Polemika: Podle kvičení poznáte je

Jedna z kolegyň blogerek tu před pár dny ve svém příspěvku tvrdila, že používání výrazu „kvičet“ je důkazem specifického způsobu myšlení typického pro zastánce premiéra Babiše a prezidenta Zemana. Je to ale hodně povrchní závěr.

Konkrétně šlo o tento blog. Jeden z diskutujících si ovšem dal tu práci, že našel příspěvky některých takříkajíc „blogerských ikon“, kteří tento výraz používají také, přestože vystupují jako zapřisáhlí odpůrci obou pánů. Nebudu je zde jmenovat. Jednak si to může každý najít a jednak by to bylo vůči nim nespravedlivé, neboť se domnívám, že nebudou sami. Nicméně v logice autorky zmiňovaného blogu to tedy znamená, že si na odpůrce Andreje Babiše a Miloše Zemana jenom hrají a ve skutečnost jsou tajnými členy jejich „fanklubu“. Ne, tak to určitě nebude. To se jen autorka nechala unést svým viděním světa a nedokázala si zachovat určitý odstup. 

Ono je to celé totiž trochu jinak. Každý člověk se občas zkrátka neudrží a použije ne zrovna salónní výraz. A to bez ohledu na to, jestli je „pro Losnu, nebo Mažňáka“. Nejsme stroje, jsme lidé. Abych ušetřila čas těm, kteří se teď chystají vrhnout se na moje blogy a diskuzní příspěvky s cílem najít něco, díky čemuž mne budou moci obvinit, že „kážu vodu a piji víno“, tak dopředu přiznávám, že se to nepochybně stalo i mně. Jde spíše o to, aby se z toho nestal komunikační standard a „nekvičelo“ se měrou neúnosnou. Proto bych chtěla vyzvat jak blogery, tak i diskutující k tomu, aby se pokusili řídit pravidlem „Dvakrát čti a jednou klikej na Odeslat, případně Publikovat“. Já to dělám i víckrát. 

A co s heslem „Podle kvičení poznáte je“? Dovolím si je parafrázovat na „Podle kvičení poznáte starou belu“...