Konzumní demokracie

Žijeme v konzumní společnosti a to ovlivňuje náš společenský systém více, než jsme si ochotni připustit.

Konzumní člověk staví ve svém životě na prvé místo konzum všeho: jídla, nápojů, sexu, kulturních zážitků, cestovatelských zážitků a taky třeba konzumaci drbů. K dosažení tohoto konzumu je ochoten slevit z morálky. Někdo je ochoten slevit více, někdo méně. Například, když jde o děti a jejich budoucnost, většina lidí se nerozpakuje dát úplatek. Na školy uměleckého zaměření se dostávají děti, které braly (placené) hodiny u některého člena přijímací komise nebo u nějakého kamaráda od člena přijímací komise. Je i dost lidí, kteří kvůli sexuálnímu požitku jsou ochotni porušit manželskou věrnost, zakrývat ji lží…atd. Je dost lidí, kteří berou úplatek za přiklepnutí zakázky. Pokud dobře znáte majitele stavební firmy, možná se vám svěřil, že za většinu zakázek, které získá, musí dát úplatek. Jinak by neměl pro své zaměstnance práci. Nějakou dobu jsem měl v práci na starosti zařizovat nějaké akce a k tomu jsem objednával materiál a služby za několik set tisíc korun za rok, tedy nic moc. Tehdy mne navštívil bývalý kolega, se kterým jsem na předchozím pracovišti sdílel roky stejnou kancelář. Shodou okolnosti dělal podobnou práci s trochu větším obratem. Radil mi, že mám zakázky udělovat tak, aby z toho bylo 10 % pro mne, že to je běžné. Druhý bývalý kolega se stal ředitelem dosti velké firmy. „Vyházel jsem celé nákupní oddělení, všichni brali provize,“ řekl mi asi po roce svého působení na tomto postu.

Druhým znakem konzumní společnosti je, že se lidé rozhodují na základě reklam. Jen málo lidí, když si chce koupit nějakou věc, sežene si parametry příslušného krámu, porovná je s cenou a zkušenostmi, které mají známí, a pak se rozhodne. Většina je při svém rozhodování ovlivněna reklamami, vyhlášenými slevami apod. Kdyby tomu tak nebylo, výrobci by nedávali tak velké peníze na reklamy. V lékárně vám řeknou: „Tyto dva vitaminózní přípravky mají v podstatě stejné složení. Jeden stojí 50 a druhý 90 Kč. Když v televizi běží reklama na ten dražší, tak jde velmi dobře na odbyt.“

Třetím znakem konzumního člověka je, že věří všem drbům. Proto jde dobře na odbyt Blesk. Na konci 80. let minulého století jsem přišel ke známým, ukazovali mi na stroji psané povídání o škodlivosti hliníku. Proto vyházeli hliníkové hrnce a koupili si nerez hrnce. Řekl jsem jim, že nerez jsou jistě lepší, než ty hliníkové. Není však dokázáno, že by byl hliník škodlivý. Zrovna ta paní dělala závitky v alobalu. Poukázal jsem na to, že alobal je taky z hliníku. „Alobal není hliník!“, prohlásila rezolutně. To povídání o škodlivosti hliníku asi pustil do světa výrobce nerez hrnců. Jen na doplnění: Polovina vyrobeného hliníku se použije na balení potravin jako je čokoláda nebo plechovky na nápoje. V době koronaviru je to více, protože silně vzrostl odbyt piva v plechovkách.

A proč jsem blog nazval Konzumní demokracie? Konzumní člověk se ve volbách rozhoduje na základě dvou věci: reklamy a drbů. Tedy té reklamě se říká předvolební kampaň a drbům se říká fake news. Jistě máme čestné a neúplatné osoby, ti však nemají miliony na reklamu, žádný sponzor jim je nedá. Samozřejmě že velké společnosti sponzorují politiky, ale vědí které a za co. Čestné a neúplatné osoby jsou v konzumní společnosti nevolitelné. Většina voličů nečte volební programy stran či osob, tak jako se většina spotřebitelů nerozhoduje podle parametrů kupovaného spotřebiče, ale rozhoduje se podle toho, že třeba dostane koblihu. Velmi důležitou roli hrají různé „zprávy“. Před první volbou prezidenta Zemana podle některých politologů rozhodla dobře načasovaná informace, že Schwarzenberg chce vrátit majetek sudetským Němcům. Před druhou volbou Zemana se na závěr volební kampaně začala mezi důchodci šířit zpráva, že když bude zvolen Drahoš, zavede euro a my přijdeme o důchody. Marně jsem všem důchodcům v mém okolí říkal, že manželka má na Slovensku dvě sestřenice a jednoho bratrance, všichni jsou důchodci a přechodem na euro o důchody nepřišli. Většina kolegů-důchodců mi odpověděla: „Raději to nebudu riskovat a hodím to Zemanovi.“

Reklama a drby budou rozhodující i v přicházejících volbách. Jestli si někdo myslí: Když zmizne Babiš, skvrn a špíny se zbavíš, tak mu říkám: Po něm přijde mladší a ten se nezakecá.

Jediné, čím si můžeme být jisti, je, že i po volbách budeme mít na koho nadávat. A novináři si taky přijdou s různými kauzami na své.