Konečně udělal někdo na aktivisty dlouhý nos

Už jsme si zvykli na to, že kdykoliv na někoho nastoupí aktivisté a začnou jej kritizovat za nějaký prohřešek proti jejich vidění světa, tak si z nich dotyčný kecne na zadek, posype si hlavu popelem a za své konání se omluví.

Přeborníkem v této disciplíně je nepochybně kanadský premiér Justin Trudeau. Ten se totiž omlouvá v podstatě neustále (zde, zde, zde nebo zde). Byť ne vždy za sebe, ale někdy i „za Kanadu“. Asi nejznámější je jeho pokání poté, co na něj někdo vytáhnul obvinění z rasismu spočívajícím v tom, že si před 20 lety začernil na karnevale obličej (zde). Což je pikantní i z toho důvodu, že je pan Trudeau považován za jednoho z významných představitelů liberalismu a propagátora progresivní politiky. Zkrátka, čím kdo zachází, tím také schází...

Předmětem zájmu novodobých strážců morálky však nejsou jenom jednotlivé osoby, ale bedlivě sledují i „prohřešky“ celých firem. Vše přitom probíhá jako přes kopírák. Aktivisté nejprve proti společnosti, která se nějakým způsobem „provinila“, vystoupí s kritikou a s požadavkem na „nápravu“. No a ta, protože nechce mít problémy a negativní publicitu, kterou by jí tihle fanatici nepochybně dokázali zařídit, ustrašeně couvne, omluví se a udělá to, co po ní aktivisté požadují. Třeba to, že svoje výrobky přejmenuje (zde nebo zde). Ti ji pak začnou vydávat za vzor firmy, která sice „pochybila“, ale nejen, že učinila pokání, ale také všechny „prohřešky“ napravila. A tak je jí odpuštěno...

Každý takový počin dokáží aktivisté velmi dobře využít marketingově. Čímž vytvářejí dojem, že prosazují „správné věci“, protože jinak by přeci dotyčná firma na jejich požadavky nikdy nepřistoupila. Dále tím legitimizují svoje úsilí (odstraňují přeci „nepravosti“) a také glorifikují sebe sama jako „neúnavné bojovníky za lepší svět“. A v neposlední řadě tím získávají další „zářez“, který jim poslouží jako účinný nástroj nátlaku na další oběť. 

S každým takovým „úlovkem“ roste samozřejmě i jejich sebevědomí a s ním i chuť podat si někoho dalšího. Občas ovšem padne kosa na kámen a najde se někdo, kdo na ně udělá dlouhý nos a vzkáže jim, že si mají trhnout nohou. Jako když chtěla v Německu jedna taková partička cvičit se známým maloobchodním řetězcem zabývajícím se prodejem drogistického zboží (zde). Této firmě vyčítali, že u svých produktů podporuje „genderové stereotypy“ (oblíbená toť „hůl na psa“ v rukách aktivistů) tím, že sprchové gely pro ženy prodává v růžovém obalu a ty pro muže pak v modrém. A podobně že postupuje i u jiných druhů zboží. Za což jí udělili anticenu „Kůl v plotě“. Ta má v tomto konkrétním případě vyjadřovat nejspíš to, že tato společnost stále ještě nevzala na vědomí, že pohlaví už nejsou jenom dvě. Jinak řečeno, že ještě nezblbla...

V tomto okamžiku by většina firem ztuhla strachy, začala se horečně omlouvat a dost možná i přikázala svým pracovníkům přelévat gel z flaštiček genderově nepřijatelných do těch, které by jim aktivisté milostivě schválili. Ne tak ovšem zmiňovaná společnost. Aktivistům korektním způsobem vzkázala, ať si strčí svoje výhrady za klobouk a oznámila jim, že respektuje především preference a potřeby svých zákazníků, a tak pro ně vytvořila jedno barevné schéma určené pro ženy a dívky a jiné pro muže a chlapce. Přičemž nabízí i zboží označené neutrálně, aby si necítil diskriminován ani ten, kdo hru na růžovou a modrou z nějakého důvodu hrát nechce. A dál se s aktivisty nebavila...

Tato firma tak názorně ukázala, jak se na tyhle fanatiky musí. Nebát se jich, nekecnout si před nimi na zadek a poslat je do Paďous. Což ovšem neznamená, že od nich bude mít pokoj. Ti se totiž jen tak odradit nenechají a podle mne ji budou šikanovat i nadále. Stejně jako každého, kdo bude odmítat tancovat tak, jak oni pískají. Nicméně v tom, aby se jim více a více firem odvážilo postavit a ve svém vzdoru vytrvalo, můžeme pomoci i my ostatní. Stačí utrácet svoje peníze u těch, které na tyhle progresivistické bláboly nenaskakují a nenechávají si do svého podnikání od aktivistů kecat. A dát jim tím vědět, že nás, obrazně řečeno, zkrátka vůbec neuráží najít v regálu mezi ostatními sprchovými gely i nějaké v růžovém či modrém obalu. Ba právě naopak. Bereme to jako signál, že „tady je svět ještě v pořádku“...