Nebezpečí číhá všude!

Hned zkraje musím sdělit, že byť můj článek poukazuje na burcující a stres vyvolávající elementy kolem nás, sám má za cíl najít cestu, jak tomuto stresu nepodlehnout.

Je v zásadě přirozené, že máme v životě tendenci klonit se k jistotám, klidu a pohodě. Nejspíš až na výjimky toužíme všichni být šťastní, bez finančních, zdravotních, vztahových a kdoví ještě jakých možných problémů. Pro to, aby se tak stalo, jsme ochotni leccos podniknout – pojistit si dům, sami sebe, nechat se naočkovat, koupit dovolenou, podepsat petici… Ve své podstatě se velice aktivně zasazujeme o navození vlastního klidu a pohodového života.

Nicméně je otázka, proč cílíme právě do této oblasti a ne do jiné. Proč investujeme do pojištění osob a ne do zdravotní prevence? Proč si koupíme nové auto a ne nové kolo? A proč si vůbec něco koupíme? Jsme my sami strůjci svých vlastních rozhodnutí a nebo za nimi většinou stojí někdo jiný?

Kdo vsadil na jiné, trefil se do černého. Ne nadarmo existují reklamy! A ne nadarmo nevidíme stopku – ano, tento prášek vypere nejlépe a naše firma již s ničím lepším nepřijde. Omyl.

Trh je třeba rozšiřovat. Ve své podstatě nic proti tomu, vývoj je nutný. Ale jakými prostředky se tak děje? Obvykle tak, že je do éteru hlásána možnost, že by naše jistoty mohly vzít za své: nabouráte, vyhoříte, vytopíte sousedy, miminko vážně onemocní, je podzim – teď pro změnu onemocníte vy. A nebo: nebudete-li mít toto auto, nezískáte vhodný sociální status, nepřečtete-li si tento časopis, nebudete v obraze, nebudete-li dostatečně průbojní, ostatní vás převálcují… Udělat něco či zakoupit produkt máme proto, abychom o jistoty nepřišli a nebo, abychom jich měli více.

Navíc je nám seznam zboží a jednání, která by měla přispět k našemu klidu a pohodě, uměle předkládaný. Jsou to jiní, kdo vkládají energii do toho, aby přesvědčili nás, na co bychom měli upřít svou pozornost. Navíc se tak děje cestou negativismu, krajnosti a výjimečných situací. Daná prohlášení, proč do daného produktu jít, se opírají o strach, který je v nás uměle vyvolán: „nebudeš-li mít, o něco přijdeš“. Vystresuje nás to, vyburcuje k požadované akci. A o to v podstatě jde. Ve finále často investujeme do produktů jen na základě strachu, o kterém ještě ani nevíme, zda je oprávněný: docílím novým autem požadovaného postavení? Neonemocním, když se nechám očkovat?

V případě, že vyvolaný strach nad námi zvítězí a my do produktu investujeme, měl by se oprávněně dostavit klid: vždyť kvůli tomu, abychom byli klidní, jsme vlastně investovali! Nicméně klidu si dlouho nedopřejeme, neboť nebezpečí číhá všude – říkají to v televizi, v rádiu, na Internetu, v časopisech – takže by to měla být pravda. Tedy je třeba jednat… Vítejte v začarovaném kruhu.

A teď dost negativismu a zpět k tomu, co jsem slíbila v úvodu – podívejme se na věc trochu pozitivněji.

• Předně je dobré si položit otázku, zda nám nebezpečí opravdu reálně hrozí. Opravdu dostanu chřipku, když se nenechám očkovat? Opravdu budu za dva roky trpět velkými bolestmi, pakliže teď nepůjdu na operaci? Opravdu mi hrozí reálné přepadení? Opravdu tuto práci nezískám, pakliže nebudu mít v ruce značkovou kabelku? Opravdu? A nebo jen možná, třeba, mohlo by se stát?

Přehnaná úzkost, strach z budoucnosti v nás moc klidu nezaseje. Spíše naopak: zaděláváme si na psychické a následně i fyzické problémy. Stačí se podívat na sdělení MUDr. Hnízdila – dle jeho přesvědčení jsou v podstatě všechny nemoci psychosomatické. Otázka na tělo: chci takto dopadnout?

• 
  Mějme nadhled – s ním jde všechno líp. Díky němu se nepotopíme. Víme, co děláme a proč to děláme, máme přehled, z jakého důvodu jednají tak a ne jinak lidé kolem nás. Víme, co se s námi děje a víme, co se děje s lidmi, kteří nás obklopují. S nadhledem získáváme jasný obraz dané situace.

Proč zrovna teď se mi snaží pojištění prodat? Vůbec jsem na pojistku nemyslela a byla jsem v klidu. Proč bych se teď tím měla znervózňovat? O co tady doopravdy jde?

• Držme se svých priorit. Priority nám pomáhají držet se toho, co chceme a co je nám vlastní, přirozené. Díky naslouchání našim vlastním prioritám nesejdeme z cesty a nebudeme plnit přání jiných, která jsou v rozporu s tím, co sami vyznáváme.

Chci-li většinu roku být na cestách, proč bych měla kývnout na koupi domu se zahradou? Jsem-li vyznavačem přírodní medicíny, proč bych měla volit klasické léky?

• Jasně definujme, která tvrzení jsou negativní a vyvolávají v nás strach a která jsou konstruktivní a mluví k věci, nabízejí více možností. Velice často žijeme negativními výroky a na pozitivní vyladěni nejsme. Ve finále můžeme dospět k tvrzení, že vše kolem nás má závoj negativismu a že to vše kolem nás může za to, že se nám pozitivních informací nedostává.

Velký omyl! V čem žijeme, je jen naše volba. Čím se necháme obklopit, je jen naše volba. Kupříkladu - pociťuji-li bezpečí ve své zemi, zprávy, které by ve mně mohly vyvolat jiný dojem, si nepustím. Čtu to, co číst chci, poslouchám to, co poslouchat chci… A říkám ne tomu, co číst a poslouchat nechci.

Namítáte-li nyní, že tímto způsobem člověk nezíská komplexní informace, dovolila bych se zeptat, kde bereme onu víru v to, že sledováním negativních informací komplexní informace získáme?

• Podívejme se zpět. Jsme nyní tam, kde jsme pře x léty chtěli být? Žijeme lépe, než se žilo našim rodičům, prarodičům? S čím se museli vypořádat naši předkové, jaké měli starosti a jak moc jsme právě těchto starostí ušetřeni my?

Rekapitulace našeho života nám dopřává udělat korekci toho, co jsme udělat chtěli a do této chvíle třeba neudělali. Rekapitulace našeho života nám dává možnost být vlastními pány, být svobodní a svobodně se rozhodnout, co budeme dělat dál.

Srovnání s léty minulými, s našimi předky, v nás může posílit pocit klidu – většinou předcházející generace prošly natolik děsivými zkušenostmi, že náš současný život by mohl mít status idylky.

Stačí se podívat jinak – místo přispívat k obecně negativnímu ladění spíše najděme momenty pozitivní a z nich pak čerpejme. Díky tomu by se nám pak nemělo stát, že uvěříme kupříkladu výroku, že by nás jiní mohli převálcovat, pakliže se sami nevybičujeme k akci. Spíše budeme mít tendenci věřit tomu, že nás druzí nemají ambice převálcovat a že je to vlastně ani nenapadlo.

I když negativních výroků je kolem nás více než dost a více než dost lidí jim podléhá, nepředstavují ještě pravdivé hledisko. Jsou jen jednou stranou mince. Navíc neochotnou se otočit a dát možnost projevu pozitivnímu výroku, který sází na více možností, na více řešení, který respektuje jiná stanoviska a rozhodnutí.

Ve finále jsme tedy tam, kam jsme si dopřáli posunout sami sebe navzdory strachu a obavám, které v nás vyvolaly negativně zaměřené informace. A nebo jsme tam, kam nás náš strach a obavy posunuly, protože jsme nebyli schopni a nebo ochotni říci ne oněm negativních informacím. Ať tak nebo onak, jsme to my, kdo nese odpovědnost za to, kde jsme - možnost svobodné volby máme dánu od nepaměti.