Jak (ne)ovlivnit volby?

S blížícím se termínem každých voleb se politici usilovně snaží vytahovat na světlo kostlivce ze skříní svých konkurentů. Vše podle hesla: „Když voliče nepřesvědčíme, jak jsme dobří, tak ho přesvědčme o tom, jak jsou jiní špatní.“

Platilo to už při prvních svobodných volbách v roce 1990. Pár týdnů před tím, než lidé poprvé od pádu komunismu vyrazili k urnám, prasklo na lidoveckého politika Josefa Bartončíka to, že byl údajně spolupracovníkem StB (zde). ČSL (předchůdkyně dnešní KDU-ČSL) to ve volbách pochopitelně poškodilo. Dodnes se přitom nepodařilo prokázat, jak to vlastně s tou jeho spoluprací doopravdy bylo. Ale i kdyby se později ukázalo, že byl pan Bartončík nevinen, výsledky voleb už změnit nešlo.

Právě tento případ názorně demonstruje, proč je vytahování „kostlivců“ a podobná „překvapení“ tak účinnou a zároveň děsivou zbraní. V krátkém období před volbami je totiž prakticky nemožné, aby se nařčený politik nějak obhájil. Přičemž může uplynout řada měsíců i let, než se mu to podaří. Mezitím je však dávno po volbách a s jejich výsledky už nikdo nepohne.

Politici se pochopitelně na tyto situace důkladně připravují. Jak to pak vypadá v praxi jsme ostatně viděli před nedávnem, kdy si Andrej Babiš junior „vyšlápl“ na svého otce (zde). Toho to totiž evidentně nevykolejilo. Musel ostatně s něčím takovým počítat od chvíle, kdy se jeho syn objevil v České republice a setkal se s opozičními politiky (zde). Neznal jen místo a čas, kdy ho „překvapí“. Že to bude při oficiálním startu volební kampaně ANO, se ale dalo čekat. Dle mého soudu však zvolili našeptávači jeho syna načasování dost nešťastně. Bez tohoto extempore by totiž zahájení kampaně proběhlo bez valného zájmu veřejnosti, zatímco takhle se i ti, co jinak hnutí ANO nesledují, dozvěděli, že za jeho vlády dostanou všichni všechno. Toto divadlo však podle mne nebude mít na výsledky voleb žádný vliv. Přesvědčené příznivce pana Babiše stejně jako jeho přesvědčené odpůrce totiž v jejich přesvědčení neoslabí. A tak přesvědčilo akorát tak ty nepřesvědčené v tom, že je politika špína.

Někdo věří, že potenciál ovlivnit volby má i kauza Čapí hnízdo. Respektive rozhodnutí pana státního zástupce Šarocha, zda pana Babiše obžalovat, nebo jeho stíhání naopak zastavit. Zatím však vyřčení svého verdiktu odložil a vyžádal si doplnění výpovědí syna pana Babiše a exmanažera farmy Čapí hnízdo (zde). Na to dal vyšetřovatelům čas do poloviny září. Nelze však očekávat, že poté pan Šaroch sedne a okamžitě rozhodne. Určitě mu to nějaký ten pátek zabere. Řekla bych, že minimálně čtyři a jeho verdikt se tedy dozvíme až po volbách. Podle mne tak udělal to nejlepší, co mohl. Každé jeho rozhodnutí by totiž bylo vnímáno politicky. Ale ono je to stejně jedno. Opět totiž platí, že přesvědčené příznivce pana Babiše stejně jako jeho přesvědčené odpůrce jakýkoliv jeho verdikt v jejich přesvědčení jen utvrdí.

Nicméně pan Babiš není jediný, který musí různým „kostlivcům“ čelit. Před pár dny totiž někdo vytáhl na pana předsedu ODS Petra Fialu jeho členství ve správní radě (zde) neziskovky s názvem „Centrum pro studium demokracie a kultury“ (CDK). Ta každoročně čerpá zhruba pět miliónů korun dotací (zde), za což vydává časopis Kontexty a realizuje i nějaké další projekty. Některé jsou přitom poněkud bizardní. Jako když před lety řešilo CDK otázky „demokracie v Barmě“. Myslím si však, že tato „aféra“ je střelba slepými a praktickou ukázkou platnosti úsloví „z lejna bič neupleteš“. A na výsledek voleb bude mít asi takový vliv, jako Green Deal na koncentraci CO2 v atmosféře. V případě pana Fialy bych pak dávala přednost kritice jeho politických přešlapů (a že jich je), než vytahovat to, že jednou za rok odhlasuje schválení závěrky spolku, který sice (mírně) dojí erár, ale na rozdíl od klasických „politických neziskovek“ tyto peníze nepoužívá k protlačování záležitostí, na kterých neexistuje společenský konsenzus.

Za pokus o ovlivnění voleb lze považovat i „vytýkací dopis“ od pana prezidenta Miloše Zemana panu primátorovi Zdeňku Hřibovi (zde). Je sepsán vtipně a čtivě a jeho pisatel má ve svých tvrzeních pravdu. Dle mého soudu však prezidentskému úřadu sarkastický tón nesluší a pana primátora měl kritizovat věcně. A než čelit námitkám, že se tím pokouší ubírat před volbami bodíky Pirátům, bylo lepší posečkat s jeho zveřejněním do 10. října. Sdělení, že pan primátor Hřib zpackal v Praze, co mohl, totiž jednak není žádnou novinkou a jednak se nedá očekávat, že na tom tento dopis něco změní. Stejně jako nezmění nic ani na výsledcích voleb.

Za velmi mocnou zbraň pro ovlivnění voleb jsou považovány průzkumy voličské přízně. Aktuálně se sice poměrně shodují z pohledu trendů, ale dost podstatně se liší v odhadu úrovni podpory jednotlivých subjektů. Důležitý byl průzkum agentury Kantar pro ČT zveřejněný 5. září (zde). Zkoumal se v něm volební potenciál. Tedy kolik procent lidí volbu daného subjektu zvažuje. Což poskytuje trochu jiný úhel pohledu na teoretické šance jednotlivých subjektů ve volbách uspět. 

Proto se jeví jako smysluplné, že jej ČT použila jako klíč pro pozvání jejich zástupců do předvolebních debat. V nich dostávají prostor ty subjekty, které mají šanci se do sněmovny dostat. Tu má logicky každý s potenciálem vyšším než 5 %. Jak je tedy možné, že ČT z debat vyřadila zástupce Strany zelených s potenciálem 7 % a uskupení Trikolóra Svobodní a Soukromníci s 5, 5 %? Na základě čeho ČT usoudila, že jsou tyto subjekty bez šance na parlamentní sesle, když průzkum, který si sama objednala, dokládá, že existuje dost voličů, kteří je do nich usadit můžou? Myslím, že po tomto rozhodnutí může ČT považovat za nestrannou a objektivní jen člověk, který netuší, co tyto dva pojmy znamenají.

Ovšem ani průzkumy preferencí ani potenciálu podle mne volební výsledky zásadně neovlivní. Lidé totiž zpravidla věří jen těm, co potvrzují výsledek, který si přejí. A vliv nebudou mít ani televizní debaty. To jsou totiž obvykle tak neuvěřitelný kecy, že se na ně vydrží koukat snad jen masochista, nebo člověk tetelící se blahem nad tím, jak to při nich jeho oblíbenec natřel někomu, koho nemůže ani cítit. A přitom zavírá oči nad tím, jak jeho favorit trapně koktá.

Zdálo by se tedy, že volby tentokrát nemůže už nic ovlivnit a že je jejich výsledek jasný. Věřit tomu je však zásadní omyl. Je tu totiž jeden faktor, který může vše změnit. Tím je koronamrška, respektive její řádění. Pokud totiž začnou do voleb „čísla“ dramaticky růst, může to ještě kartami pořádně zamíchat. Ať by totiž vláda Andreje Babiše udělala cokoliv, bude to vždy špatně a body jí to ubere. Když zpřísní opatření, tak lidi naštve, a pokud je nezpřísní, bude čelit obvinění, že pro volební výsledek ohrožuje zdraví a životy občanů.

Byl by to stejně paradox. Takové šachy s předvolebními průzkumy, vytahováním „kostlivců“ a trefováním se do slabých míst politické konkurence a pak by volby rozhodl shluk bílkovin a nukleových kyselin, který ani nelze považovat za živý organismus...