Řídí svět síly v pozadí?

V poslední době nějak často slýchám, že všechno řídí nějaké mocné síly z pozadí. I z některých blogů to tak vypadá. Mnoho inteligentních lidí si myslí, že koronavirus byl vyroben uměle a úmyslně vypuštěn.

Prvně bych namítl, že skupiny, které označujeme za temné zákulisní síly, zdaleka nejsou tak jednotné. Třebas bankéři, kterým se přisuzuje leccos: Američtí bankéři mají zpravidla jiné zájmy než ředitelé čínských bank. Ani bankéři jednoho státu nejsou ve všem jednotní. Kdybychom podrobně zkoumali například jenom zájmy amerických bank, zjistili bychom, že jsou v mnoha bodech protichůdné.

Jiní říkají, že za všechno mohou Židé. Ovšem mezi Židy najdeme zástupce všech politických směrů od levice po pravici. Pokud jde o majetkové rozvrstvení, jsou mezi nimi rovněž všechny vrstvy. Ani nábožensky nejsou jednotní: Jsou mezi nimi od ultraortodoxních až po ateisty. Těch ateistů je prý mezi nimi ještě více než mezi Čechy. Ani ti věřící Židé jsou nejednotní, v Jeruzalémě jsou dva vrchní rabíni, jeden safardský, druhý aškenázský.

Jiní považují za skrytou sílu zednáře. Ale ani ti nejsou jednotní: V únoru 1917 svrhli cara demokratické síly, v jejich čele stál Kerenskij a hrabě Lvov, oba svobodní zednáři. V říjnu (podle jejich kalendáře) je svrhli bolševici vedení Leninem, který byl svobodným zednářem ve Švýcarsku.

Když v roce 1936 vypukla občanská válka ve Španělsku, byli svobodní zednáři jak ve vedení republikánů, tak na straně Franca. Většina svobodných zednářů však byla proti válce, snažili se dosáhnout smíru, marně.

Občas se stane, že se síly v pozadí shodnou, pak skutečně krátkou dobu jdou dějiny jejich směrem, brzy však dojde k efektu, který bych nazval „boj o řízek“. Graficky je znázorněn na obrázku.

Kolem stolu je sedm mužů A až G. Na stole je řízek, pánové do něho zabodnou vidličky a snaží se ho přitáhnout k sobě. Pánové A, B a C jsou silnější než ostatní a táhnou řízek na svoji stranu. Když se k nim řízek přiblíží, tak pán C najednou zjistí, že pán A, který byl původně na jeho straně, teď tahá proti němu. Něco podobného s v dějinách opakovalo nesčíslněkrát. Například husité, když zdárně odrazili všechny výpravy křižáků a po Bitvě u Domažlic 1431 se už proti nim nikdo neodvážil, se začali štěpit a v roce 1434 panská jednota spolu s pražskými husity porazila tábority a sirotky. Definitivní konec táborských znamenal rok 1452, kdy Jiří z Poděbrad dobyl Tábor. Ovšem ani vítězství pražských husitů nebylo trvalé, následovaly další přesuny, což lze charakterizovat například tím, že šest dětí Jiřího z Poděbrad přestoupilo ke katolíkům. Podobný jev, rozštěpení do více směrů či vzájemné boje mezi vítězi, lze pozorovat téměř po každé vítězné revoluci.

Lidská společnost je tak členitá a složitá, že všechny události dopadnou jinak, než to někdo naplánoval. Projděme si 20. století.

Rakousko-Uhersko mělo velký problém se Slovany: bylo jich více než Němců a navíc je Srbsko podněcovalo, aby se osvobodili od nadvlády Rakouska (a přešli pod jeho křídla).  Srbsko mělo smlouvu s Ruskem, cítilo se silné. Češi a Poláci chtěli samostatné státy. To vše činilo Vídni velké problémy. Německo zase postrádalo kolonie. V době velkých zámořských objevů bylo Německo rozdrobeno na desítky státečků a nemohlo financovat zámořské výpravy. Na tajných jednáních (některá prý probíhala na zámku v Kroměříži) němečtí a rakouští politici domluvili spolupráci a rozhodli se začít tím, že na hranicích Srbska udělají manévry, které budou demonstrovat sílu Rakouska v této oblasti. Pro případ, že by byl císař František Josef proti jejich plánům, začali kontrolovat jeho poštu. Plán jim vyšel lépe, než čekali. Na závěr manévrů byla přehlídka, na níž byl přítomen následník trůnu s chotí a ty tam zastřelil student G. Princip podporovaný Srbskem. Záminka k válce proti Srbsku byla na světě. Vše tedy šlo podle plánu. V tomto okamžiku přišel na císaře Františeka Josefa dopis od papeže Pia X., který ho velmi naléhavě žádal, aby se nepouštěl do války. Generálové nedovolili tento dopis předat císaři. Historici soudí, že kdyby ho císař dostal, asi by si válku rozmyslel. Generálové to měli vše promyšleno a válka vypukla. Papež Pius X. zemřel dne 9. srpna 1914. Říkalo se, že se nemohl vyrovnat s tím, že se mu nepodařilo zabránit vypuknutí války. Po čase to však přestalo jít podle plánu generálů: Na stranu Srbska se přidalo Rusko, Itálie se nakonec taky postavila proti. Po čase se Rakousko dostalo na frontě do velkých těžkostí. Pomohla mu již zmíněná únorová revoluce v Rusku. V jejím čele stál Kerenskij (ředitel gymnázia v Petrohradě, na kterém před časem studoval i Lenin) a hrabě Lvov. Ti to měli také dobře vymyšleno, podařilo se. Cara nahradila prozatímní vláda. Po čase se v Rusku situace konsolidovala a jejich armáda zase začala bojovat. Rakousko a Německo usoudily, že by to chtělo ještě jednu revoluci v Rusku a tu by mohl udělat Lenin. Převezli ho ze Švýcarska na lokomotivě v doprovodu tajných agentů do Finska. Do Petrohradu už přešel sám a revoluci provedl. A ruští vojáci zase přestali válčit. A vývoj šel teď podle Leninových plánů. Ovšem postřelila ho jeho zhrzená milenka (o tom, kdo za ni stál, se jen spekuluje) a vedení převzal Stalin. Výsledek byl, že z ústředního výboru komunistické strany, tenkrát měla zkratku VKS(b), byla naprostá většina postupně popravena nebo různě odstraněna a převzali to další.

Takto by se dalo pokračovat … přeskočme padesát let. V Ruské komunistické straně existuje skupina okolo Gorbačova. Skupina se začala tvořit již v době, kdy vysoce inteligentní Gorbačov studoval na vysoké škole politické v Moskvě. Kolegové studenti ho uznávali. Nejvíce se přátelil s dalším výborným studentem Ševarnadzem z Gruzie. Už tam začínají osnovat, „co by to chtělo“, aby se Sovětský svaz stal skutečně světovou jedničkou i na poli ekonomie. Po nějaké době působení v oblasti se skutečně tato parta dostala do čela a začali realizovat to, co už začali vymýšlet jako studenti. Zpočátku jim to šlo podle plánu. Ale pak se to zhatilo a Sojuz se rozpadl, to rozhodně neměli v plánu.

Můžeme zkoumat pozadí všech událostí a zjistíme, že mnohé skutečně probíhaly tak, jak to někdo naplánoval, ale jen chvíli. Třebas tomu Srbskému království to po Prvé světové válce vyšlo: vzniklo jakési spojené království Srbska, Chorvatska, Bosny, Hercegoviny…atd. Až později se to nazvalo Jugoslávie. Ten srbský král, myslím se jmenoval Petr, brzy zemřel. Vládl jeho syn Alexandr. Ten jel po čase na návštěvu do Francie, tam ho zastřelil atentátník. Prý vyslaný Bulharskem. S tím měli spor ohledně části Makedonie. Králem se stal jeho syn Petr, který byl tehdy ještě dítě. Vládla místo něho rada. A pak přišla druhá světová válka a konec Jugoslávie již všichni známe. I plány našich politiků vyšly: Vzniklo Československo. Také již patří minulosti.

Jistě je mnoho sil, které by chtěly řídit svět, pokud se to některé z nich podaří, pak z pohledu historie je to jenom na chvilku.