Klimatičtí aktivisté chtějí firmy „vyhladovět“ už i v Česku

Po řadu let narušují klimaaktivisté běžný chod firem blokádami jejich provozu. Nyní však mění taktiku. Slézají z komínů a rypadel, kde museli čelit větru a dešti, a z tepla kanceláří se snaží nechat firmy finančně „vyhladovět“.

Tento nápad se nejspíš nezrodil v hlavách tuzemských „bojovníků s klimatem“, ale ti se nechali inspirovat svými ideovými souputníky zpoza oceánu. Tam je velmi aktivní kupříkladu organizace říkající si „Insure Our Future“. Zasedla si mimo jiné na pojišťovnu Liberty Mutual (zde), která se v jejích očích provinila hned dvakrát. Jednak poskytuje svoje služby firmám provozující „fosilní byznys“ (těžba a zpracování uhlí a ropy) a jednak na jejich apel tyto aktivity okamžitě neukončila a drze v nich pokračuje dál. A tak proti ní vedou klimaaktivisté rozsáhlou dehonestační kampaň. To, že pojišťovna a ani její klienti neporušili žádný zákon, nepřekročili jediné nařízení a na všechno mají „papír“, není v jejich očích vůbec podstatné. 

Vzhledem k tomu, že se tato kauza odehrává především v Americe a v Austrálii, mohlo by se zdát, že se nás netýká. Ovšem v současném globalizovaném světě platí, že to, co se šustne na jakémkoliv jeho konci, jako by se dělo za humny. Takže bylo jen otázkou času, kdy se najde nějaké podobná partička i u nás. Netrvalo to ani tak dlouho a objevil se spolek „Re›set“ (zde), který sám sebe charakterizuje jako „platformu pro sociálně-ekologickou transformaci“.

Píše o sobě opravdu zajímavé věci (zde). Jakoby opsané z učebnic marxismu-leninismu. Jen je do nich doplněno tu slovo „ekologie“, onde výraz „klima“. Ostatně posuďte sami. O současném ekonomickém modelu tvrdí, že „…koncentruje bohatství v rukou hrstky privilegovaných…“, „...generuje čím dál propastnější sociální rozdíly...“, „...podrývá demokracii...“ (probůh jak?) a podobné perly.

A jak by chtěli aktivisté z „Re›set“ tento stav řešit? Dovolím si citovat:

„Podporujeme proto sociálně-ekologickou transformaci, směřující k novému hospodářskému modelu. Takovému, který bude založený na spolupráci místo konkurence, péči místo vykořisťování a demokratických formách vlastnictví a kontroly.“

Přeloženo do češtiny chtějí odstranit tržní ekonomiku a zrušit soukromé vlastnictví (co jiného se asi skrývá pod pojmem „založený na ... demokratických formách vlastnictví“?). Připadají vám tato hesla povědomá? Ano, jak vystřižená z volebního programu komunistů. Těch prvorepublikových. Ti dnešní blednou závistí. 

Jednou z aktivit téhle partičky je pak (nejspíš po vzoru jejich ideových vzorů z „Insure Our Future“) projekt „Divestment fosilních financí a budování klimatického hnutí“. Opět si dovolím ocitovat, co o něm aktivisté píší:

„Projekt se soustředí na finanční sektor a jeho roli v prohlubování klimatické krize. Jeho cílem je odhalit roli finančních institucí – především pojišťoven, ale i bank či investičních fondů – v podpoře fosilního průmyslu, jehož obchodní model je neslučitelný s cíli Pařížské dohody a rychlým a spravedlivým řešením klimatické krize. Bude rozvíjet popularizační aktivity a veřejné kampaně, směřující k odstřižení fosilních firem od zdrojů financování, pojištění, a investic…“

Zkrátka chtějí firmy provozující „fosilní byznys“ finančně „vyhladovět“. To, že podnikají na základě platných zákonů a povolení, je zjevně vůbec nezajímá. A tak budou veřejně napadat banky a pojišťovny, které jim poskytují finanční služby. Držme těmto institucím palce, aby podobně jako Liberty Mutual našly sílu si před radikály nekecnout na zadek.

Zanícení pro „spravedlivou klimatickou věc“ však klimaktivistům zastírá docela zásadní souvislosti. Pokud totiž firmám neposkytne finanční služby žádná z tuzemských finančních institucí, tak se prostě obrátí jinam. Třeba taková Čína se přímo klepe na každou příležitost, jak u nás zatnout další drápek. A ruští finanční oligarchové přemýšlející, co s prachama, si takovou šanci určitě také nenechají ujít. Takže zatímco se politici a komentátoři předhánějí v tom, jak nás ještě více varovat před pronikáním Číny a Ruska do našeho byznysu, tak jim tady partička aktivistů žene naše firmy přímo do náruče.

Na spolku „Re›set“ je kromě jiného vidět, kam se nám vlastně ekologie posunula. Dříve to byla péče o čistý vzduch, řeky a lesy a podobné chvályhodné aktivity. Časem se však stala cestou, jak se dostat k penězům z dotací. A tak se zrodili solární baroni. Ti jsou však úplnými nuzáky v porovnání s těmi, kteří budou profitovat z programu Green Deal snažícím se „bojovat s klimatem“. Náklady na něj sice ještě nikdo pořádně nespočítal, ale podle jeho velkorysého rozsahu to bude nepochybně pořádná černá díra na peníze. A nedělejme si iluze, že by teď někdo přišel s tím, že je to celé nesmysl a že levnější a účinnější bude se klimatu přizpůsobit. Do tématu „boj s klimatem“ bylo totiž investováno až příliš mnoho, než aby se nad ním zavřela voda.

Nyní tu však máme úplně nový fenomén. Téma „klimatické změny“ je používáno jako beranidlo k prosazení změny politické. Spolek „Re›set“ v tom není ojedinělý. Připomeňme si třeba aktivisty z hnutí „Extinction Rebellion“. Jim jsem se věnovala už před časem (zde), takže jen velmi stručně. Ti se tím totiž vůbec netají (zde): „Chceme narušit ekonomiku, a tak otřást stávajícím politickým systémem“, nebo: „Naším cílem je politická změna“. K tomu ještě dodávají, že chtějí nahradit volené orgány jakýmisi „občanskými shromážděními“, kam by měli být občané „vybíráni“ (zde). Prostě přímo učebnicový plán, jak demontovat demokratické společenské zřízení. 

Dokud téma „klimatické změny“ sloužilo k namaštění si něčích kapes, tak to bylo sice skandální, ale v podstatě to neohrožovalo demokracii jako takovou. Ale pokud má být zneužito k její likvidaci, tak to už přestává veškerá legrace. Co by následovalo poté si ostatně pamatujeme z minulého století. Tenkrát razili marxisté především témata sociální, nyní k nim přibylo klima. A místo revoluční změny používají jejich následovníci metodu „plíživého nahlodávání a demontáže“. Cíle jsou však podle mne totožné. Stejně jako konce.

A jak do toho zapadá snaha firmy finančně „vyhladovět“? Podle mne tím aktivisté jen testují vlastní sílu a reakci společnosti. Pokud nenarazí na vážnější odpor, přitlačí. Budou třeba požadovat, aby pojišťovny nepojišťovaly vozidla se spalovacími motory. Pak se obrátí na banky, aby půjčovaly místo soukromým firmám jen subjektům s „demokratickou formu vlastnictví“. A pak... Mám pokračovat?