Netolerancí za toleranci

Aktivisté lobující za práva i „práva“ sexuálních menšin a prosazující co nejliberálnější přístup k potratům se často dovolávají tolerance od ostatních lidí. Sami jsou přitom často ukázkovým příkladem netolerance k názorům jiných.

Naposledy se to ukázalo před několika týdny, když jejich zástupci poslali otevřený dopis ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi s výzvou, aby ukončil spolupráci s Hnutím pro život (zde), což je organizace poskytující všestrannou podporu těhotným ženám a ženám po potratu, které se v souvislosti se svým stavem ocitly v nějaké obtížné situaci. Jde o pomoc psychickou, sociální, bytovou, právní nebo třeba se splácením hypotéky (zde). A to vše bez jediné koruny podpory od státu. Té se ostatně netěší ani druhá organizace, která je solí v očích aktivistů. Jde o Alianci pro rodinu, hájící tradiční pojetí manželství jako svazku muže a ženy (zde). 

V otázce umělého ukončení těhotenství zaznívají jak názory ultrakonzervativní, které vylučují tuto možnost dokonce i v případě, kdy těhotenství ohrožuje život matky a jeho pokračováním by tak k záchraně života nenarozeného dítěte stejně nedošlo, až po ultraliberální považující potrat za specifickou metodu „post-antikoncepce“. Jak už to tak v těchto situacích bývá, oba tyto krajní postoje jsou absurdní, ideální řešení neexistuje a to nejméně špatné leží někde mezi nimi. Nicméně pro vyváženost diskuze je nutné, aby dostávali prostor prezentovat své postoje zastánci různých názorových stran. Požadavek na „umlčení“ jedné z nich je pak alarmujícím pokusem tuto vyváženost porušit. A přímo skandální je i jeho zdůvodnění. Aktivisté totiž uvádějí, že jde o názory „v rozporu s postoji širší veřejnosti“. Co je to sakra za důvod? Není snad právo prezentovat i menšinové názory jedním ze základních rysů svobodné společnosti?  

Vystrnadit své oponenty z diskuze o uzákonění stejnopohlavních manželství se snaží i LGBT aktivisté. Už před časem se například pan Kryštof Stupka rozčiloval nad tím, jak je možné, že je zástupkyně Aliance pro rodinu paní Jana Jochová vůbec pozvaná do televizní debaty (v čase zhruba 16:50 zde). Nyní aktivisté požadují po Ministerstvu práce a sociálních věcí, aby s touto organizací ukončilo spolupráci. Svůj požadavek přitom zdůvodňují její údajnou „homofobností“. Což ovšem nevyjadřuje vůbec nic, protože podle nich je homofobem každý, kdo stejnopohlavní manželství odmítá. Dokonce i současný premiér Petr Fiala (zde).

Kroky a vyjádření aktivistů tedy rozhodně tolerancí vůči názorům jiných neoplývají. Dokážete si však představit, co by se asi spustilo za virvál, kdyby to bylo obráceně a někdo chtěl podobným způsobem vylučovat z veřejné diskuze je? To by bylo „bití na poplach“, to by bylo výkřiků o „homofobii“ a o „útoku na svobodu“, to by se politici předháněli v tom, kdo takový požadavek odsoudí co nejrazantněji.

Pravdou však je, že i ve většinové společnosti se vyskytují jedinci, kteří to dávají gayům a lesbičkám pořádně „sežrat“. Jsou to zkrátka hulváti, a tak se jako hulváti také chovají. Na rozdíl od LGBT aktivistů se však nedovolávají jejich tolerance. A pravdou také je, že netolerance a nenávist vůči názorům jiných není projevem homosexuální komunity, ale některých aktivistů osobujících si právo jejím jménem mluvit. Čímž bohužel vnímání gayů a lesbiček většinovou společností moc nepomáhají, přestože si myslím, že velká většina z nich s jejich počínáním nesouhlasí a tuto netoleranci odsuzují. Až na výjimky však není jejich hlas zatím moc slyšet (zde). 

Ve svobodné a demokratické společnosti má každý právo vyslovit svůj názor, stejně jako má každý právo názoru jiného oponovat. Tolerance k něčímu názoru totiž neznamená s ním automaticky souhlasit, ale nebránit tomu, aby mohl zaznít. Takže ať si každý klidně říká, že je pro uzavírání stejnopohlavních sňatků, nebo že je proti nim. A stejně jako může kdokoliv lobovat za co nejliberálnější přístup k potratům, někdo jiný může požadovat jejich zákaz. Nikdo však nemá právo nikoho z diskuze vylučovat, natož aby nabádal kohokoliv, aby tak učinil z titulu pravomocí mu svěřených. A pokud si k tomu ještě stěžuje na projevy netolerance vůči sobě, tak už jde o nestydatost naprosto neskutečnou. 

Musím se přiznat, že titulek dnešního článku „Netolerancí za toleranci“ není z mé hlavy. Už ani nevím, kde jsme toto heslo viděla poprvé, ale zaujalo mne svojí výstižností. Netolerancí k názorům jiných aktivisté samozřejmě žádné tolerance nedosáhnou. Právě naopak. Navíc tím podněcují jeden druh netolerance, který je však podle mne v demokracii dokonce žádoucí.

Netoleranci k netoleranci vůči názorům jiných…