Jaderná energetika na Ukrajině

Ve zprávách o válce na Ukrajině byly několikrát zmíněny také ukrajinské jaderné elektrárny. Přidám k tomu některé informace.

Většinu jsem jich načerpal v časopise Zprávy z jaderné energetiky. Internetovou verzi je možné nalézt také na https://cnn1985.blogspot.com/

Ukrajina je silně závislá na jaderné energii, provozuje 15 reaktorů, které pokrývají asi polovinu její potřeby elektřiny. Jaderný rozvoj začal v roce 1970, kdy byla Ukrajina součástí tehdejšího Sovětského svazu. Jako prvá byla dokončena černobylské elektrárna, která byla chlazená plynem a moderovaná grafitem. Jak skončila, je známé. Dále se budovaly ruské reaktory typu VVER, tedy vodou chlazené i moderované. Nejdříve byla postavena JE v Záporoží. Na konci roku 1995 byla tato JE Záporožská připojena k rozvodné síti, čímž se stala největší jadernou elektrárnou v Evropě s čistou kapacitou 5700 MWe.

V srpnu a říjnu 2004 byly k síti připojeny JE Chmelnická 2 a JE Rovno 4, čímž byla ukončena jejich dlouhá a přerušená výstavba. Bilance výroby se zvýšila o 1900 MWe, nahradila tak ztrátu ztracenou uzavřením černobylských bloků 1 a 3 v letech 1996 a 2000.

V září 2021 podepsala ukrajinská státní jaderná firma Energoatom dohodu s americkou firmou Westinghouse o výstavbě čtyř reaktorů AP1000 v zavedených lokalitách v zemi. Od té doby Energoatom (ukrajinský provozovatle JE) nastínil plány na další reaktory - včetně prozkoumání možnosti nasazení malých modulárních reaktorů od americké firmy NuScale - jako součást svého cíle 24GWe jaderné kapacity do roku 2040.

Ukrajina má přístup ke dvěma dodavatelům paliva: ruský TVEL a Westinghouse. Většina paliva v ukrajinských reaktorech je vyráběna společností TVEL, ale země má v posledních letech probíhající projekt diverzifikace svých zdrojů paliva. V polovině roku 2021 bylo šest z 15 ukrajinských reaktorů v provozu s použitím paliva vyrobeného společností Westinghouse.

Výstavba bloků VVER1000 v JE Chmelnická byla po odtržení Ukrajiny zastavena. Koncem roku 2021 byl podepsán kontrakt mezi ukrajinským jaderným operátorem Energoatom a americkým dodavatelem Westinghouse na inženýring a nákup komponentů pro první z několika AP1000 plánovaných na Ukrajině. Země plánovala až 11 GWe nové výstavby do roku 2040. Prvním z nich má být JE Chmelnická 4, kde mají inženýři možnost využít historické konstrukce reaktoru VVER-1000, jehož výstavba se zastavila v roce 1990 při 28% dokončení. Chmelnická 3 byla dokončena ze 75%, u ní přechod na americký reaktor není možný. Ukrajina spolupracovala i s francouzským dodavatelem jaderných zařízení Framatome.

Pak začala válka. Začátkem března generální ředitel společnosti Energoatom (ukrajinský provozovatel JE) Petro Kotin uvedl, že: "Podle protokolu budou elektrárny odstaveny například v případě bombového útoku… Kromě toho jsou ukrajinské JE připraveny i na havárii letadla, protože kontejnment a reaktorová nádoba jsou navrženy tak, aby odolaly odpovídajícím rizikům." Dodal, že pro případ přerušení dodávek jaderného paliva mají zásoby na dva roky.

Ředitel Energoatomu také požádal Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE), aby zasáhla a pomohla udržet oblast kolem elektráren bez vojenských akcí. Uvedl, že v blízkosti jaderných elektráren se pohybují kolony vojenského vybavení a sil, přičemž "granáty explodují v blízkosti jaderné elektrárny - to může vést k vysoce nežádoucím hrozbám po celé planetě". Generální ředitel MAAE Rafael Mariano Grossi zdůraznil, že Generální konference MAAE přijala v roce 2009 rozhodnutí, že "jakýkoli ozbrojený útok na jaderná zařízení věnovaná mírovým účelům a hrozba proti nim představuje porušení zásad Charty Organizace spojených národů, mezinárodního práva a statutu agentury".

Následně ředitel MAAE jednal v Turecku s ukrajinským ministrem zahraničí a ruským ministrem zahraničí a řekl, že "dosahujeme pokroku v oblasti bezpečnosti a zabezpečení jaderných zařízení na Ukrajině". Pak Ukrajina strana sdělila, že "ruské síly převzaly kontrolu nad zařízeními státního specializovaného podniku Černobyl, který se nachází v zakázané zóně zřízené po havárii v roce 1986.“ 1 dubna 2022 Ukrajina sdělila, že ruské síly, které převzaly kontrolu nad Černobylem 24. února, odešly a předaly ji zpět Ukrajině. Generální ředitel MAAE Rafael Mariano Grossi jednal v Kaliningradu s ruskými představiteli o jaderné bezpečnosti na Ukrajině. Grossi řekl, že povede misi MAAE do Černobylu "co nejdříve". Ukrajina informovala Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE) dne 31. března, že ruské síly písemně předaly kontrolu nad černobylskou jadernou elektrárnou ukrajinskému personálu a přesunuly své jednotky směrem k Bělorusku. Konvoj ruských vojáků také opustil město Slavutyč, kde žije většina černobylského personálu. Když ukrajinské síly přebíraly JE Černobyl, zjistily, že Rusové odvezli všechny počítače a zničily v širším okolí všechny mosty.

Koncem května se jednalo o inspekční misi MAAE do JE v Záporoží. Podle ukrajinské strany by se mise neměla uskutečnit, dokud jaderná elektrárna se šesti reaktory je pod ruskou kontrolou. Konkrétně uvedla, že v elektrárně a ve městě Energodar jsou ruské vojenské síly a zbraně, přičemž boje probíhají nedaleko a ruských rakety létají přímo nad elektrárnou. Jaderná elektrárna je stále provozována ukrajinským personálem, ale od začátku března je pod kontrolou ruských vojenských sil. Generální ředitel MAAE Rafael Mariano Grossi říká, že obavy ze situace v Záporoží jsou "to, co nás v noci udržuje vzhůru", a řekl publiku na Světovém ekonomickém fóru, že jeho inspektoři musí mít přístup k provádění kontrol, jako je tomu u všech jaderných elektráren, na jejich bezpečných operacích a ke kontrole zásob uranu, aby se zajistilo, že jsou všechny započítány.

Válka se silně dotýká i Finska. To sice po 2.SV dostalo nezávislost, ale podmíněnou. Například Sovětský svaz si vymínil, že když ve Finsku staví most, on určuje jeho nosnost. A tak jsou všechny mosty ve Finsku postaveny tak, aby po nich mohly přejet ruské tanky. Když Finsko budovalo jaderné elektrárny, dodržovalo paritu: Jednu dodal SSSR (Lovisia - 2 reaktory po 440 MW), druhou USA. Finsko nyní připravuje výstavbu JE Hanvikivi u města Pyhajöki u Botnického zálivu. Investorem je společnost Fennovoima, kterou z jedné třetiny vlastní Rusko a zařízení dodává Rosatom. Cena se odhaduje na 7,5 miliardy eur (172,6 miliardy Kč), Finský ministr hospodářství Mika Lintila řekl ve finském parlamentu, že za současného stavu věcí neudělí stavební povolení pro tuto jadernou elektrárnu. "Je zcela jasné, že v důsledku tohoto konfliktu bude tento projekt přinejmenším výrazně zpožděn," dodal.

Krom toho staví Finsko JE Olkiluoto se západními reaktory EPR. Tyto reaktory se také budují ve Francii a v Británii. Výstavba má velké zpoždění a náklady výrazně přesáhly původní rozpočet.

Belgie kvůli válce prodlouží o deset let provoz dvou jaderných reaktorů. Jde o bloky Doel 4 a Tihange 3. Úvahy o tom, že je odstaví, podobně jako Německo odstavuje své reaktory, padly.

Válka na Ukrajině má v tomto směru své dopady i u nás. Podniky, které dodávaly zařízení pro jaderné elektrárny, se při privatizaci se dostaly do ruských rukou. Nejznámější z nich je Škoda JS (Jaderné strojírenství), kterou vlastní ruská strojírenská skupiny OMZ ovládaná Gazprombankou. Vznikla snaha je dostat do českých rukou.

V budoucnu nám hrozí, že nebudeme samostatní ve výrobě elektrické energie. Jednak budeme odstavovat uhelné elektrárny, jednak se dá očekávat růst spotřeby elekřiny. Mnozí majitelé rodinných domků řeší rostoucí ceny plynu přechodem na vytápění tepelným čerpadlem. Nejde jen o rodinné domky. Město Brno vytápí z 80% ruský plyn a z 20% spalování odpadu. Vznikl projekt na vytápění Brna teplem z JE Dukovany. To je sice možné, Dukovany jsou od Brna vzdálené méně jak 50 km, to se udává jako ekonomická hranice pro vedení topné páry. Ovšem odběrem páry tím klesne elektrický výkon této JE. K tomu jedna poznámka: Je tomu již téměř 40 let, co se začal připravovat projekt jaderné elektrárny Blahutovice. To je vesnice u Hranic. Tato JE měla vytápět Ostravskou aglomeraci, Olomouc a další města vzdálená do 50 km. Po sametové revoluci byl projekt zrušen. Teď již dlouho cítíme, že potřebujeme další jadernou elektrárnu. Zatím jsme to řešili tím, že jsme prodloužili životnost Dukovan. Plánovaná životnost byla 30 let. O co jde? Ocel na tlakových nádobách je vystavena působení vysokého tlaku a zvýšené teploty. U reaktoru k tomu navíc přistupuje ještě tok neutronů. Následkem toho ocel mění své vlastnosti k horšímu a v určitém okamžiku je lépe zařízení odstavit, aby se předešlo havárii. Původně byl tento okamžik stanoven „po 30 letech“. Jelikož jsme dlouho přešlapovali na místě, nezbylo politikům jiné řešení než tento okamžik posunout na 60 let. Dnešní vláda to chce napravit. Vláda (opět) vyhlásila tendr a Fiala uvedl, že jeho vyhodnocení by mělo být uzavřeno do konce roku 2024, s vydáním stavebního povolení se počítá v roce 2029. Zkušební provoz je podle něj nutné spustit v roce 2036. Ještě dodám, že nedávno (9. 6. 2022) se u nás konala konference o malých jaderných reaktorech (SMR) a na ní byl zveřejněn záměr, postavit u nás malou jadernou elektrárnu (tj. do výkonu 300 MW) v oblasti Temelína, do provozu by měla jít v r. 2035. Investice vztažené na 1 MW jsou u SMR asi dvojnásobné, doba výstavby je však kratší, proto je plánují mnohé země, například Polsko.

Maďarsko pokračuje ve výstavbě JE Paks, dodavatelem je Rosatom.

Derou se mne na jazyk různé komentáře, ale raději si je odpustím.