Důchodová reforma? Zapomeňte...

Jedním z cílů nově vznikající vlády je realizace důchodové reformy. Podle dosavadních prohlášení nového ministra práce a sociálních věcí půjde ovšem pouze o kašírování stávajícího systému. Takže na skutečnou reformu zapomeňme.

Minulá vláda s reformou důchodového systému nepohnula ani o píď. Paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, respektive její „Komise pro spravedlivé důchody“ sice nějaký návrh předložila (zde), ale šlo o takový nesmysl, že jeho nerealizace byla v rámci možností tím nejlepším, co nás mohlo potkat. Podle něj měl každý důchod obsahovat dvě složky – solidární a zásluhovou. Výše té první (tzv. „nultý pilíř“) měla být pro všechny stejná a nejčastěji se uvádělo, že má dělat zhruba 10 000 korun. Druhá složka by se pak, podobně jako je tomu i dnes, stanovila na základě odpracovaných let a dosažených příjmů. Kromě toho obsahovala „reforma“ i další návrhy. Například za každé vychované dítě se měla k důchodu přidat pětistovka, dále se zkracovala minimální požadovaná doba pojištění z 35 na 25 let a snižoval se i věk odchodu do důchodu u některých náročných profesí. 

Z těchto návrhů je zřejmé, že „reforma“ by náklady na důchodový systém navýšila, přičemž takovými „margináliemi“, jako kde na to vzít, se Komise paní Maláčové vůbec nezabývala. Šlo zkrátka o seznam zbožných přání bez jakéhokoliv realistického plánu, jak to celé ufinancovat. Nedomyšlené financování „reformy“ bylo ostatně i hlavním důvodem, proč její návrh odmítli podpořit dokonce i členové vlády za ANO (zde). A ty rozhodně nelze podezírat z toho, že by se při utrácení veřejných peněz nějak žinýrovali a nebyli by ochotni pustit chlup. Ale tohle byla evidentně silná káva i pro ně. 

Návrh tak s koncem minulého volebního období spadnul pod stůl a zdálo se, že jej odtud už nikdo nikdy nezvedne. O to překvapivější však bylo, když se nastupující ministr práce a sociálních věcí pan Jurečka po nedávné schůzce s prezidentem Milošem Zemanem netajil tím, že by chtěl na závěry Komise navázat (zde). A obdobně se vyjádřil před měsícem i v rozhovoru pro ČT (zhruba v čase 18:45 zde). Podle něj by byla škoda v práci „Komise pro spravedlivé důchody“ nepokračovat, protože v ní působili „experti“ napříč politickým spektrem, a bylo by nešťastné, kdyby přišla ta spousta „dobré práce“ vniveč. A že bude stačit návrhy pouze parametricky upravit.

Nejspíš máme s panem Jurečkou trochu jinou představu o tom, čemu se říká „dobrá práce“. Rozhodně bych tak však nenazývala něco tak nedomyšleného a odbytého, jako je návrh Komise paní Maláčové. Ta totiž evidentně nepochopila (a nejspíš to nechápe ani pan Jurečka), co je v otázce důchodového systému tím hlavním problémem k řešení. 

Většina „reforem“ se totiž soustředí pouze na to, jak prostředky na důchody přerozdělovat. Tedy jestli třeba zvýhodnit rodiče, kteří vychovali více dětí, nebo lidi, kteří pracovali v náročných profesích. Ovšem tou základní otázkou je podle mne úplně něco jiného – kde vzít na financování penzí peníze? Systém je totiž (až na výjimky) pravidelně v červených číslech v řádu desítek miliard korun ročně (zde) a jeho deficit bude nadále růst tak, jak bude ubývat lidí v produktivním věku a zvyšovat se počet těch v důchodovém. A protože erár takové díry dlouhodobě látat nemůže, tak zbývá už jenom jeden jediný zdroj, odkud mohou peníze na penze budoucích důchodců přitéct. Tím jsou oni sami. Samozřejmě v době, kdy ještě vydělávají.

Chtělo by to zkrátka nějakou další složku, ideálně kapitalizační. Tedy onen mnoha lidmi proklínaný II. pilíř. Ten se pokoušela zavést už vláda Petra Nečase. Moc se jí to ale nepovedlo a její reforma měla některé podstatné vady na kráse. Z II. pilíře nešlo například vystoupit a pro vstup do něj se nepodařilo motivovat dostatečný počet účastníků. Ovšem největším problémem této reformy bylo to, že ji vláda Petra Nečase prosadila bez konsenzu s opozicí, především tedy s ČSSD. Což předurčilo její osud ve chvíli, kdy se tato strana dostala k moci a II. pilíř spolu se svými tehdejšími koaličními partnery z ANO a KDU-ČSL zrušila (zde). 

Koalice SPOLU, která vyhrála volby a jejímž členem je i pan Jurečka, v předvolební kampani slibovala, že přinese změnu. Což mělo kromě jiného spočívat v tom, že chce řešit záležitosti, které předchozí vláda zanedbala. Otázka penzí a jejich financování mezi ně nepochybně patří. Je to navíc úkol urgentní. Pokud se totiž politici na reformě nedokážou domluvit, zůstanou za pár desítek let dnešním čtyřicátníkům a lidem mladším jenom oči pro pláč.

Tím řešením ovšem podle mne není navázání na návrhy „Komise pro spravedlivé důchody“. A nejen proto, že by tím politici nově vzniklé vládní koalice popřeli sami sebe. V dobách, kdy ještě seděli v opozičních lavicích, je totiž většina z nich (až na pana Jurečku) tvrdě kritizovala (zde). Návrhy Komise však především neřeší podstatu problému. „Reforma“ penzí spočívající v kašírování současného systému a ve změně pravidel přerozdělování peněz je totiž nedostatečná a nepovede k ničemu jinému než k tomu, že dříve či později nebude co přerozdělovat. A jestli to pan Jurečka nechápe, tak se obávám, že jedinou změnu, kterou nová vláda do problematiky penzí přinese, bude jiné jméno na dveřích kanceláře ministra…