo.

Ale, ale pani Kateřino Lhotska. Jestli verite v nadpis vaseho clanku, musite vratit vsechny papiry vaseho vzdelani. Pisi to v nadsazce, nebot nedokazi si vysvetlit takovou negramotnost osoby vaseho intelektu.

Protoze zijeme ve spolecnosti ktera se snazi byt prima k obcanum ve svem rizeni, tato spolecnost ma pravidla, kterym MUSIM verit. To je podstatne v nasem zivote, nebot podle teto viry si usnadnime svuj zivot. Desatero prikazani je jen obraz spolecnosti v minulosti. Zivot podle teto pravdy byl snazsi.

Vy nam davate prikladv v nehode na trati Brno - Breclav. Tato zprava je nicotna pro vsechny, kdo ji cetl. Obcane Ase ci Jablunkova dokonce nezajima tato zprava, zda je pravdiva ci ne. Nic se nezmeni v jejich znalostech, kterymi se rozsiruje jejich pohled na svet. To Galileuv objev ma vetsi silu prijmou jeho vetu "A prece se toci....!!" za pravdu proti vasemu pribehu. Prijmuti teto vety se svet dostal trochu dopredu. A byl dokumentovan mnoha jinymi lidmi presne, jak to ten vedec rekl. Laik nemusi verit. Clovek hledajici podlozenou pravdu tomu bude verit.

Verite mi co jsem napsal???

Ale jinak máte pravdu. Některým zprávám musí člověk buď věřit, nebo ne. Třeba teď jsem si přečetl, že v Jižních Čechách padaly kroupy velké jako golfové míčky. Co mi zbývá jiného, než tomu věřit. Copak já vím, jak je velký golfový míček? Nejspíš jako kroupy v Jižních Čechách.

Vite pane Kvapile, osobne si tu velikost dokazi predstavit. Hral jsem ten golf a mnoho tech micku jsem postracel ve vodnim hazardu. To uz stalo hodne penez.

S tou nepřítomností hasičů bych nebyl tak konsekventní. Nikdy nevíte, kdo je hasič. Popíšu vám jeden příběh.

V zahradní restauraci seděl chlápek a před sebou měl párek s hořčicí a pivo. Druhý chlápek jej pozoroval, jak vždy vzal párek, namočil do hořčice, pak do piva a ukousl. A tak pořád dokola. Pozorovatel najednou vstal, přišel k tomu prvnímu a řekl: "Pane, vy jste hasič." A otázka zní, jak to poznal?

No nebudu vás napínat. Pán s párkem a pivem seděl v restauraci v hasičské uniformě.

Vždyť vy sama, paní Lhotská, nevíte, jestli jste projížděla Zaječím, nebo Kobylím...

Jo, tu historku, kterou popisujete, jsem četl už asi stokrát...

Proč čtěte stokrát stejný článek? Já myslela, že text poberete napoprvé...

to je zase blogový článek naprosto o ničem. Prostě zpráva o místní malé nehodě se upravila, a tato lhotská z této banality chce vytřískat nějaký filozofický závěr. Krom toho při opravě toho trakčního vedení mohli asistovat hasiči z nějakého úplně banálního důvodu, a kdoví jestli k nějakým závažnějším opravám trakce nevolají vrtulník

Zprávu prodává titulek, ne popis reality.