Jaroslav Kuthan
Jaroslav Kuthan
Jak došla Amálka štěstí (povídka)
Ono už to, že jí rodiče dali jméno Amálka, nevěstilo nic dobrého. A opravdu, jako by se jí to jméno vrazilo do hlavy, Amálka to měla se vztahy těžké. Nedařilo se jí. Bytostně toužila k někomu patřit, dělat s někým všechno společně, jít s nějakým mužem životem bok po boku. Jednoduše toužila po štěstí. Jenže Amálka, estétka, milovnice haiku a orchidejí, to měla vždycky tak, že když už navázala s někým vztah, tak vztah po ní na první schůzce chtěl, aby mu dala, což Amálka vždycky odmítla. Ne, že by byla lakomá, ale měla pocit, že tam chybí souznění.
Jaroslav Kuthan
Stvoření týdne (básnička)
Šedivé, slizké a povinné ráno volno a ležato jest vyčerpáno Deprese teď si nás do družstev rozdělí buď práci čest... a tak vzniklo pondělí
Jaroslav Kuthan
Zkouška (povídka)
Jedné neděle už to Karásek nevydržel a dohonil před kostelem manželský pár, který v něm už dlouho vzbuzoval zvědavost. Zastavil si je zvoláním, do kterého přimíchal patřičně zdvořilosti:
Jaroslav Kuthan
Jiříkova příhoda (minipovídka)
Jedna zajímavá epizoda z Jiříkova jinak nudného života. Jiřík byl hodný, jedenáctiletý chlapec, který se uměl radovat z darů. Jako třeba když dostal k Vánocům krásné šponovky. Jiřík skákal nadšením, protože hned po Vánocích měl jet poprvé na hory na lyžařský kurz. Kurz vedl známý Břéťa „Těbůch“ Karambol, nesmírně oblíbený vedoucí jak u rodičů, tak u dětí.
Jaroslav Kuthan
Básdička rýbová
Boc bi to dejde při rýbdě psáti Rýbo, ty šbejde, bohu se usbrkati!
Jaroslav Kuthan
Rajský ostrov (povídka)
„Tam leží ostrov v dálce, pro holek krásných znalce. Celej den jen v bikinách, neutečou, žádnej strach...“
Jaroslav Kuthan
Jedné noci (povídka)
Žena se potichu sunula po prkenné podlaze těsně u zábradlí. Byla temná noc. Měsíc trochu přizařoval skrze škvíru v mracích. A tu se ženě postavil do cesty stín. Poznala jej. Byl to manžel.
Jaroslav Kuthan
Matka a syn (povídka)
„Honzíčku, kampak se chystáš?“ zavolala maminka na třicetiletého syna. V otázce bylo všechno znepokojení a starost, jaké matka, správná matka, dovede pociťovat.
Jaroslav Kuthan
Herman Winkel (povídka)
Protože jsem věděl, že v každém kostele naleznu stejného Boha, zašel jsem si k modlitbě a rozjímání na druhou stranu řeky. Nebyl jsem u svatého Mikuláše dva, možná tři roky. Člověk snadno propadne stereotypu i v bohoslužbách. A tomu jsem se chtěl vyhnout.
Jaroslav Kuthan
Lipana (povídka)
Vedou mě od rozbité vitríny, docela si umím představit následující události. Ochranka mě zatáhne do jejich centrály, tam mě požádají o občanku, já odmítnu, oni mi řeknou, že nevadí, že policie už je na cestě a že si to vypiju. Kdyby ti pohůnci věděli...
Jaroslav Kuthan
Dilema (povídka)
Milí lidé, tihle Košťálovi. Známe se dlouho, pradlouho. A navštěvujeme se. Často. Velmi často. Když nedělám nic jiného, jsem u Košťálů. Nádherně hloupá věta.
Jaroslav Kuthan
Jeden příběh (povídka)
Takhle to nemělo dopadnout! Jindřich chodíval ráno, když měl volno, běhat. A v parku potkával Jitku, která také chodívala běhat. Vždycky, když se míjeli, podívali se letmo jeden na druhého s porozuměním. Hlavou jim oběma prolétlo: „Taky běháš...“
Jaroslav Kuthan
Slepice (minipovídka)
"A to jsem si myslela, že slepice jsou daleko vyspělejší než lidi!" vykřikla slípka, ale zoufale to neznělo. Spíš vztekle, a taky v tom bylo hodně závisti. Ostatní slepice rády přikývly. Některé udělaly pohrdavé: "Tffffff...!", tak jak to občas viděly u hospodyně. Ale ta slepice, o které byla řeč, se nenechala shodit ze své povýšenosti. Od rána nosila zobák nahoru, tvářila se významně, úplně se přestala rochnit v hlíně a také uvažovala o tom, že si začne gelovat peří, když už tedy je z ní ta celebrita. Ostatní slepice to nesly velmi těžce a skrývaly svou závist za mnoho kdákání.
Jaroslav Kuthan
Bertík (povídka)
Panímáma v zástěře působí jako pestrobarevný větrník, tak rychle se otáčí kolem stolu v prostorné kuchyni. Na stole prkno, poprášené moukou, vedle mísu s těstem, ze kterého trčí měchačka, vždycky pořádně zakvedlá, utrhne kousek a v dlaních vysoustruží kuličku. Tu potom vrhne na prkno, takže kulička na sebe nabalí vrstvu mouky a hned nato jí spodní část dlaně dá rotaci po dřevě, takže je z kuličky rulička, a konečně zbývá mírně ohnout, a z ruličky je půlměsíc. A prásk na plech, vedle ostatních půlměsíců.
Jaroslav Kuthan
Pignonův zločin (povídka)
Opravdu pozoruhodná příhoda s poněkud záhadným a snad i komickým úvodem, avšak impozantní pointou. Každý by byl pravděpodobně přinejmenším zaražený, kdyby vstoupil do skromného bytu Alfonse Pignona, asi pětapadesátiletého čiperného pána, povoláním pekaře... tedy dříve byl pekařem, ale jeho švagr, Pierre Sauvignon, ho intrikami připravil o pekárnu a tím i o živobytí. Sauvignon potom stavěl na odiv svou velkodušnost, když Pignona zaměstnal jako pomocnou sílu u jeho bývalé pece. Strašlivá křivda! Vše proběhlo s tichou, ale vydatnou podporou starosty Liquarda, velmi potměšilého chlapíka.
Jaroslav Kuthan
Zásadový (povídka)
Veliká hromada věcí se seběhla a nakonec seděl Jožin sám a osamělý v jednom baru a bolestně toužil po něžné ruce, k níž by byla připojena nějaká nová, stejně něžná přítelkyně. Nebránil se vztahu, tak by se to dalo stručně vyjádřit. Rozhlédl se a shledal, že osud je mu nakloněn. O dvě barové stoličky a stejný počet opilců vpravo spatřil velmi atraktivní ženu v azurových šatech, které se k baru vůbec nehodily. Podle všeho nepatřila k žádnému muži u pultu, navíc stolička po její krásné pravici byla prázdná.
Jaroslav Kuthan
Lída (povídka)
Lída je hezká žena s krásnou postavou, jen není zvyklá přemýšlet samostatně. Když si ji vezu v autě na chatu, tenhle její nedostatek mi nevadí. Nejedeme tam kvůli myšlení. Cesta rychle ubíhá.
Jaroslav Kuthan
Jak si dali přes hubu (povídka)
Byly tam v ulici dvě hospody, jedna na rohu, ta se jmenovala U Sumce a druhá hned přes silnici a trochu šikmo, ta se jmenovala Kovárna – bylo to v tom domě, co bývalo kdysi řeznictví. Do každé hospody chodili štamgasti, stačí jmenovat Bedřicha Cejna, který dělal tuším instalatéra a Vojtěcha Sixtu, který tuším nedělal nic. Cejn chodil k Sumcovi a Sixta byl denně na Kovárně. Pak tu byl ještě Čestmír Hák, asi šedesátiletý, holohlavý mužík, který byl štamgastem U Sumce, v Kovárně a v dalších šestnácti hospodách ve městě.
Jaroslav Kuthan
Plán (povídka)
Ten muž dlouhá léta plánoval, že se zbaví manželky. Nepomýšlel na rozvod, rovnou si usmyslel, že ji zabije. Rozvod byl v jeho okolí společensky nepřijatelný. Manželka byla osoba zlá, hádavá, tvrdohlavá, lakotná, prostě nemožná. Jenže se ukázalo, že zabít někoho tak, aby si všichni říkali, že to byla nešťastná náhoda, není jen tak.
Jaroslav Kuthan
Promluv, Jaromíre! (povídka)
„Musíš! Jaromíre, ty prostě musíš, jiná možnost není! Lidi tě chtějí slyšet, chtějí vědět, co s nimi bude, jak to bude s firmou, Jaromíre, prostě už nemáš na vybranou!“
Jaroslav Kuthan
Vašík (povídka)
„Vašíku sem, Vašíku tam!“ tak na něho pokřikovali v lese, ale mysleli to dobře. Vašík byl takový kluk zatichlý a spíš pracovitý, než družný. Jezdíval do práce na motorce, až tam, kam bylo povolené, potom šel pěšky. Do polední prořezávali les, pálili klestí nebo sázeli stromky. O pauze si rozbalili obědy, a kdo si první vzpomněl, povídá: „Vašíku, sedneš na oř a dovezeš pivo, džbánek je víš kde...“
Jaroslav Kuthan
Jindřich a Vlasta (povídka)
Slušně obsazená restaurace, co stůl, to bleděmodrý ubrus, jen úplně v rohu svítil ubrus sněhobílý a na první pohled bylo jasné, že to není jen tak. U stolu seděl pan Jindřich v obleku, nohy u sebe, špičky nablýskaných lakýrek kupředu, před sebou sklenici vína, ruce rovnoběžně položené dlaněmi na stole, seděl vzpřímeně a nehnutě. Připomínal kočku, způsobně sedící přede dveřmi a čekající, až jí někdo otevře. Bylo přesně 19:00.
Jaroslav Kuthan
Nevěrně tvůj (povídka)
Díky jakýmsi pohybům a sledu rozhodnutí v našem podniku jsem se ocitl na týdenním školení v pronajatém hotýlku v malém městečku za Prahou. Dojel jsem ze Smíchova vlakem směr Plzeň, hotýlek jsem našel snadno, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že mě čeká pět dní nudy. Ta děsivá, nekonečná školení, kdy ráno zasedáme v salónku, který má být primárně určený k zábavě a přede mnou se tyčí pyramida času, poskládaná z úhledně slisovaných minut a hodin. A obsluha - školitel nabírá z té hromady maličkou lopatičkou, do které se vejde sotva čtvrt hodinka, nekonečně dlouho si zálibně prohlíží tu trošku času a teprve potom ji vysype na hromádku minulosti. Nekonečný sled nudy!
Jaroslav Kuthan
Ve vlaku (povídka)
Všude obsazeno, naštěstí do tohoto rychlíku zařazují dva vagóny, které mají na chodbičce pár výklenků, v každém z nich po dvou sklápěcích sedátkách. Na jedno z nich si tedy sednu, není to nejpohodlnější, člověk musí každou chvíli skrčit nohy, když chce někdo projít, ale vydržet se to dá.
Jaroslav Kuthan
Domů (povídka)
Málo platné, stesk po domově by mne nakonec jistojistě zahubil. Nemyslím rodný dům, vísku, městys, myslím prostě mou zem, kde bory šumí po skalinách a voda do toho po lučinách hučí. To je má zem a není krásnější na celém světě. Mé Čechy, Čechy moje, vlast má jediná, nade vše mi drahá.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
