Jedna vzpomínka

Stalo se to před více jak 30 lety. Pracoval jsem na lešení v centru města a jedním očkem jsem pozoroval dění pode mnou.

Objevily se tam dvě ženy snědé pleti. Žena A držela v náručí dítě staré asi půl roku. Žena B byla sama a držela se v určitém odstupu od ženy A. Žena A oslovila nějakého kolemjdoucího muže. Zatím co oslovený s ní rozmlouval, žena B mu vytáhla z kapsy nějaký předmět, asi peněženku. Oslovený muž to však postřehl a chytil ženu B za levou ruku. Žena B držela odcizený předmět v pravé ruce a snažila se mu vyškubnout. V tomto okamžiku dítě v náručí ženy A začalo křičet. Domnívám se, že žena A ho štípla nebo mu udělal něco podobného. Pak natáhla ruce s dítětem mezi okradeného muže a ženu B a začal křičet: „Nebijte to dítě! Nebijte to dítě!“ Křik dítěte a křik ženy A zmrazil lidi v blízkém okolí. Někteří vykročili směrem k této podivné trojici. V tomto okamžiku se žena B vyškubla a utekla. Pak zmizela i žena A s dítětem, které pomalu přestávalo křičet. Muž několika lidem, kteří přiběhli na místo incidentu, chvíli něco vysvětloval, pak se vše rozešlo a byl klid. Byl jsem ve vyšším patře lešení, slovům jsem nerozuměl.

Asi se shodneme na tom, že nejhorší na tomto incidentu je využití nemluvněte při „práci“ kapsářek. To dítě bylo vystaveno velkému stresu, který, pokud se opakuje, může nepříjemně ovlivnit jeho vývoj. Co s tím? Nabízí se dvě řešení: 1. Vysvětlit matce, že toto použití dítěte je nevhodné až nebezpečné. 2. Požadovat na okradeném, aby se nebránil, že tím ohrožuje zdraví dítěte.

Tak vida, našli jsme hned dvě řešení. Ovšem mají jednu nevýhodu: Jsou nepoužitelná.

Pokud vás napadlo, že mi ta vzpomínka vytanula na mysli v souvislosti s děním na polsko-běloruské hranici, pak vás to napadlo správně.